Tak nám skončily prázdniny. Už ani nevím co je to za pocit.

19:03 - Fakt nevím co je to za pocit, protože už je to tak dávno. Je to jeden z těch stavů, který vymizely jako neopětovaná láska. Člověk se s tím holt časem smíří. A v pravdě řečeno, nějak mě nezajmá jaký to bylo, vím prostě že to tak bylo. Spíše vzpomínám na mikrochip, kterej sem si implementoval o wejkendu do svýho bioelektronickýho mozku. Rozšíření reality. Nic víc a nic míň. Jo, napsal bych něco moudrýho, ale má význam psát o práci. Jo, asi jo. Už ani nevim co sem dneska všechno udělal. Ale to kurva nejní podstatný. Spíš sem si teďka uvědomil, že jsem dlouhu neposlal Sluníčku, žádnou zprávu a že bych to měl nahraditi.
A taxe stalo. Panejo. Se mnou to hází. Solidně......

19:32 - Hm. Zprávy.

19:50 - Ale hovno, v nějaký díře řešej nějaký posraný značky a nějaká našla houby. Velký.

Dneska sem měl pilotní jednání v jedný šílený státní organisaci. Jako co a jaxe se bude dělat. Teda na mě ale blafnul závan socialismu. Dost těžce. Každou chvíli sem čekal, že přijde sám Leonid Brežněf a bude nás strašit svým obočím.

a tudížto sou socky narvaný malejma harantama. středně velkejma harantama a mnou. No to je Shumacher fuck, ale pravda je, že za pár desítek se zase vracím do dob socialismu. Doprdele. Já se rozepíšu, ale až večer, protože tohle si budu muset vychutnat až do dna. Socialismus s pokusem o kapitalistickou tvář.

22:20 - Celá zpíčená pravda je taková, že sem dopoledne smrděl v jedný nejmenovaný polostátní či jaký instituci a tvrdě přemáhal pocit dotýkajícího se socialismu. Zahulený kanceláře, sem tam někdo silně vypdající podnapile, úplně divný lidi a samý razítka, zápisy a papíry. Byrokracie. Totální setkání se socialistickou byrokracií. šílená instituce. Vokna s hliníkovým rámováním, popelníky na chodbách, starý konferenční stoly do T s rádoby efeketním designem, ale mizerné qality. S šílenejma lidma, který se chovaj úplně nějak jinak. Musim jednat s člověkem, kterej je podle mě ubohej frajírek, ale bohužel na důležitým místě. Ne teda důležitým jako důležitým, ale kvůli tomu posranýmu razítku a svýmu podpisu. Dělá ze sebe něco moc extra, ale přitom je prdlajs. Hlavně, že má náušnici a bradku. Přitom chodí ze zpod kalhot vytažený růžový košilce a nejsem si jistej jestli svůj byrokratickej mozek odhazuje i mimo práci. Pravděpodobně má na kždou svoji soulož potvrzení. Jenže prostě problém je, že sedí na kohoutku s penězma. Jo, a ty sou, co si budeme říkaz, děsně důležitý. Takže sem přistoupil na jeho "hru", a hraju ji. Na kdejakou píčovinu co sem udělal, mám prostě papír s jeho razítkem. A ještě jim doporučuju ať si udělaj kopii, protože se to bude hodit. No a ta jeho sekretářka, byla taková milá, qůli tomu, že sem ved řeči vo razítkách, že se strašně vomlouvala, že to razítko dala na místo, kde mělo bejt moje razítko, a taxem ji uklidňoval, že je to v pohodě, že důležitý je to razítko, a je jedno kde je. No a spokojený byly obě strany. A vůbec nejspokojenější bylo to razírko.
Což je celkem fuk, ale spíš mě sere, že sem chtěl konečně udělat tu certifikaci na Sun, a zase sem to do piči neudělal. Ještě mam jeden pokus, ale tentokrát to bylo o chlup. Což mě sere dvojnásob. No a úplně největší mazec je, že mám zejtra ještě jednu certifikaci, a ta stojí pjet litrů, a já du rovnou na tu zkoušku, protože prostě kurzy se tady v tý zemi nevedou. Muselo by se někam za hranice. Takže je to hodně hustý a mám staženou prdel. Ale našel jsem v tom jednu drobnou radost. Můžu vstávat až v půl devátý.
No, takže sem teďka do sebe cpal 400stránkovej manuál k ACE Serveru, ale je to dost na píču, protože fakt nevim co tam bude za votázky. Ja prostě znám ten systém z praxe, ale jako abych se učil dvacet stránek chybovejch hlášek. Nejsem maor. A hele, vypadlo mi písmenko. Maor zní stejně hustě jako Magor. To ale bylo tak bokem, Takže sem to vícečiméně prolít vočima, rychlostí 100 stránek za hodinu spoléhaje na fotografickou pamět v kombinaci s jistejma zkušenostma z praxe. I když po třech instalacích za rok a půl jich moc nejní. Cha. Bude to zajmavý. Ale sem kurwa BŮH!!!!
No a taxem se před chvíli zhulil, protože se v šuplíku urodila nějaká marihuana. Jo, včera kočka udělala hustou scénu. Byla celej den doma sama, a když sme večer přišli, skoro současně, ztrávili jsme dvě hodiny udobřováním kočky, protože dávala várazně najevo, že sme si to u ní jako dost posrali, když jsme ji nechali osamocenou samotinkou. Prostě hra, při níž sme se všichni dobře pobavili a zhulili, a spokojenost byla na všech stranách. No a dneska má kočka žravou jaxvině, protože rovnejma nohama vlítla do žracího období, takže žere všechno na co přijde. Hlavně to co jí chutná, maso, bonbonky a romadůr. Jo, dneska prej sežrala kus romadůru.
Jináč taky teda stojí za bzpomenutí počátek školy, jenž se projevil zvýšeným množstvím jistého divného tvora jenž zove se dítě. Kurva těch dětí co se dneska vyrojilo. a navíc sem měl problémy s odesíláním smsek do oskara, čehož jediný vysvětlení sem měl, že byla přetížená síť. Ale fakt nevim, neřešim.

23:22 - Ó ano, čtu si na novinkách o vraždích, popravách, mrtvejch rodičích malýho dítěte, o onanujícím úchyláku ve školce a do tho mi lítaj reklamy na spokojené partnery, jaxi krásně volaj qůli kdejaký ptákovině, o správných rozhudnutích na správných místech a tak.

Celá věc se má tak, že sem dneska tu zkoušku za pjet litrů neudělal. Celkem k nasrání, ale zdá se že to skousli. Mě to zrovna teďka nesere. A to je dobře, protože vím, že teďka už na tom nic nezmením. Prostě sem se s tou situací smířil. Cha cha cha. A pravda je taky taková, že všechno co sem chtěl o dnešku napsat sem úplně zapomněl. A to jenom proto, že sem potkal kámoše a když sme se tak viděli, taxme se rozhodli, že položíme dělící čáru, a bylo to. Na dnešní den jsem zapomněl, takže vlastně nevim vo čem bych psal. Leda tak vo hovně, jo to umim psát. Ale jeden čtenář bude nejspíš vědět, že se nechci opakovat a musim vo hovně napsat něco aspoň trochu jinyho. Jde jen o tu hru, ktera se musí hrat na okolni realitu. Jak vás vnímá realita a jak vnímáte ji vy. Na to můžou bejt rozličný pohledy. Pohled na dnešní hovno byl krutej, roztříklo se po celý míse, jo no, sračka to byla fakt nechutná. Ani nevim z čeho. Asi z jídla. Jo hovno, hovno to nádherný produkt lidského organismu, produkt myšlenek vašich vlastních i obětí pojídaných. Hovno je poklad. Nezklame vás, i když mu to někdy trvá třeba tejden, vokáže se. I když je to jen na malý okamžik a proto je tak vzácné. Hovnu by měli postavit pomník. Třeba z Husa na staromáku vytesat obří hovno. Takový to klasický, smotaný. A pozlacený. Prostě hovno. Hovna by byla všude. Na hradě. Hovno NA HRAD! HOVNO FOR PRESIDENT! VOTE HOVNO!
Howno. Cha cha cha Ten čas je zvláštní. Ale vyjmečně hrajou fakt sračky.

Konečně pátek. Jedu na vejkend pryč, takže mějte na paměti (a to sem si uvědomil až teďka, na základě upozornění, že jsem včera napsal velký moudro): HOVNO JE POKLAD!

Bůh se vrátil z wejkendu. Moc hustý, nejhustší byla párty na břehu rybníka. No skoro, kouskek od břehu. ale moc hustá. sem unavenej jak blázen. moc. hlava mi neslouží neb to ani nechci. fakt Bože promiň, že si nic nenapíšu.

Tož stručně a jednoduše. Včera sem viděl vystříknout odpad ze stupačky skrz kuchyňskej dřez. To bylo hnusnýho svinstva. Dneska ráno se v práci vysral fajrwol, sem unavenej a dva dny mám slušnou sračku. Sranda co? Cháááááááá

23:36 - Jo, chtěl jsem něco napsat, ale vzhledem k tomu, že posledních pár desítek hodin sem položil dost dělících čar, že už sem natolik unavenej, že se mi nic nechce. Nejde o prázdnou hlavu, v tý bylo dost myšlenek, ale spíš o fyzickou únavu. Jo, ale asi jednoduše řečeno, dnešní den byl fakt těžce pohodovej. fakt těžce. Yo.
Navíc dávaj fakt nějakej hustej film, kde se to míhá nějakým malým, čerstvě zrozeným, Satánkem, jenž je fakt hustej a před chvíli způsobil, že nějakýmu chlapovi uřízlo sklo hlavu.

Oblíbené hmmmm... Když nejni co říct. Holt blbá náladička. Asi by to chtělo nějaký drogy.

10:30 - Jo, teďka sem si uvědomil. Slavíme jedenáctýho září. Mohli by zase padnout nějaký Dvě věže.

18:52 - Jo, dnešní den byl ve znamení návratu do reality. Drogy zkonzumované za posledních 14dnů už přestávají působit na pohodu a klid v duši, do níž se vkrádá pocit čehosi nepříjemného. Asi života, ale to je tak lehce fuk. Nic neovlivním, což sice může bejt k nasrání, ale leda tak k tvrdýmu. Hovnu.
No to bylo lehce čehosi zmateného na úvod, nejčko bych měl asi přejít k něčemu jinému. Konkrétnějšímu. V práci sem se celej den flinkal, nebyla nijak náladička cokoliv dělat, vykouřil sem během dne asi třicet cigaret a asi druhá nejzábavnější historka dne, první byl jistej emajl, bylo, že se mě během dne šest lidí zeptalo jestli nemám cigáro. No hustý. Fakt teda, že bych nebyl hodnej, ale blbej sem jen částečně. Pcha.
Velký zklamání bylo, že mi na hlavu nespadlo žádný letadlo. Docela jsem se těšil, že se odkudsi ze vzdušného prostoru vyřítí ejroplán s nějakejma teroristama na palubě a dopadne na moji hlavu. Ano, Vážení teroristé, pjekně ste mě zklamali, což vám dlouho neodpustím. Minimálně do přištího jedenáctýho září.

19:40 - Viděl jsem v týfce papeže. Nevim teda jestli byl živej, ale přivlekli ho na nějakým šíleně velkým křesle. Vypadalo to spíš jako by byl mrtvej a byl rozpohybovanej pomocí nějakejch pák a převodů. Divná věc.

19:58 - Právě sem se luxusně vysral. Velice luxusně. Provětral sem střeva, vysral hovno a na všechno nachčil. Cháááááááááááááááá. Ale to hovno se mi poněkud nelíbilo. Mevim, ale prostě sme si nepadli do oka. No.

22:41 - Zaplať pán bug za to, že sem zhulenej.

Fakt hustá kalba. Fakt zasraně hustá kalba. Maso.Právě sem se vrátil. Z jiřáku, kde to všechno začalo a taky skončilo. maso, sorry, volové, sem na sračky....

Taxem nám prej přemnožila prasata. Jako ty divoký. Divočáci. To je úplně strašný, fakt strašný, kam to ten svět spěje? Pravděpodobně na letnou. Tam se sešlo dvacet litru prasat, ježíš šmarjá sorráč teda odborářů, což je jasnej důkaz, že je letos nadbytek žaludů a bukvic. Proto nikdo není schopnej určit co se to přesně stalo. A protože je armáda nezachytila na svýcg radarech, byly prohlášeni za UFO. Já je teda vůbec neviděl, i když sem byl ve mšstě. Jediné logické vysvětlení je, že dvacet litrů odborářů se holt v praze ztratí stejně jako hovno na louce. Všimnete si ho až většinou v okamžiku, když do něj šlápnete.
Kdežto papež přilákal dvěstě tisíc litrů, což vůbec nechápu. Proč se lidi choděj dívat na skoro mrtvýho Boha? když jsem tu já! Živý Bůh.
Kurva, nějakej posranej fotbalista dostává morfium na zlomenou lejtkovou kost. A jinak dávaj nějakej krásnej dokument o depresi. Deprese je fascinující záležitost, protože dává poznati dvěma extrémním zážitkům. Bud krásnejm nebo hnusnejm. No nic... Ale to ať si každej přebere sám.
Mimoxdem ta pátečně-sobotní akce byla extrémně hustá. Vymetli sme dost hospod a klubů během celý noci. Parádička... parádička.... :-)

Jo, aby se neřeklo, byl jsem si dát cígo a přitom sem šlápnul do nějakýho velkýho ptačího lejna.

14:02 - kurva lidi, koupil jsem si sirky, protoze sem nemel cim zapalit cigo, s nejakou reklamou na NonStopRande a to sou tak vypiceny sirky, snad horsi nez wod vietkongu.... jeden skrtne a do xixtu mu prskne sira z hlavicek... jo clovek s tema sirkama musi wopatrne stejne asi jako s s tou seznamkou...... fuj, to sem si zase nabeh.....

20:08 - Hmmmm... Lehce miserná náladička, teda ne úplně až tak mizerná, jako spíš, že nějak nemám chuť na větší množství lidí, než je zdrávo. Jo, prostě ten okamžik, kdy jeden chce bejt o samotě. Mno. Kromě toho sem měl dneska jednoduše řečeno melancholickou náladičku, která se projevovala třeba tím, že jsem si dával cígo před prácí, takový to dopolední a sledoval ty ulice plný zaparkovanejch aut, ale lidí nikde nevidět. Akorát na levém konci ulice nějaká tlustá paní a na pravém konci se houpavým pohybem motal nějaký invalida o dvou berlích a křivých nohou. Z jednoho okna bylo slyšet nějaký mužský výkřiky a jinak nikdo. Nikde. Prostě velice podivné pražské pondělní ráno. Kdo ví, čím je to způsobený, jestli počínajícím babím létem, ja nevim. Můj mozek to nebere, a je otázka jestli to vůbec chce brát.
A pak ty lidi v socce, všichni byli tací podivní, jakoby mrtví. Živí mrtví co jezděj pražskou hromadnou dopravou. Jo, myslim, že jsem tam se svým výrazem v xixtě solidně zapadnul. Živá mrtvola.

20:25 - Je za barákama nějakej ohňostroj, ale vzhledem k tomu, že ve výhledu brání protější barák, tak slyším jen rány a vidět sou jen záblesky světel.

20:41 - Uvařil sem si párky. Teda jen jeden párek, měl jsem poslední nožičku Takže svým způsobem to byl párek invalida a ještě navíc pjekně starej. Ale nezelenal, takže bych řek, že v pohodičce. No a jestli to byl nemocnej invalid, tak to poznám na svým trávení. Ale to chce čas, a pak se budu muset smířit se situací, že je mi vlastně blbě a že mám sračku jaxvině. Jenže to chce pár hodin, ale aspoň budu zodpovědně moci říci, v jakým stavu ten párek byl.
Mno, nejčkonc sem si vzpomněl, že sem před nějakým časem viděl dokument o hlenkách. Hlenky sou děsně zajmavý potvůrky, nějaký jednobuněčný svině, něco mezi živočichem, rostlinou a houbou, snad jaxem to pobral, a maj tu úžasnou vlastnost, že nemaj buněčný membrány, takže když se potkaj hlenky dvě, taxe spojej v jednu větší hlenku. No a když se jich potká několik milijómů, tak je z nich jedna ohromná veliká buňka, která se přelejvá krajinou podle toho jaký je vlhko a loví. Třeba přepadne houbu, nebo teda ne ani tak jako houbu, jako spíš plodnici, že? když už se mám držet jakžtakž terminologie, a celou ji pohltí. Borec to tam natáčel na zrychlenej film a když sem to viděl, tak mě napadlo, teda stejně jako jeho na konci filmu, co by se stalo, kdyby hlenky nebyly slepou větví evoluce a ovládly svět. Si představte, že přistanete svojí kosmickou lodí nä nějaký planetě a teďka přiteče něco, co vypadá jako ohromná hromada hlenu a celýho vás to pohltí, rozpustí a vyzmizíkuje z reality. To by bylo hustý.

20:55 - Hm. Kdybych se pokusil o psychoanalýzu sebe sama, řekl bych, že se lehce připomíná zimní deprese. Jakoby říkala "hele, nezapomeň na mne. Jsem tu, i když ty si to ještě neuvědomuješ, ale já jednou přijdu. Nezapomeň na mne miláčku, my dva patříme k sobě." Jo jo, má věrná průvodkyně, součást mé duše. Jo, vlastně mě teďka napadlo, že když o ní vím, můžu se na ní připravit. Průchodka mezi letní a zimní realitou mě tlačí blíže a blíže ke krátkým dnům a dlouhým nocím. Jo bude to ještě sranda.

21:13 - Čet sem si nějaký zpíčený zprávy na netu a fakt nevim jestli je mi zle z toho párku a nebo jen z toho světa, z toho koncentrátu špatnejch zpráv. Furt někde někdo umírá, někdo někoho zabíjí, furt se kujou pikle, pořád někdo s někým něco. Fakt napíču. Ještě, že sem lehce zhulenej, zavřenej v pokoji, zvuková čidla utěsněná sluchátky a jediné pojítko s mým oblíbeným virtuálním světem je pouze monitor a klávesnice. Což mi připomnělo, že jsem si chtěl apgrejdnou licq a nainstalovat nějakej monitor, co by mi sledoval průtok dat na síťovce, Takže holt na tom paralelně dělám. Jo, a proč ne? Že.
Jo, je to všechno nějaký divný. Mám jen pocity, že je to všechno nějaký divný, moc divný a nevim co s tím. Nějak se to ve mě láme, bortí bloumá bublá, ale není to ten párek. Ó ano, párek toť muj věrný průvodce dnešním večerem.

21:45 - Ale copáto to za bublání? To nejsou střeva ni žaludek, ale nýbrž jen a pouze myšlenky v mé hlavě, ale ten párek mě trápí. Pořád stále nic. Začínám se bát, že byl úplně maximálně v pořádku. A strach to je to co nás žene v před. Přeji si, aby mě můj strach donesl až na onu místnost, kde v klidu a tichu, v naprostém soukromí si nechám projít spodní částí hlavy párek. Jaký vlastně ten párek byl? Byl dobrý, špatný, hodný a nebo zlý? Svým způsobem jsem tomu párku strašně vděčný, protože jen pouhé filozofování nad párkem může člověku přinésti spousty nových objevů a poznatků o sobě sama. Ano, Vážení přátelé, párek posloužil k meditaci. Myslím, že jsem vymyslel nový směr meditace. CESTA PÁRKU.
Meditační metoda "Cesta párku" spočívá v koupi několika nožiček párku. Z balíčku pořízených párků dáte jeden stranou, ideálně ho zabalíte do kusu igelitu, vložíte do horní části ledničky, a zbytek sežerete Pozice v horním fochu ledničky, nedávat prosím do mrazáku, je velice důležitá, protože jen na tomto místě je nožička párku schopna po celý týden příjmat vlny a energie lidí, jenž čas od času ledničku otevřou a nahlédnou do ní. Během této fáze vstřebávání nožička árku zraje ke své dokonalosti. Stává se z ní posvátný předmět meditace. Pak přijde ten správný okamžik. Konstelace mysli a těla je připravena přijmout Jeho Svátost Párek.
Svatý předmět je vyjmut z ledničky a obřadně připraven k tepelnému zpracování. Nejdříve jej vyjmeme z umělohmotného obalu, citlivým chřípím nasajeme jeho vůně a vložíme jej do hrnce s vodou. Během přípravy pokrmu se pomalu začínáme zamýšlet nad kvalitou Párku. Nad hmatovými dojmy, čichovými vjemy a vzpomínkami jenž zanechal na našich sítnících. Pomalu a opatrně si vyndáme ze skříňky malý talířek, vrátíme se k ledničce a přineseme si hořčici. Doporučená je taková ta červená plnotučná. Část hořčice přeneseme na talířek a zbytek uklidíme zpět do ledničky. Nyní již nezbývá než si z dalšího igelitu vyndat dva, den staré, rohlíky a již sme připraveni k další fázi obřadu.
Voda v hrnci se již skoro vyvařila a my opatrně vyjmeme Párek z hrnce a něžně jej uložíme na talířek. Nožem jej rozřízneme na dvě části a popřemýšlíme nad pachovou stopou, kterou párek vydává. Těšit hmat ještě v této fázi silně nedoporučuju, neb by mohlo dojít k popalení bříšek prstů, čímž by byl dojem z celé meditace značně skažen. Zrakem ještě překontrolujeme množství vytékajícího tuku a usoudíme-li, že meditace může pokračovat, odneseme celý slavnostní tác na místo, kde bude obřad pokračovat. Úplně ideálním místem se jeví postel, do které se natáhneme na záda, na břuch položíme talíř s párkem, pustíme týfku a připravíme se k samotnému okamžiku, kdy dojde k pozření oné mysteriozní substance. Párek uchopíme do pravé ruky, pokud jste leváci, tak do levé, to dá rozum, mezi palec a ukazováček a opatrně jej namočíme do hořčice. V případě, že Párek bude ještě příliš vřelý, než aby jej bylo schopno naše tělo přijmout, opatrně, bez jakéhokoliv výkřiku typu "kurva, je to ještě horký!", jej položíme zpět na talíř a zkusíme to později.
První sousto je nutno řádně převálet v ústech, aby každý chuťový pohárek dostal co mu patří. Po té polkneme a zakousneme něco rohlíku, neb jiného pečiva. Dojde k pozření mého těla. Toto jest mé tělo a toto je má krev. Dali jste se právě na "Cestu párku". V duchu si opakujete myšlenky, které ve vás pozření Párku vyvolalo a snažíte se jim dát smysl, význam a pořádek. Párek nastoupil svoji poslední cestu. Dospěl do poslední fáze, jejíž výsledek bude znám za mnoho a mnoho hodin. Avšak to co Vám Párek přinese bude jen a pouze poklad.

22:31 - Prozatím Párek putuje centimetry tlustého střeva a metry tenkého střeva. Při své pouti potkává mnoho baktérií z rodu escherichia coli a mnoho další spřízněných duší. Každá tato bytost si z něj vezme to co potřebuje, tu jednu podstatnou dávku samotné podstaty Párku, jenž poslouží pro další duchovní a tělesné bytí. A co dá nám? Lidským bytostem? Jen mnoho otázek, pramálo odpovědí a báječný pocit z pozřeného starého Párku.

Dnešní jediná relativně zábavná historka byla, že mě jeden borec vysvětloval jak se dá na Internetu ukrást a sehnat cokoliv. No, musel jsem si jeho přednášku vyslechnout aspoň ze slušnosti, protože holt je to zákazník. No bavil jsem dost dobře, protože jsem já sám věděl co mám za sebou v oblasti nelegalní distribuce software. Cha. Když já se vokolo toho motal, tak von byl minimálně ještě v plínkách a nebo aspoň blinkal do kočárku. Bože to byl debil. Kdyby chudák věděl, že já tohle řešil ještě v době, kdy nebyly žádný dvd topinkovače, normální dvojrychlostní cédé topinkovač stál přes třicet litrů a všechno jelo přes dobírky. Jo, teďka už si můžu akorát tak říkat "starý dobrý zlatý časy". Jo, už sou pryč. Naštěstí. Akorát, že dneska musim poslouchat kdejakýho debila, jaxe dneska krade soft. Ach jo. Mno nic, to bylo jen takový lehký postesknutí, zavzpomínání na dávno ušlé časy.
Někdy jenom vzpomínka na minulost, dokáže člověku připomenout jak bylo dříve krásně. Ale to je fuk, teďka už jenom můžu přemejšlet nad tím co bude. Jenže prdlajs vím, akorát mě dozajista čeká mnoho brků, mnoho průserů, radostí, plno lajn, zábavy a smutku. Lidskej život je fakt divnej. Fakt zasraně divnej. Proč ho lidé žijí, jen kvůli tomu, aby se za něčím hnali? Kam až se doženou? Do ráje, k zatracení, k potěšení, ale hlavně ke smrti. Ženeme se smrti vstříc, to každopádně, a čas nám vyhražený znám jenom já, protože já sem pánem nad smrtí. Vládnu Vám všem. Cháááááá. Protože jsem Bůh. No není to krása, stylizovat se do role Boha? Je.

20:04 -

Líbí se mi sledovat jak svět funguje podle toho jak já ho vidím. Možná to je jen můj pocit, ale je to pravda. Já jsem Bůh. A ten přeci musí vědět jak to vymyslel. Takže mě dneska přišli k smíchu dva lidi, který sem viděl když jsem si dával cigáro venku před firmou. Nejdřív šel nějakej chlapík a něco křičel vo tom, že musí jen pro vizitky. Což sem nepobral, protože kdyby aspoň mluvil do telefonu. Cha. No a pak šli nějaký dvě krávy a ňákej vůl, a ta jedna kráva říkala vo někom, že je hrozně divnej, protože je schizofrenní. Ó ano, pravděpodobně jí nedošlo, že ona je ten, kdo je divnej, protože nedokáže pochopit krásu rozštěpené mysli. Tu šířku myšlenek, které dřímají v jednom jediném mozku. Lidi netušej vo co přicházej, když házej někam do prdele jiný, zajmavější lidi.

16:30 - Učinil jsem dobrej hudební objef. Nahrávku Fluke - Puppy můžu jen a pouze vřele doporučit. Je zasraně moc gud.

22:11 - Taxi vrážím do hlavy Noisex. Dobrej industriálek. Vlastně jo, tak mi nějak v hlavě zase duní chlast a tráva. Jako ta marihuana, naviíc řeším nějaký osobní záležitosti. o je. nějak mě to ustřeluje lehounce stranou někam do mimo. Jo mimo.

Jo, tak asi budu v sobotu hlídat hustý štěně. Apollónek. Si užiju.

12:58 - V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms a ty to přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že??

15:00 - Na ameriku zase zaútočili teroristi. Saddámovi Husajnovi se podařilo vytvořit poněkdu větší hurikán a nasměrovat ho kamsi na severní karolínu či floridu. Jsem zvědavej jaký důsledky z toho vyvoděj v rámci války proti terorismu.

19:48 - Hm. Bolej mě nožky. Asi sou uchozený jaxvině.

20:53 - Vedle mě leží joint. Moje láska, můj miláček, moje všechno. Ubique. A zrovbna teďka mám v plánu vzít jointa do úst a zapálit jej. W8 pls. Stalož se. A držím kouř v plicích. Nedýchám. ...... Výdech. Ježíš, to je parádička. To je parádička mít v plicích dobrý skéro. Bože jo. Jo jo jo jo jo jo jo jo jo jo jooooooo!!! A před chvílí sem si navíc umyl své překrásné tělo. To je taky parádička. Bože, bože, samá parádička. Hele, hnedka se mi líp myslí. No takže co si užívám? Stále práci v jedné státní organisaci, jenž mě drtí a ničí. Ale svým způsobem težce baví, protože se učím pohybovat v byrokratický svéře což považuju za velkej přínos budoucnosti. I když je to teda těžce vydřená zkušenost. Těžce. Ale musím říct, že se zatím práce daří relativně k mé spokojenosti, i když vím, že jsem pořád na rozjezdu. Že to ještě bude maso. Zatim na to sere pes, protože mě tížej spíš jiný pracovní záležitosti a to ohledně mejch certifikátů.
Ale radši bych mě přejít k něčemu veselejšímu. Zrovna poslouchám projekt Combichrist, což je nějaká vedlejší záležitost Icon of Coil. Nebo tak nějak. No teda, že by to bylo nějaký veselejší. To se říct až tak nedá. Ale industriálek je to fakt hodně dobrej. Hodně moc dobrej. Jo, prostě miluju elektroniku a to fest. Jo Božínku, já sem fakt zhulenej, fakt moc. Dneska se mi zase v práci projevil zákon schválnosti. Kočka tu zatím čeká a dívá se na mě svejma doširoka rozevřenejma vočima. Něco řeší, ale fakt nevim co. Kroutí hlavou. Právě si začala volizovat vocásek a kamsi odchází. No jo pytliček s křupkama. To nemá význam schovávat. Myslí si, že ji nevidim. Cha. Takže abych se vrátil k těm zákonům. Za pjet minut pjet sem byl na vodchodu z práce, ještě sem něco řešil s typem. když tu najednou cvak a tma. Vypadla elektrika. No sem si říkal, to je fak t vprdeli, zrovna když sem na vodchodu. Taxem si teda řek, že počkám jestli to nenahoděj dřív než dojde upéeska co drží celej rack. Prej to má za deset. Taxme čekali a krátili si čas vyprávěním si historek z dávných časů, třeba vo zájezdech do Sovětského svazu. Kočka je ve vokně a mám pocit, že má v držce nějaký peří. No nic. Jenže úpéeska samozřejmě po pěti minutách udělala veliký pííííííp a ozvalo se ticho. Neskytečný ticho, který sem fakt už dlouho neslyšel. Ani sem si neuvědomoval jakej dělaj ty servery rámus. Přes den to člověk ani nevnímá, jako nevnímá pištění zářivek. Prostě mazec. No takže sme se na sebe podívali a dali sme tomu patnáct minut a pak že jako pudem s tim, že to snad naběhne. ty jo ta kočka fakt neví co s roupama. nějak vočuchává moji tašku s noťasem. A taxme čekali a čekali, povídali si o Sovětském Svazu a tak. Už už sem se sbíral, že teda jako pudu, když tu najednou cvak, a světla se rozsvítila. A úpeska samozřejmě nenaběhla, protože se vypla. Taxem ji nahodil a borec nahodin mašiny co máme na servisu. A najednou cvak. Tentokrát to byly pojistky ve firmě, Takže znova. No po tom co úpeseska teda jako naběhla se nenahodily mašiny, protože se prostě taky samy vyply, protože nebyly nastavený tak, aby se po výpadku proudu samy nezaply. Takže sem teda čekal, než všechny ty podělaný unixy naběhnou a spolu s tím sem po třiceti dnech aptajmu nahodil i svoji mašinu. Mě to sere. Dycky mám uptime tak 30 dnů a vždycky to klekne jen na tom, že někde, buď u nás nebo v celý ulici, vypadne elektrika. Fakt prdel. Navíc sem musel obnovit sosaní muziky, kterýžto mě spadlo. Paxem ještě nějakejch půl hoďky kontroloval jestli všechno co mělo naběhnout naběhlo a tak. Protože ráno by se mi nechtělo řešit něco typu "a próóóč nám nepřišla za noc žádná pošta" a podobně. Prostě mazec. Takže sem kolem šestý vypad v práci, dojel na pankrác, minul se s jedním typem co na mě čekal, a šel si ještě nakoupit do delvity.
No tam mě to taky vyprudilo, protože sem si koupil jen jídlo za padesát kaček, jenže sem nemoch zaplatit. Nejdřív sem šel k jedný kase, jenže tam si nějaká kráva vybírala nějaký whisky a to dost dlouho a ještě ji navíc chtěla zabalit, takže nás rovnou prodavačka poslala do prdele, s tím, že jí to bude dlouho trvat. Taxem letěl k další kase, a tam zase nějakej chudej čecháček s vozejkem plným žrádla, a vedle další, a pak další. Nakonec jsem skončil úplně na konci, kde sice nikdo nebyl, až na nějakou důchodkyni, která sice měla málo žrádla, ale i tak bohužel překvapila. Došlo mi to až ve chvíli, kdy se pořád za sebe otáčeka a sjížděla mě takovým podezřelým pohledem. Vona sice byla taková malinka, ale rafinovaná to byla. To jako jo. Nejdřív strašně pomaloučku vyndavala z vozejku ty svý štyři kousky a pořád si hlídala ten rozdělovací nesmysl (takovej ten umělohmotnej hranatej nesmysl co se jím oddělujou nákupy, jako jestli ji ho nevím co. To už mi došlo, že mě má v hrsti, že mě dostala na celý čáře a já věděl, že dobře ví, že nemá význam jít hledat jinou kasu, že prostě tentokrát si tu delvitu dám ze strany pořádnýho čekání ve frontě u kasy. Prostě si mě dávala úplně strašným způsobem a já věděl, že to ví, a vona věděla, že to vím, ale že nemůžui naprosto vůbec nic, protože kdybych něco, tak dostanu vod vostatních lidí vyjebávačku, i když jim bylo ve ksichtě vidět, že je to sere taky, a že by ji taky nejradší poslali někam. Takže sme uctivě všichni čekali, než se ta důchodkyně na kase vykecá, jako že 77.30 je její šťatný číslo. Jo holt ženská ze starejch časů, kdy bylo ve zvyku s hokynářem pokecat. Jenže dnešní doba je rychlá, natolik zrychlená, že je to prostě jinak. Všichni někam spěchaj. Pak samozřejmě odpočítávala určenou částku, přičemž se strašně pomalu přehrabovala v peněžence. No i na tý žesnký u kasy bylo vidět, že ji to sere. Mazec. Dneska samej hustej mazec. A taxem teďka vděčnej za kus toho hulení. Hownoght.

Přišel borec se skazi diskem z nějaký tiskárný hitachi s tím, jestli bych mu nepřelil data na novej disk. Větší. Původně sem žil v domnění, že na tom disku je nějakej normální fajlsystém, jenže řek bych že nejní, protože jediny co sem z něj vyčet byla informace jako, že je to nějakej VXEXT1.0, což po vyhození do googla se tahle signatura nikde nevobjevila. Takže, asi ňáká krutá hitaší vyfikundace. No tož sem tedka na to pustil dd a nfs ukládám image disku do vyexportovanýho adresáře na jednom serveru, kde je místo kam to jako můžu nacpat a pak prohodím disky a zase to budu kopírovat nazpět. Mazec. Sem si zase naběh. Jediná výhoda je, že mám teďka v počítači scsi řadič.

Apollónek. Masér.

23:11 - Vobešel jsem aspoň milijón známejch a musím konstatovat, že mě ta tříměsíční držka solidně utahala. Štěně mě dostalo. Ježíš šmarjá, mě bolej nohy, strašným způsobem.

Takže si dneska neodpustím pár poznámek. Ta první bude, že mě fakt nějakej debil z český televize nasral, protože dnešní večer na téma nazval Tlustá čára. Dobytek, ani se mě nezeptal jestli čistě náhodou nechci nějaký prachy jako, že zneužil můj název pro propagaci nějakýho posranýho televizního pořadu.
No a za druhý teďka dávaj v týfce pořad Dabingová pouť, což je pořad z mýho bydliště, kde jako slavěj nějaký udělování cen za dabing. No, takže se chci podívat na ty držky, který si hrajou na bůhvíco co a seděj v těch prvních řadách občanský záložny a dělaj se. Dělaj se.... chaaaaa. Držky přeloučský. Akorát když člověk někde bydlí dýl, tak ví jaká je realita. Ale maj hustý kydy. :-)

14:18 - Hm. Takže se du radši vysrat, protože mi to přijde mnohem zajmavější a užitečnější. Než občas vidět nějakou přeloučskou držku v týfce.

14:21 - Hm. A na jiným kanále je něco vo Liqidaci lepry. Vostrý.

22:04 - Teda normálně sem zkouřenej napadrť. Už sem v to ani nedoufal, protože jsem byl suchej až na troud, teprve před chvíli k tomu došlo, zcela nečekaně a hustou náhodou, vo který se mi nechce psát, protože je to jen vo krutý zasraný náhodě, která přijde v tu pravou chvíli, jenže co vám budu vykládat, sami to dobře znáte. Jo dneska sem investoval celý vodpoledne do jednoho stoprocentního dobytka, ale sem za to fakt rád, protože to kurva stálo za to. Jsem sam se sebou naprosto spokojenej, jaxem to snim vyřitil. Fak že jo. Moc. Že jo ty dobytku, ty to dobře víš! Cháááááá
Jinak parádička, asi se musim podívat do programů abych věděl jestli něco neběží v týfce, protože tenhle trip sem si fakt luxusně dal a jsem se sebou smířen. Jo. Hustej materiálek. Potěšil A moc. Třicet stránek sem dneska dal do kupy. Jediný co sem ještě nedořešil je diakritika. Zpíčená diakritika.

No zrovna poslouchám rejdijou, a voni sou tam úplně v píči z toho, že se na magistrátu hlavního města prahy uplácí, že sou nefér výběrový řízení a že je to dobrý pro korupční prostředí. Ježíš šmarjá, já si musim jen povzdechnout: KOLUMBOVÉ NOVINÁŘSKÝ POSLOUCHEJTE, NESEM VÁM NOVINY, ŽE NARODILI SE GENIJOVÉ! Dyk to tak funguje, tak co se divíte. No vopravdu mě jen někdy děsí, jak ti novináři sou tááááááááááák chytrý a všímavý, ještě že tady na to všichni serou, a jedou si po svym dál. Z čeho jinak bych asi žil, ne kurva??? Chachááááááááááááááá

bez se přiznám, že sem se včera včera zcela bezbožně sprasil. potkal jsem vodníka.

20:26 - bez se také přiznám, že sem neudělal zase test a sem zase nasranej. ještě, že mám aspoň to hovno. chjo. navíc sem si dal před chvílí delvitu, fakt děsně krutý, dneska je všechno krutý. chjo. hovno bylo, hovno je a hovno bude. dneska sem měl dva druhy hovna. vojel sem půlku země.

32:48 - Jak dobytek.

Viděli ste jaxem byl včera zmaštěnej? viz. čas, a dneska tomu nejni jinak.

00:14 - Kchůl tajm. Jo, luxus, luxus luxus a luxus ještě noch ajnmal. Dnešní den byl fakt těžce už děsně divnej, to jediny si už teďka pomatuju. Nic vic.

Teda lidi, včera sem voxidoval celej den v jedný zde nejmenovaný státní vorganizaci a večer, dyž sem přišel, sem byl tak vyčerpanej, že sem si pustil všechno co si pouštím vobvykle, teda kromě plynu, vysral se, lehce se umyl a jen tak se natah do postele, jako že si před psaním vodpočinu. Jenže ouha, najednou sem se zved z postele, a vono už nebylo šest jaxem myslel,že by mohlo bejt, ale nýbrž regulerní půlnoc, nemyslím tu kapelu, taxem zase všechno povypínal a zase si lehnul, abych spal až do vosmi jako malý miminko. Takže prostě maséřina. No dneska navíc jedu domů za rodičma, kde budu po strašně dlouhý době spát přes noc a to jen qůli tomu, že mám na poště nějakou vobálku s modrým pruhem, a tu nechtěj vydat nikomu jinýmu než mě. Což mě docela zaráží, protože to asi bude hustý psaní, už jen z toho důvodu, že když to nechtěj dát ani paní Č., tak to bude asi vopravdu hodně hustý psaní. Ups. Bez zálohy.
Státní instituce je státní instituce a pořád mám na paměti jak je to šíleně vyčerpávající. Byrokracie v tomhle státě je hodně krutá, zatraceně krutá. A absurdní. Velice.

18:03 - Sedím ve vlaku a myslim, že mi zbejvaj baterky tak na třicet minut. Což je minum vzhledem k tý náladě jakou teďka trpím. Ano, taková ta stará známá, poněkud lehce depresívní, jenž člověku nedává moc šancí na nějaký světýlko, jo ano, světýlko vždycky je, ale akorát najít to správný. Jo, je to jeden z těch stavů, kdy si neuvědomujete všechny ty lidi vokolo, kdy vás dokonce serou, protože jim nevěříte. Ano, nevěřit zásadně nikomu. Nikomu a nikdy, ba dokonce aplikovat, byťže na první poslech hnusnou, teorii zmrdů, jejíž hlavním předpokladem je, že všichni lidi sou zmrdi. To je fajnová věcička. Někdy to docela pomůže. Ale nejsem si jistej tím, jestli zrovna teďka.
Navíc získávám dojem, jenže kdy dát na dojmy a pocity, že? Protože ty sou jen subjektivní a není zaručeno, že to co cítím já, cejtěj i ty druhý. Jo. Váš odpor je marný, budete asimilováni. Vaše názory jsou irelevantní. Hm. Baterka je ve fázi vybíjení. Taky bych docela s chutí vybíjel. Jo, to jsou věci, to jsou věci. Takový vybíjení musí bejt docela fajn, akorát, že se můžu vybíjet jen na virtuálním papíře, protože v praxi by pravděpodobně moje představa vybíjení vlaku asi moc neuspěla. No možná, že uspěla, akorát je votázka, jak by se na to tvářili lidi. Asi mrtvě. Ale je to krásná myšlenka, představovat si jak jdu od sedadla k sedadlu a každýmu věnoju jen jednu jedinou kulku. Mohly by bejt stříbrný, protože sou to všichni stejně jenom upíři. A vysávají mě. No jo. Dívaj se na mě svejma krvavejma vočima, některý nav....

No a tam mi včera došly baterky v noťasu. Cháááá... Navíc mám asi slušnou kocourkovinu.

14:42 - Po mnoha měsících se mi podařilo získat tajnou fotodokumentaci útoku Intergalaktické rady. Pro zvědavé je k dispozici hentu.

Dneska mě s největší pravděpodobností čeká setkání s Bohem. Chááááááááá

23:27 - Jo potkal jsem se s Bohem. Bůh je skutečně úžasně kapitální držka. To potvrdí i samotnej Papež

1) Hustý bylo, že nějakýmu dítěti při porodu utrhli hlavičku. To je slušnej masox, protože ta představa je tak nechutná až je fascinující. To je na tom to hrubý.
2) Vysral sem fakt moc krásný hovno. Opravdu krásnej uměleckej kousek. Jo, holt přímo do pokladnice.
3) Midnight skrz sérijovou konzoli je opravdu hodně pomalej. :-)
4) Du žrát.

Vy Božská hovádka, vy božské držtičky, vy vy vy .... to nebudete platiti. Jo, důležitá věc je se naučit srát na věci nepodstatné, na věci malicherné, na věci, se kterými se nic nenadělá. Zvláště když si to myslíte vy a ti ostatní ne. Vyhnete se zbytečný paranoje, jako třeba že všichni sou upíři. No všichni, aspoň teda ti, kteří vylejzaj po setmění do temných ulic města pražského. Ve stínech starých uliček se míhají temné skrvny bez odrazů v zrcadle. Jsou to upíři? Nebo to jsou jen duchové všech mrtvých, kteří prošli za ty stovky let dotyčnými místy? Těžko říct, největší průser je, když vás votravuje duch. Duch minulosti je ten prevít největší. Asi jo, určitě, protože prevet, nebo něco takovýho jest starý název pro pokladnici. Skladiště myšlenek, jenž proudí z každého jedince, jenž je součastí matrixu. Ano, drazí. Serete-li do pokladnice, jste součástí ohromného společenství jedinců, jenž v daný okamžik taky přispívají do společné sítě informací a pokladů. Jo, to je hodně příjemná teorie, když tvrdím, že jednotlivé mušle, či hajzly, jsou vlastně terminály do veliké a rozsáhlé sítě, podzemní - tj. undergroundové, jenž propojuje jednotlivé bytové jednotky. Jako každá jiná síť, i tuto lze zneužívat k různým nekalým účelům, třeba ji sabotovat vyhazováním použitých dámských vložek, prezervativů, zapomenutých hadrů či kartáčů ve vylejvaných kyblících. Fantazii se meze nekladou.
Myšlenka, která se nabízí je, zdali jde kanalizační síť využít k hackování jednotlivých stanic. Určitě jo. Možná by se daly použít přemnožené krysy, jenž geneticky upravéné budou shopny vynášet nálože do nejvyšších pater paneláků a mrakodrapů, či vodu používanou ke splachování nahradit nějakou kapalnou výbušninou. Jo, fantazii se meze nekladou. To každopádně. Ano, právě v tuto chvíl, díky mé božské fantazii získal poklad ještě na ceně. A to je gud.

18:59 - Z televizního programu:

Puma - Bojovník s dobrým skunkem (7)
Mickey Mouse provozuje sportovní školu bojových umění pro děti. A když se dostane do nebezpečných situací, díky svému vyšlechtěnému skunku likviduje jednoho nepřítele za druhým.

1.10.2003 - 02:18 - Jsem opravdu jak DOBYTEK! Tomu verte. My VERIME! TAK PRISAHAME!

17:36 - No jo no, budu pokračovat v psaní jako tady, protože už nemá smysl dělat novej předěl dne. No takže to snad chápete. Ale protože sem v tuhle chvíli zase slušně zhulenej, taxem tak nějak spokojenej. Navíc se musím přiznat, že rychlost připojení k netu vzrostla na 256Kb/s, takže sem fakt už teďka moc vo moc spokojenější dobytek. No navíc kompuluju nějakej spíčenej program, kterej jakože tvrdí, že k úspěšný kompilaci potřebuje 512MB volný paměti. No sem zvědavej, estli to votswapne, ale zátěž při překladu je těžce znát.

19:21 - Nevim proč, ale napadli mě teďka Núbijci. Bijci, ale čeho. V rámci nějakýho tracku, kterej se mě snaží přesvědčit, že jsem paranoidní. No asi na tom něco bude, protože sem zase těžce vyhulenej. Asi je to tim, že sem zavřenej sám se sebou a vedu Božské promluvy. Toť otázka, toť zkurvená otázka, odpověď na niž, si pomalu dělám, ale nevim, jestli ji v těch myšlenkách rozpoznám. Co když sem už někdy někde napsal nějaký zaklínadlo, který umí zničit celou planetu. Ano, drazí přátelé, musím to napsat narovinu, ale VRAŽDIL BYCH! Přiznání je polehčující okolnost, ale tohle je spíš takovej vnitřní vztek, kterej prostě musí vymizet, vyzmizíkovat z povrchu zemskýho. Ale je to těžká upířina. Dost těžká. Upíři mě vysávají, vysávají moji Božskou energii, a já je pomalu jednohu po druhým zabíjím, a schazuju na zem. Ale sou to děsný pijavice, sajou a sajou a sajou až sami svítěj na celý vokolí. Chjo, to je ten můj divnej mozek, nebo je otázka jak divnej, jeden z miliardy, jeden malej malinkatej, vypadajíce jako hvězdy ma mebi. Jo místo hvězd na nebi, dyby tam byly samý mozgy. To by bylo fest hustý

22:41 - Já fakt už nevim. Sem tak na kedr, že sem si dával nakonec jako film teda jinej, než sem původně chtěk, ale ta Ospalá díra, byla taky dost hustá. .

K jistému návyku na drogy jsem přidal i půl litru burčáčku. Dobrej burčáček. Moc dobrej.

17:04 - Jo, táákže. Mám stále vraždící náladu, navíc se vod jednoho typa snažím dostat kabel. Takže se prostě sype spousta problké,ů, více či méně všelijakejch různejch, jenž přináší život. No sem se v pterý s jedním známým shodnul na tom, že sice máme tuchu jak to chodí, ale pořád to upřesňujem. Takže tak. No já sem se v metru vytočil, ani však nevim proč, asi jen tak z principu nálady. No a asi to tak má bejt. Zdravě nasranej. Jenže zdravý nasraní, marihuana vyhání!
Jo, Mareček je duší básník a romantik. Ano, Božský Mareček, nejúžasnější a nejlepší ze všech. Zvláště, když mu marihuana stoupá do mozku. Jsem prostě Bůh. A jako Bůh mám právo bejt nasranej a smutnej. Je votázka na co, ale prostě to tam je, protože sem Štír! Jsem Štír, zasranej kousavej štír, s jedovatým bodcem na konci vocasu! Jsem ten kdo přináší vzruch, dění a depresi do společnosti, proto se tak dobře cejtí mezi lidma jedoucíma na stejnejch vlnách. Ano, Mareček materialista, coby Bůh, přiznává existenci mimomateriálních stavů. Ale ano, proč by ne? Protože jsem v tuhle chvíli těžce vyhulen, tedy zatím vo tom ještě nevím, ale až si uvědomím tu sílu autdóru, což bude nejdřív tk za patnáct-dvacet minut, tak budu vědět dozajista jista JAXEM ZMAŠŤENEJ! A to dost fest! A budu za to moc rád, moc zasraně rád, protože má radost vrůstá s postupným si uvědoměním si stavu zhulenosti. Ano, jsem básník, jehož duše je ovlivněna závislostí na účíncích marihuany, věčnej rebel, věčnej průserář, povětšinou času v depresi.Ó ano, už mi zase pár lidí, řeklo, že bych měl jít k frajerovi na pokec. Jenže jeden jedinej člověk na týhle planetě mě tam neposílá, proč přesně to nevím, ale nejspíš proto, že mě dost dobře zná. Je to možná jeden jedinej člověk na týhle zkurvěný planetě, ale prostě myslí stejně jako já, a já nevím proč bych neměl věřit. Jo, je to Bůh. Taky, a velikej.
Mno, jenže sem teďka zkouřenej a mám jinej stav. no a to je všechno. takže se mi změnila nálada do jiné. myslím, že sem fatk moc gud zkouřenej. Jo a musím poznamenat, že kočka hárá.

18:30 - Jsem opravdu moc zkou5ený, a to fakt jako že jo. Již si to plnohodně uvědomuji. Zrovna teďka sem nad tím minimálně půl hodiny přemejšlel, protože jak vidno, je již 19:04. Což je hustý. Jak je vidno.
Ale teď máte možnost se podivat na pořádný chlapský řeči. Milé dívky, mladé dámy, neviňátka, takto mezi sebou hovoří muži, drsní muži, ti nejdrsnější, nejhustší a nejlepší. Prostě ti úžasní nadsamci, páni tvorstva...

Zpráva to JiMMY
Čt říj 2 19:18:45 2003 [----]
jaja.... kdyby bylo na mne, tak ti na par dnu vypnu internet, at poznas co to je zavislost... :0)))
19:19:12 [----] JiMMY:
ale mam ho i v praci ;)
19:19:49 [----] SAM:
no jo, jenze co vecer? predstav si to, prijdes domu, zapnes pocitac a internet nikde... takhle 2tejdny mesic a hnedka bys videl co to s tebou udela...
19:20:06 [----] JiMMY:
howno
19:20:27 [----] JiMMY:
sbalil bych nakou kundu....ale to by byl potom zbytecne promrdanej cas...
19:20:37 [----] SAM:
nervozita, nechut sedet u pocitace, pravidelne vzpominani co vsechno bys zrovna tedka potreboval....
19:20:48 [----] SAM:
byl bys nervozni a kunda by to poznala, a tak by ti nedala...
19:21:10 [----] JiMMY:
vzdycky se naka KAMOSKA najde
19:21:33 [----] SAM:
no to bych chtel videt kamosky, ktery davaj kamosum, to musej bejt pjekny kurvy, kde SOU!!!!!
19:22:00 [----] JiMMY:
cece a to by ses diwil....da i kamoska ktera s nekym chodi
19:22:16 [----] JiMMY:
musi to bejt ale takowa skoro bych rekl nymfomanka ;)))
19:22:55 [----] SAM:
No to jo, to chapu dost dobre, jenze to musi bejt poradna nyfomanka..... jednu znam, ale pri predstave, ze vystrida za mesi tri kilometry curaku.... ja vim co chci... :0)
19:23:04 [----] JiMMY:
;)))
19:23:17 [----] JiMMY:
kdyz curak zaveli...mozeq je f prdeli
19:23:32 [----] SAM:
to jo, ale nejhorsi je, kdyz je kunda v pici...
19:23:42 [----] SAM:
a ty ses uplne sam. v noci. ve tme.
19:23:53 [----] JiMMY:
muhahaa....du xlastat (a mozna i zahulit - podle nalady) tak zatim bye
19:24:03 [----] JiMMY:
mam ti tu nechat pusteny ICQ abys v ty tme nebyl sam???
19:24:12 [----] SAM:
ja se nebojim, ja mam marihuanu
19:24:16 [----] JiMMY:
muhahaaaa
19:24:21 [----] SAM:
moc marihuany
19:24:22 [----] JiMMY:
tak ji pozdrawuj ;))
19:24:31 [----] SAM:
vyridi,, a vona mi aspon da ...
19:24:34 [----] JiMMY:
at si da na me speqa
19:24:44 [----] SAM:
ale nevykouri ti, to udelam ja..
19:24:51 [----] JiMMY:
diky nechci ;))
19:25:03 [----] SAM:
tak by sis speka se mnou nedal, ty ses hajzl... phuj
19:25:14 [----] JiMMY:
ne...vykourit od tebe nechci ;))
19:25:24 [----] JiMMY:
>>ale nevykouri ti, to udelam ja..
19:25:26 [----] SAM:
ja taky nemluvil vo tobe, ale vo tom speku
19:25:43 [----] JiMMY:
viz predchozi muj (resp tvuj) prispevek
19:25:58 [----] SAM:
dobre, tak az se uvidime, nedam ti zakourit
19:26:08 [----] JiMMY:
muhehe....caf
19:26:11 [----] SAM:
cuz tlamo.

To jsem to nám chlapům posral co? Když jsem bonznul takový strašný nechutnosti. Chááááááááá. Fuj já sem ale totálně excelentní nechutnej zasranej Bůh. Jo, a to mi stačí ke štěstí. V tuhle momentální chvíli. Jo. A to je sakra důležitý.

22>19 - Spánek. Jo se těšim.

Kurva, ještě že už je pátek. Jo, navíc se mi nechce přidělávat novej měsíc, takže to píšu sem. Jo, dneska se statistikou docela solidně roztrh pytel. Moment, podívám se kolik....
Jo tak, 43 za dnešek, a to jenom pravděpodobně, že sem dneska na lupě cézet nechal vodkaz na svůj deníček pod nějakým debilním článkem vo depresi. experiment se zda se zadařil, stačí jen na sebe upoutat a hnedka máte jeden den slávy. Lidi sou svým způsobem zvědaví, i když se nevrátí, protože mě nepochopí. Hasta la vista bejby. Lehce sem přiohnul realitu. Skrze internet jsem si zvedl náladu po dnešek zvýšenou návštěvností. Ale jen pro dnešek.

21:02 - Ale sranda je, že mě někdy můžete potkat a vůbec to do mě neřeknete. Jo to je na tom tam největší sranda. Takže si toho vy náhodní dobytkové važte, že mě můžete poznat, ale že mě nikdy nepoznáte.

21:30 - Jo, mít tak při ruce bouchačku, tak si normálně proženu stříbrnou kuli hlavou. Jo mít nějakou. Jachacha. Divnej stav. Takovej poněkud depresívní. No, jo dyž už tu byl ten článek vo těch debilních depresích, jo, tak co k tomu dodat. Jen to, že realita je hodně krutá. Někdy bych si fakt nejradši prohnal kulku hlavou. Jenže přejděmež teďka radši k něčemu veselejšímu. Dneska sem viděl ve zprávách nějakou reportáž jak kus nějaký svatby sejmul vlak. Jo to je hustý, tomu říkám luxusní náhodička. Asi se ta svatba neměla udát. To těžko říct, vymejšlet se na to dá cokoliv, včetně teorie "tohle se mi taky může v pohodě stát", konče útokem vražedného komanda Intergalaktické rady.
Je 22:14 já jsem čerstvě umytý, opět zhulený a relativně, ale opravdu jen relativně spokojený. Ale neoholený, jsem krásně zarostlý, Crackonosh.

Dával sem si v sobotu sklípek na moravě. Velice hustá akce. Sem ale těžce unavenej... :( Furt a pořád. :(

12:15 - Tak jedu zajtra zase do Brna. Inveks. Byl jsem tam včera a taky docela hlína. Vysadil jsem se někde na předměstí u šaliny, jenže sem až na místě, po odjezdu komanda, zjistil, že dotyčná šalina jaxi nejezdí, že je zrušená. Taxem byl zcela opuštěn ve městě, který neznám a vo kterým sem si myslel, že je strašně velký. Taxem se zeptal nějakýho domordce, kudy se jako dá dostat k nádraží a von mi řek, že musim jet nějakou 49-tkou až do centra. No jelo to asi patnáct minut, nebo vo trochu dýl, a vylez sem kdesi u tesca. Veliké město se smrsklo na malou vesničku střediskovou, jo Brňáci, teďka sem si rejpnul, protože sem ten zajzl (nebo jak tomu říkáte) z prahy. Cha. Jenže nejsem rodilej pražák, a to mě těší ještě víc. Cha cha cha. A navíc sem jel NA ČERNO! Takže sem okrad dopravní podniky města brna o nějaký drobný. Doufám, že je to moc nesere.....

Taxem se vrátil z inveksu. Unavený, vyčerpaný, opilý, a já nevim ještě jakej. jináč v pátek dávaj v týfce princeznu mononoke, což je hodně gud film. Docela sem si říkal, kohože to mohlo napadnout.