Vesmírní dýleři - 16. Pod kupolí

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

Pong se skláněl nad odrbanou mapou položenou na stole vedle zkrvavených mečů v jakési chatrči, jejíž podlahu pokrývalo několik rozsekaných těl. Kroutil hlavou a sám pro sebe si mumlal.
„Šéfe, Šéfe, tahle akce se nám trochu posrala. Prej kolonie vymaštěných závisláků neschopných si vytřít vlastní prdel. Každopádně komunikace je v hajzlu a mě nezbejvá nic jinýho, než najít vypínač od tohodle zvonu na sejra.“
Venku za dveřmi se něco pohnulo, Pong hmátl po meči a zaposlouchal se. Čas se opět zpomalil, čínský mistr kung-fu krokem přešel ke dveřím a opřel se o zeď, zrovna ve chvíli, kdy se dveře otevřely a zakryly ho. Čas zrychlil a do místnosti vstoupilo pět trhanů s mačetami v rukou. Chvíli se rozhlíželi a rozhlíželi se do té doby, než jeden z nich neprozřetelně zavřel dveře.
Smějící se Pong mu sťal hlavu z krku, aniž by ozbrojenec stačil mrknout. Zbylí čtyři se na něj vrhli a Číňanovi nezbylo nic jiného, než jim postupně odsekat jeden úd za druhým, dokud nezůstalo na podlaze několik hromádek roztříděných částí těl. Trupy na hromadě jedné, levé ruce na další, pravé nohy na jiné, hlavy na stole.

Pong se vrátil zpět k mapě, rychle ji sbalil, schoval pod hábit a udělal si pořádnou lajnu.
„Konečně zkurvená akce, celou dobu sem to chtěl, teďka to mám,“ zasmál se a natáhl perník do nosních dutin. Na chvíli zadržel dech, protáhl se až kosti zapraskaly a vydechl. Mrknutím oka zmizel z místnosti a vlasy mrtvých hlav prohrábl vánek.

Venku byla tma a v ulicích se pohybovaly skupinky ozbrojených lidí s meči a pochodněmi v rukou. Pong se potřeboval dostat na druhou stranu kolonie, byl v blbý situaci, protože buď musel jít podél kupole a nebo přímou nejkratší cestou. Ve věcech boje rozhodování řešil jednoduše a rozhodl se příliš si nekomplikovat život. Pokud se bude držet ve stínech, možná nebude muset zabít všechny. I když…

Pongovi prolétla hlavou poslední Šéfova poznámka před přesunem na povrch. Povolení zabíjet v množství libovolném uděleno. Perník šlapal jako švýcarský hodinky a skoro neviditelný Číňan se zahradami přesouval k svému cíli.

„Kurva,“ uvědomil si Pong malou chybu, když pocítil přetržený drát. Rozsvítilo se jasné bílé světlo a pokrylo fotbalové hřiště. Vytáhl meče, rozpřáhl ruce a vyčkával.
Z okolních stínů se začaly vynořovat odrbané postavy se zbraněmi v rukou a pomalu se přibližovaly. Kolem Ponga se vytvořil kruh vagabundů, kteří řinčeli svými mačetami, noži, palcáty a štíty. Po chvíli se v jednom místě rozestoupil a uličkou přišel urostlý, bělovlasý muž s motorovou pilou v ruce.
Přišel k Pongovi, prohlédl si ho od hlavy až k patě a pak promluvil.
„Já jsem tady šéf a ty mě pěkně mrdáš.“
„Mě je u prdele, že si šéf týhle díry plný sraček, ale až tě budu mrdat, tak to dozajista poznáš. Protože si šéf, si přesně ten zmrd, kterej by měl zaplatit za naše zboží.“
„Tak von chce zaplatit za zboží!“ zasmál se bělovlasý s motorovkou a otočil ke svým lidem. Dav trhanů začal řvát a lomozit zbraněmi.
Pong čekal, až se všichni zklidní a pak se podíval po šaškovi s pilou.
„Tak sme se všichni zasmáli, teď vás všechny zabiju, protože mě fakt serete svejma blbejma kecama.“
Vagabundi se opět rozesmáli, bělovlasý muž mávl opovržlivě rukou a odešel pryč. Ulička se zavřela a ozbrojenci počali přibližovat.

Pong rozehrál vražedný orchestr, ostří mečů proťalo vzduch a první mrtví padli podťatí k zemi. Čínský dirigent smrti kosil jednoho nepřítele za druhým. Usekané kusy lidských těl létaly vzduchem jak hejno vlaštovek a temně rudá krev, prýštící z čerstvých ran, pokrývala zelený trávník chrámu sportu. Řev raněných se ztrácel v křiku umírajících, volání matek, milenek a žen prořezávalo vzduch, že by se krve v čtenářovi nedořezal. Pong si celkem užíval, protože zabíjení ho bavilo.

Řady bojovníků prořídly, ale odpor neustával. Aby si Pong ulehčil práci, použil několik speciálních ninja granátů, které naházel mezi útočníky. Následně použil starý trik šaolinských mnichů, odhodil kouřovou bombu, zahalil se do hábitu a v dýmu zmizel. V ten samý okamžik vybuchly granáty a kousky vyvrženého sekaného železa nadělávaly slušnou škodu. Ošklivě v obličejích potrhaní, s dírami v těle od šrapnelů, s odsekanými prsty a zničenýma nohama, útočníci museli polevit ve svém útoku. Tedy ti zbývající, kteří byli ještě schopni pohybu.

Než se stačili zorientovat a najít Ponga, objevil se barevný záblesk, vyvalil kouř a z něj vynořil Pong, odhalil se a podíval, kdo všechno ze zmrdů zůstal naživu. Nepatrný, ba skoro by se řeklo, že žádný, odpor nezabránil Pongovi, aby nedokončil to, co začal. Ty, kteří byli ještě živi, systematicky obešel a zkrátil jejich utrpění. Někteří se nepatrně dokázali bránit, ale bylo jim to hovno platný, protože čas jejich pobytu pod kupolí se naplnil.

Pong se rozhlédl po osvětlené ploše. Všichni byli mrtví, nikdo sebou neškubal, neřval ani netrpěl. Spatřil ještě pár postav, které rychle zmizely ve tmě, ale těm nevěnoval pozornost, protože už věděl, že pro místní svině se řezník našel.
Vytáhl ze záhybu bílý hedvábný kapesníček, kterým setřel několik kapek krve z obličeje a pak do něj otřel čepele mečů. Odhodil jej a vyrazil na cestu.
Když přecházel hranici světla a tmy, prolétla mu hlavou krátká myšlenka.
„86. Dobrý skóre“ a v duchu se zasmál. Cítil velké uspokojení.

Mezitím jinde pod kopulí v nějakým domě. Bělovlasý vůdce seděl za stolem a leštil svoji motorovou pilu.
„Veliteli, ten šikmookej hajzl skoro všechny pozabíjel,“ klečel na kolenou trhan.
„To si děláš prdel, kreténe. Sto mejch lidí nedokázalo sejmout jednoho zmrda?“
„Veliteli, přesně řečeno osmdesát šest lidí, zbytek utek,“ špitl klečící.
„To se posral, to se posral kretén jeden zasranej. Jak si to jako ten zmrd představuje? Jen kvůli tomu, že sem se rozhodl normálně nezaplatit za zboží, si sem jen tak v klidu z prdele nakluše a začne mi zabíjet lidi? Kdo si kurva myslí, že je?“
„Veliteli, co budeme dělat?“
„Najdi Mrdače a řekni mu, že má dát dohromady všechny. Ale, když kurva říkám, že všechny, tak úplně všechny, starý, mladý, ženský a mužský. Otevři nouzový sklady, rozdej zbraně, každýmu odvaž kilovku perníku a dostaňte toho zasranýho zmrdskýho šmejda. Je ti to jasný, odporný odpade?“
„Veliteli, všechno jasné. Sehnat Mrdače, najít všechny a rozjebat zmrda,“ v hlubokém úklonu vycouval vágus.
Bělovlasý velitel zakoulel očima a vrátil pozornost zpět ke své motorovce.

Pong o tomhle neměl ani tušení, ale i kdyby nějaký měl, vysmál by se. Byl nabuzený a nadržený zabít všechny, kteří mu přijdou pod ostří mečů.
Zahrady skončily, přeskočil plot a ocitl se v opuštěné ulici. Rozhlédl se, zavětřil a ucítil past. Pasti měl rád. Vždycky je dokázal vycítit a tahle smrděla amatérismem na sto honů. Strčil ruce do hábitu a vyrazil zatím ještě tmavou ulicí. Klidně postupoval, hvízdal si nějakou čínskou písničku o polívce z veselého skákajícího králíčka a dělal, že je strašně v pohodě, nic nečeká a slídivé oči ve tmě nevidí.

1 2 3 4 5 6 7 8