Vesmírní dýleři 2 - 1. Masakr ruční pilou

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„Zažijete věci, o kterých nebudete moci uvěřit, že jsou skutečné.“
„Co to je kurva za kravinu?“ zaklapl knížku velmi alternativně vypadající dredatý mladý muž, který seděl na místě spolujezdce ve staré dodávce.
„Nevím, nějaký sračky. Udělej pár lajn a někdo ubalte brko,“ odpověděl podobně vypadající řidič.
„To nejsou žádný sračky, to je vesmírná pravda,“ odpověděla dívka s modrými vlasy a s kilem železa ve ksichtě, sedící na zadním sedadle dodávky. Natáhla ruku a sebrala spolujezdci knížku. Prolistovala horoskopem, zamumlala něco ve smyslu, že je čeká parádní rychta a drcla rukou do spících sousedů.
„Pepé, utři si tu hnusnou slinu, která ti teče z huby a podej mi sakl s matrošem.“
Týpek něco zamručel, utřel rukávem hlen a začal rukou hrabat v kapse. Po chvíli vytáhl velký pytel s bílým práškem a podal ho dívce.
„Ty vole, Lolo, tady to máš a udělej pořádný lajny, nějak furt pospávám. Pičo, Marko, válíš se po hulení,“ otočil pohled k sousedovi.
„Hovno, ne?“ zamumlal oslovený a zašátral pod sebou.
„Ty vole, kurva, fakt jo, z hulení je placka jako Země,“ zasmál se Marko a vytáhl velký zválený pytel plný zelené sušiny.

Lola ubalila několik jointů a spolujezdec narýsoval na obal knížky opravdu velké čáry. Literatura obešla kolečko, lajny rychle zmizely a dodávkou zavoněla odpálená marihuana.
„Slunce pomalu zapadá, už bysme tam mohli pomalu bejt, ne?“ sledovala Lola z okna krajinu a kochala se.
„Je dobře, že už mizí do prdele, celej den bylo příšerný vedro jak ve starý prdeli,“ zamručel spolujezdec a kouřil brko.
„Nosále, ty seš furt takovej negativista,“ zasmál se Pepé a sebral Nosálovi brko, který ho nechtěl pustit a z legrace se bránil několika šťouchanci.
„Nechte toho pánové, někde na následujících dvaceti kilometrech nás čeká odbočka, čekujte znamení, kreténi, ať nepřejedeme,“ zastavil dohadování o brko řidič.
„Kuchaři, jasný,“ ozvali se všichni společně a natěšeně sledovali ubíhající cestu. Hledali jednoznačné znamení.

Slunce zapadlo a silnici, táhnoucí se pouští jako had, osvětlovaly pouze dva kužely předních světel automobilu.
„Ty vole, to mě poser. Kde to kurva může bejt?“ skláněl hlavu nad volantem Kuchař a kroutil hlavou v rytmu, ve kterém sešňupával lajny z palubovky.

„Hele ty vole, co to je?“ natáhl Nosál ruku s jointem.
„Hele nevim, asi konečně znamení,“ rozesmál se Kuchař a zastavil auto, aby pořádně prostudovali svítící objekt.
O starý sloup byla opřena umělá fosforeskující lidská postava na kole, která ukazovala k číslu 23, jenž lehce problikávalo v tmavé zatáčce polní cesty.
„Paráda,“ radovala se Lola a tančila kolem světélkující skulptury.
Když proběhlo několik jointů, lajn a láhev tvrdýho, řidič zavelel k odjezdu. Odbočili na tmavou cestu, kterou osvětloval pouze Měsíc a hvězdná obloha.

Minuli neonové číslo 23 a pokračovali po kodrcající cestě, která fakt hodně uspávala. V dálce na obzoru byla vidět světla a laserový paprsek, který v noční obloze vytvářel nádherné psychedelické obrazce.
„Pičo, to bude rychta,“ zatetelil v očekávání blaha Nosál a začal sát lajnu.
„Mrdat jebat, kurva drát, co to je?“ zakřičel Kuchař a dupl na brzdu. Destičky zakvílely, lajna rozsypala, dodávka sebou prudce trhla a zůstala stát.
„Co se kurva stalo?“ mručel Marko a nešťastně se díval na hulení, který měl připravený k ubalení a prudkým zabrzděním skončilo všude možně.
„Já nevim, něco nebo někdo se tam mihnul,“ mručel Kuchař, sebral baterku a vyšel opatrně ven.

Skrz přední světlo posádka vozu sledovala kužel baterky, kterak prohledává silnici sem a tam. Najednou přes něco přejel, na chvíli zastavil a vrátil zpět. Světlo osvítilo ležící postavu, nad kterou se skláněl Kuchař a rukou s ní hýbal.
„Je živej, zastavil sem včas,“ zakřičel k autu a pomáhal ležícímu pankáči na nohy. Dovedl ho k autu, trojice na zadním sedadle se zmáčkla k sobě a nechala ho nastoupit.
„Ty jo, už sme ho viděli,“ řekla Lola, když si prohlížela špinavýho a zkrvavenýho týpka, který skelným zrakem koukal do nekonečna.

Střih zpět v čase do horkého poledne na benzinové stanici v poušti. U stojanů stojí dodávka s pěti lidmi a Mustang se dvěma pankáči, který právě odjíždí. Lola jim zamávala a šla ke staré plechové boudě se starým stojanem na Coca-Colu, dřevěnou sochou indiána a několika sedícími zašlými místňáky v houpacích křeslech, kteří vypadali převelice buransky.
„Dobrý den,“ pozdravila Lola a odpovědí byly úsměvy plné zkažených zubů.
„Taky přeji krásný den,“ řekla a vstoupila do zašlého starého krámu, kde stál za pultem zarostlý starý muž ve starých modrých džínách a úchylným pohledem sledoval návštěvu. Lola provokativně upravila podprsenku, kterou pod tričkem neměla a procházela špinavým obchodem. Na zemi zpozorovala několik tmavých skvrn, které vzdáleně připomínaly krevní fleky. Zastavila u regálu se starými sušenkami, vzala jedno balení a šla zaplatit.
Prodavač kouřil velmi smradlavou cigaretu a pomalu na staré kase spočítal útratu a benzín. Vyndal z úst cigáro, ukázal velkou díru v zubech a převzal peníze, které pomalu přepočítal. Usmál se, něco zamumlal a podal Lole knížku.
Zalistovala, poděkovala a zamířila ke dveřím.
„Hodně štěstí paninko, v poušti ho budete potřebovat,“ řekl za odcházející Lolou prodavač a úchylně se smál.

Střih zpět do jedoucí dodávky. Pankáč mele nějaký sračky, kterým nikdo nerozumí.
„Ty vole, ten je sjetej, že neví čí je,“ smál se Pepé a zapálil brko.
„Jak se sem ale kurva dostal?“ nechápal Nosál situaci.
„Těžko říct, je našitej tak, že mohl skončit kdekoliv jinde a ne tady. V poušti by ho nikdo nenašel,“ odpověděl Kuchař, který v rámci možností opatrně sledoval cestu před sebou, aby nesejmul někoho dalšího.

„Samý mrtvoly, všichni sou mrtví,“ řekl najednou pankáč.
„Cože?“ zeptal se Marko a Nosál otočil hlavou.
„To je konec, všichni jsou mrtví,“ zopakoval pankáč, vytáhl odněkud břitvu a strašně rychle si přeťal obě zápěstí a krkavici. Celý vnitřek byl najednou zaplaven několika litry rudé horké krve, kterou během pár sekund vytlačily poslední údery srdce.
„Kurva, doprdele! Pičo, jebat, mrdat dráty!“ nesly se autem výkřiky a Kuchař prudce zastavil.

Všichni vypadli z vozu, jak nejrychleji mohli a začali zvracet.
„Co to kurva mělo jako bejt? Ty vole, zasranej!?“ nadával Nosál a pomáhal Pepému vytáhnout mrtvolu ze zadní sedačky.
„No to bylo kurva nějaký rychlý,“ divil se Marko, „co s ním uděláme?“
„Ty vole, odtáhnem ho stranou a hodíme do příkopu. Když budeme mít štěstí, sežere ho dřív divá zvěř, než někdo najde kosti,“ řekl Kuchař a táhl s Nosálem mrtvého pankáče ze silnice do křoví.

Tohle nikdo nevyčistí,“ řekla s odporem a přemáhanou potřebou blít Lola, když zkoušela několika starými hadry dostat krev aspoň ze sedaček.
„Serem na to, nasedat. Musíme tam dojet, snad bude k dispozici nějaká voda a čistící prostředky. Ty vole, jak tohle vysvětlíme,“ kroutil hlavou Kuchař a posadil se znovu za volant.

Světla párty byla již blízko, minuli zvednutou závoru v ohradě a uslyšeli první zvuky.
„Ty vole, to zní jako psajtrenc, o tom nebyla řeč,“ zamručel nevrle Nosál, „co tady kurva budeme dělat?“
„No co, vyndáme se,“ zasmál se Kuchař a zastavil, protože před ním stála postava v masce dredaté mumie a mávala světelným mečem směrem k parkovišti, kde již vznikalo stanové městečko.
„Jaký to tady je?“ vyklonil se řidič z okna.
„Výborný,“ odpověděla figura stařeckým hlasem.
„Dobrý, ty vole,“ pochválil masku Nosál a potáhl z brka.

1 2 3 4 5 6 7