Nebyla to kvalita, na kterou měl návyk, ale v tento okamžik nic lepšího neměl a konečně zase cítil krev v žilách.
„A teď kurva budeme pařit, já vás později naučím, jak ten sráč vyčistit,“ s radostí v očích Pong vyžahl celé pivo na ex a začal tančit na stole. Klezmer říznutý perníkem roztančil nohy hodovníků a za chvíli na stole tančil nahý rabín, polonahý Pong a několik židovek, které kdosi přivedl.

Pařili asi týden, když přišel nějaký muž a cosi pověděl Mošemu.
„Asi budeme muset skončit, měli bysme vyslechnout tu zajatou nacistickou děvku. Tady náš vzácný host by se mohl ujmout vzácné funkce mučitele,“ zvedl se rabín těžce na nohy a mluvil hlavně ke svým lidem.
„To mě vážně těší,“ rozesmál se Pong a dopil láhev místního rumu.

Mučírna židovských partyzánů byla vystavená ve starořímském stylu.
„Inspirovali jsme se dobou císaře Tiberia. Nechal popravit falešnýho krále Ježíše. Slyšel si někdy o Ježíšovi?“ řekl rabín Moše.
„Hm, něco málo sem zaslech,“ odpověděl Pong, který si vzpomněl na jedno dobrodružství, ve kterým parádně s Ježíšem, Marií a její ségrou solidně zapařil.
Esesačku již někdo svlékl do spodního koženého SS prádélka a uvázal k pozlacenému mučícímu kříži. V uších, do nosu, na bradavky a konečky prstů měla přivedené kabely, které končily v primitivním generátoru stejnosměrného proudu.
„Řekni všechno co víš, řekni nebo to do tebe zase pustím,“ seděl u zařízení černý muž v bílém plášti.
„No tak to do mě pusť,“ odsekla mučená a plivla mučiteli do obličeje.
„Jak chceš,“ odpověděl a otočil regulátorem. Tělem zajatkyně proběhl proud a bradavky na kozách ztvrdly. Pong ihned pochopil, že v tom má mařka potěšení a strašně moc ji mučení baví.

Asi půl hodiny popíjeli vespolek pivko a pozorovali průběh výslechu. Moc toho nepověděla, spíš byla pořád v rauši a sexuální extázi.
„Rabíne, ta nám nic neřekne. Je děsně tvrdá,“ řekl muž od ovládání generátoru.
„No já myslím, že je čas, abych to převzal. Odvažte ji,“ vstoupil do rozhovoru Pong.
„Není to nebezpečný?“ ozval se kdosi s obavou.
„Já myslím, že holka bude hodná. Máte tady nějakou samostatnou místnost, kde bych ji mohl pořádně zpracovat?“
„Pongu, máme tu takovou specialitku. Říkáme ji Ježíšova hrobka,“ řekl rabín Moše.
„Ale hovno,“ zasmál se Pong, „ukažte mi ji.“

Jeden z partyzánů otevřel šuplík ve stole a vyndal klíče.
„Pojď za mnou a vy ji pořádně hlídejte,“ pověděl Moše a podíval se po zajatkyni. Ta už dávno pochopila, že Pong je jiný a dobře chápe správný přístup k věci. Takže neměla v plánu klást jakýkoliv odpor.
Zastavili u starých zrezavělých dveří, Moše vzal do ruky jeden z klíčů a vložil do zámku. Přiskočil nějaký černý přisluhovač a s vrzáním otevřel.
„Už dlouho tam nikdo neuklízel, ale to by ti asi vadit nemělo,“ nahlédl dovnitř rabín a rozsvítil.
„Ještě nějakej petrolej v nádržce zůstal, holt starej systém.“
Ve žlábcích tekoucí hořící petrolej postupně zapálil větší množství svící a loučí, aby světlo odhalilo starou a celkem luxusně vybavenou ložnici s velkým kamenným ložem, pokrytým starými kůžemi.
„Povlečení asi bude potřeba vyměnit a pošlete sem nějaký uklizečky,“ prohlížel Pong vybavení.
„Tohle byla asi hodně přísná mučírna, žejo?“ dodal ještě s úsměvem.

Proběhlo několik lahví kořalky, než úklidová služba dokončila obnovu hrobky. Pong ocenil kvalitu provedené práce, vzal zajatkyni za ruku a odvedl dovnitř.
„Teď mě pár hodin nerušte, potřebuju čas, hodně času,“ zabouchnul za sebou dveře a odhodil veškeré svršky.
„Co bude dál?“ zeptala se esesačka.
„No já nevím, nejdřív si popovídáme, pak si zamrdáme, protože vy nacistický děvky mě fakt už dlouho dráždíte mezi nohama a hlavně mám trochu perníku,“ řekl stručně Pong, sundal tričko a ukázal vycvičený tělo.
„Co všechno bys chtěl vědět?“
„Všechno, ale hlavně jak se dostat nepozorovaně do tý vaší věznice, abych mohl zachránit Šéfa.“
„To není málo,“ zamyslela se esesmanka, „ale povím ti to. Vypadáš drsně a já umím být drsná.“
„Já sem drsnej,“ řekl Pong a zatáhl virtuální oponu.

Zkrz dveře procházel nelidský řev, který rozhodně nepatřil Pongovi.
„Teda ten ji musí pořádně nakládat. Ani nechci vědět, co všechno s ní dělá,“ zašeptal jeden z partyzánů do ucha rabína.
„Snad se mu nic nestane a Bůh ho ochrání,“ pokřižoval se rabín a odešel.
„Zůstanou tu dvě stráže a zbytek půjde otáčet hmyzí vajíčka. Je potřeba obstarat další várku brouků,“ přikázal rabínův pobočník.

Pongův výslech trval nekonečně dlouho. Zhruba po třinácti hodinách byl před vchodem docela šrumec a rabín Moše opatrně poklepal na dveře.
„Pongu, Pongu, je všechno v pořádku?“
Chvíli bylo ticho, ale pak zazněl známý hlas.
„Všechno je v nejlepším pořádku. Připrav svý nejlepší muže, za pět hodin vyrážíme dobýt nacistickou skalní pevnost.“
„Až za pět hodin?“ zeptal se opatrně Moše.
„Dřív to rozhodně nepůjde, ještě z ní potřebuju vymlátit pár informací. A nerušte mě, kokoti,“ vyslechl Pongovu odpověď.
Partyzáni usoudili, že nemá smysl stát u dveří a šli chystat proviant do nastávajícího boje.

Jak Pong slíbil, tak vykonal. Po dalších pěti hodinách se železné dveře otevřely a z nich vyšel úplně spokojený Pong a těžce zmučená esesačka, která sotva stála na nohou.
„Vypadá dost vyřízeně,“ pochválil práci rabín.
„Taky sem jí dal co proto, byla hodně tvrdá, ale všechno nakonec prozradila. Ste nachystaný?“
„Pongu, čeká se jen na tebe,“ odpověděl Moše.
„Fajn, tak půjdeme,“ řekl Pong.
„A co uděláme s ní?“ zeptal se ještě rabín.
„Nic, půjde s náma, možná se bude ještě hodit.“

V synagoze už byli nachystaní černí muži v černém, ozbrojení různými chladnými zbraněmi.
„Představuji ti našich nejlepších padesát mužů. Jsou připraveni zemřít pro jakoukoliv dobrou věc,“ představil jednotku rabín.
„To rád slyším,“ pověděl Pong, „když to přežijete, tak si zapícháte. Přijde vám to jako dobrá věc?“
Odpovědí byl nadšený jásot a pískání.
„Budeme moci rabovat?“ zeptal se nějaký hlas.
„I znásilňovat,“ řekl Pong a věděl, že jsou jeho.
„Vojáci, bojovníci, na vašich činech závisí naše budoucnost. Budete tady Ponga poslouchat na slovo a uděláte všechno, co vám řekne. Jasný?“ promluvil Moše.
„Rozkaz, nejvyšší rabíne,“ zakřičeli všichni jedním hlasem a těšili se do nastávajícího boje.
„Výborně,“ postavil se Pong na bednu od whisky.
„Soudruzi, půjdeme nahoru tím samým údolím, kterým sem přišel, utáboříme se a zjistíme, jestli mi tady soudružka nekecala s těma starejma odpadníma kanaláma.“
Partyzáni začali jásat a provolávat Pongovi slávu.