„Šéfe, je to tady parádní, Doktor zmizel v bordelu a není tady výhradní dodavatel našeho perníku. Co vůbec řešíte?“ přišel po nějaké době Pong do kavárny a objednal pro sebe toho samého lahváče, jehož pil Blázen.
„Ale Pongu, Hong vysvětluje Klementovi, proč se vrátil z mrtvejch a ten tomu moc nerozumí. Tohle prej bude chtít vědce z chrámu,“ odpověděl Kapitán.
„Šéfe, to ať si pánové proberou sami mezi sebou, my svoji část splnili a teď je to v rukou Musků.“
„Pongu, se ještě uvidí. Zmrtvýchvstání není zase až tak vzácná událost a zmrtvýchvstání celý armády je věc, která se musí řádně prošetřit. My na to máme prostředky, ale nějakej čas výzkum zabere,“ řekl Klement.
„Ale my nemáme moc času,“ oponoval Hong.
„Čas je relativní záležitost, teď nás nech pracovat a až se konečně ubytujete, pojedeš rovnou do kláštera. Rozumíš?“
„Klemente rozumím a nebudou do mě zavádět nějaký anální sondy, že ne?“ řekl ironicky Hong.
„Podle toho co budou potřebovat vědět,“ uchechtl se Blázen, který některé výzkumné metody znal z vlastní zkušenosti.

„Tak půjdeme konečně za ubytováním? Zbytek najdeme později,“ promluvil Kapitán po nějaké době, kdy zábava nabrala obrátek a kavárna byla plná opilých lidí. Informace o vzácné návštěvě se rychle rozkřikla a mnoho humanoidních a nehumanoidních tvorů chtělo podpis nebo selfíčko.
„Jdeme, chci si na chvíli natáhnout záda a posádka si stejně dala rozchod už dávno,“ řekl Blázen.
„Už odcházíme?“ přišla zrovna Urgha, která táhla několik velkých nákupních tašek plných oblečení a bot.
„Kapitáne, všechno pravý originální materiály, žádný replikovaný umělotiny. A navíc sem viděla pravou hovězí kůži,“ mluvila rozjařená bojovnice.
„Urgho, vypadáš v sedmým nebi,“ rozesmál se Pong.
„Nojo, jako mužskej tohle neoceníš,“ odpověděla Urgha s roztomilým úsměvem v obličeji.
„Jo, konečně právě odcházíme navštívit hotel,“ řekl Blázen a s čerstvě ubaleným brkem vyšel na bulvár. Bleskům fotoaparátů nemohl uniknout.

Dostali parádní apartmán v posledním patře, s venkovní vířivkou a výhledem na celé město včetně vzdáleného okolí.
„Tyhle pokoje si vždycky bere Jednooký, když přijede. Nejsou úplně nejlepší, ale Nejvyšší má v oblibě místní vyhlídku,“ uvedl je Klement do apartmá.
„Tomu věřím, co bude teď?“ zeptal se Blázen.
„Teď si dělejte co chcete, já odvezu Honga do kláštera a večer je v Majáku párty pro místní honoraci, jste zvaní, tak můžete přijít,“ ukázal Klement rukou na kopec, jehož vrchol zdobila mohutná věž se signalizačním zařízením umístěným na její špici.
„Až mejdan začne, rozsvítí se a začne zářit do okolí. Velká hra světel,“ řekl ještě a pak odešel s Hongem pryč.

Hlavní chrámová laboratoř byla na nejvyšší hoře planety a Hong s Klementem k vrcholu rozhodně nestoupali úbočím stezkou pro poutníky. U chrámové letištní plochy již nervozně očekávala skupina vědců v mnišských hábitech jejich příletu.
„Vítám vás tady, vy budete asi Hong. Půjdeme rovnou do laboratoře,“ přivítal je jeden z nich.
„Jo, sem,“ odpověděl Hong a šel za vědcem.
Přešli celý areál k věži ve tvaru magické houby.
„Nehodláte použít analní sondy, že ne?“ ujišťoval se Hong.
„Slyšel jsem, že prý spěcháte,“ promluvil vědec.
„Samozřejmě, že spěcháme, to má nějakej vliv?“ nechápal Hong.
„Docela jo, análníma sondama testy urychlíme, jinak by trvaly déle a byly by více bolestivé,“ odpověděl muž v bílém plášti.
„Aha,“ zarazil se Hong a omylo ho horko.
„Nebude to tak hrozný, nejdřív ověříme, že jsi opravdu prošel světem mrtvým a pak proberem ostatní,“ zasmál se vědec a otevřel dveře do věže.

Párty v majáku jela na plný koule, když přišel Hong s Klementem.
„Kapitáne Blázne, naše testy prokázaly Hongův příchod ze světa mrtvých. Další problém je, že si nevymýšlí a náš svět čeká příchod mohutné armády zmrtvýchvstalých. Informovali jsme Nejvyššího představeného a vyhlásili nejvyšší pohotovost. Pokud se mají objevit tady, tak ať sme připravení.“
„Klémo, žádný překvapení. Když už se nám něco děje, tak se dějou zasraně divný věci. Kolik máme před sebou klidných chvil?“ řekl přiopile Blázen.
„Pár hodin maximálně,“ odpověděl Klement a otevřel lahváče.

V monitorovacím středisku v hlavním chrámu začalo blikat několik světel.
„Co se děje?“ řekl první operátor.
„Nevím, nepamatuji si, že by někdy tyhle kontrolky svítily,“ odpověděl druhý.
„Dobře. Víme, kde máme manuál?“
„Vůbec netuším, nejspíš někde ve skříni.“
„Tak ho musíme najít, snad nenastal nějakej průser.“
Obsluha dohledu odešla ke skříním a policím a začala pátrat po dokumentu. Hledání jim trvalo docela dlouho, protože museli projít opravdu hodně knih, šanonů a desek. Asi po dvou hodinách první operátor radostně zakřičel.
„Konečně trefa,“ svíral v ruce starou zašlou brožuru s nápisem „Manuál k použití“.
„Doufám, že tam bude něco užitečnýho, ani sem netušil, že k tomuhle prehistorickýmu přístroji existuje jakýkoliv papír,“ řekl druhý.
„Nevím,“ otevřel první operátor brožuru a rozložil nákres ovládací plochy. Oba dva se nad něj sehnuli a studovali umístění signalizačních diod.
„Hele, tohle by mohly být ony,“ ukázal první operátor na papír.
„Mohly by být,“ zkontroloval umístěn druhý, „teď už jen zjistit, co vlastně znamenají.“
„To už jednoduše můžeme zjistit pomocí rejstříku,“ listovala první obsluha knížkou, dokud nenarazila na požadované číslo stránky.
„Moment, tomu nějak nerozumím,“ četl nechápavě vysvětlovací text.
„Čemu nerozumís?“ vytrhl mu druhý brožuru z ruky.
„Ty vole, co to jako má znamenat?“ nevěřil svým vlastním očím, když viděl strohý text.
„Blikání kontrolek č.643 označuje jev, který probíhá ve monitorovaném prostředí a je znám jako ‚zmrtvýchvstáních‘.“
„Co znamená ta hvězdička?“ přemýšlel první a listoval k seznamu příloh.
„Hm, tak tu píšou, že systém automaticky odeslal informace na ústředí a my nemáme propadat panice. Prej není nikdy předem jasný, jakými projevy bude událost doprovázena a je možné zničení postižené části vesmíru. Čím víc diody blikají, tím větší jev.“
„Cože?“ vytrhl mu druhý muž manuál z ruky.
Asi třikrát si přečetl poznámku, než promluvil.
„Musíme každopádně okamžitě informovat místního představenýho. Víme, kde se právě nachází?“
„Je na Majáku a účastní se docela velkolepý akce. Navštívil nás sám Kapitán Blázen s celou posádkou,“ odpověděl mu první operátor.
„Ale hovno, tam bych chtěl bejt a co tady vůbec chce?“ udiveně vykřikl kolega.
„Přijel s nějakým šikmookým, kterýho sem viděl s Klementem na druhý straně areálu u houbový věže.“
„Tak to se děje něco hrozně důležitýho a my musíme vyrušit představenýho. Kde je vysílačka?“