** update 23:48 No, venku je furt sníh a zatím neslejzá. Hovno sem napsal, protože sem řešil malování. Měli sme schůzku výboru, který se protáhla. Má to náběh přesně jak sem tušil, ale protože už sem zase o něco starší, životem otrkanější a došlo mi, že křičí kdekdo, ale ke vzpouře je daleko. Zbytek výboru si ještě neumí dupnout, chápu jejich obavy. Tak sem zkusil na lidi fintu, protože znám stanovy a zkouším protlačit výmalbu jako opravu po havárii, aby nám vlastníci uvolnili ruce v rozhodnutí a nemuseli řešit výběrko, který všichni víme jak dopadne, oficiální cestou s křovím s šílenou debatou na shromáždění. vono to je po havárii, ale byla před pěti lety, tenkrát sme měli vyšťavenej účet po opravě fasády. srát na to, psal sem ten posranej dopis vlastníkům přes dvě hodiny, protože sem si ho musel třicetkrát přečíst, než sem si byl fakt jistej, že dává smysl.
======
** update 14:38 Do Práglu přišel sníh. Vlastně letos už podruhý, protože trošku sněžilo už o silvestru.
Pár si nechal dvakrát naklonovat mrtvého psa. Za miliony. Jako vážení já nevim, fakt nevim. Pořád si bláhově myslim, že co je mrtvý by mělo zůstat mrtvý. Jako je hrozně smutný, když umře domácí zvířátko, ale to se stane jednou každýmu. Smrt je přirozená součást života a neměla by se obcházet. Dokážu si představit, že ten nebohý pár je bez dětí a zvířátkama se realizuje.
======
** update 11:32 Tak po dvaceti letech jsem se rozhodl opustit řady černých pasažérů a pořídit si lítačku. Odedneška jsem legální pasažér pražské emhádé. Myslim, že už celkem solidně vydělávám a vyrostl jsem z telecích let, kdy hlavním cílem byl adrenalin, rebelie, onanie, alternativa a protest proti systému, který mele pomalu, ale jistě. Myslim, že v posledních deseti letech jsem si užil dost řešení exekucí, který ještě navíc nebyly moje a bylo jich zasraně moc, takže v rámci zklidnění života a nových pohledů na svět, jsem se rozhodl zbavit se této duševní zátěže. V mínusu sem za posledních 20let neskončil, ale ty prachy, který teďka chtěj za roční lítačku, jsou fakt směšný vzhledem k mýmu příjmu. Už sem si připadal kolikrát jako řidič luxusního auta, který si je vědom toho, že nemá problém zaplatit pár litrů pokutičky za překročení rychlosti.
no rozhodl jsem se nechat v baráku opravit loupající se omítku na schodišti po vodní havárii v letech předchozích. je to defakto pět pater a už zase jedu na novo kolečko ve smyslu "von je fachman, ale drahej." Prostě ti debilní lidi si myslej, že 77litrů za výmalbu a 44 litrů za opravu soklu je kurva hodně. Jenže průser je, že opět jejich myšlení končí u bytovejch dveří a zapomínají, že v domě není jedno patro a dva byty. Kolega místopředseda vypadal dost nemocně, potil se a já doufám, že do pár let nebudu hledat novýho místopředsedu. To sou ty okamžiky, kdy si musím připomenout, že už nežiju pomatenej alternativní život bez jakýkoliv logiky a smyslu.
Jo, čím dýl jsem sám, tím víc vidím, jak ten můj vztah byla jen jedna velká halucinace, kterou jsem žil obklopenej domnívaje se, že většina lidí uvažuje stejně jako já, jenže vono hovno, protože posraný hormony a zkurvená láska pouze zaslepila oči, duši a mysl, takže nějaká vize o tom, že si na životní potřeby ušetříme sami byla jen má haluz, kterou se mnou nikdo nesdílel. No a ani po tom roce vlastně nedokážu najít nějaký hezký společný zážitky, protože vždycky mi na mysl vyplujou jen její průsery, jeden za druhým, měsíc za měsícem a když sem si o vejkendu povídal s matkou, pořád sem ještě nenašel koule jí říct pravdu o všem. Ne, skutečně ještě nemám koule říct matce, že byla v celostátní pátračce, že si půjčovala lowe od známejch a nevracela. Dospěl sem k rozhodnutí, že ženskou v důchodu mejma hovnama zatěžovat rozhodně nebudu. Každopádně sem už vyházel většinu pozůstalosti, hromadu dopisů s falešnejma slovíčkama lásky, protože slibem nezarmoutíš. Slibuju, že rozhodně už nikdy nebudu věřit pomatencům, kteří mají slova lásky, útěchy, okecávají to různejma tarotama, rodinejma konstelacema, andělama a jinejma ezosračkama, protože tihle nevzdělaní sluníčkáři uměj malovat růžový světy, ale realita je šedivá, černá a exekučně depresívní. Nikdy více ezopíču.
