** update 22:32 Z práce sem vypadl fakt brzo, protože mě všichni opustili a šli buďto vyzvednout děti ze školy nebo s dětma vybírat oblečení k maturitnímu plesu. v pět hodin přijel týpek z upc, vyplnil strašnou hromadu papírů a dal mi novej modem. velkej hnusej bílej křáp, kterej měl strašně pomalý klikací rozhraní, tak sem ho přepnul rovnou do režimu bridge. download dává 292.2 Mbit/s podle webíkovýho testu, takže za sebe sem spokojenej. večer sem pojal akčně a dopsal sedmou kapitolu a vymyslel název kapitoly osmý.

Do Prahy se přihnal liják se silným větrem: Lámal stromy, na Václavském náměstí rozházel plechové zábrany. Prostě ano, není líp a prahu dnes potkaly dvě šílený katastrofy. jak sem byl zažranej do psaní, tak sem se ani nedíval z okna, proč furt houkaj hasiči. kdybych se podíval, tak bych zjistil, že trochu sprchlo a foukalo. během venčení sem navíc objevil, že je všude strašnýho listí.

** update 09:49 na karláku nějakej kokot serval tramvajovou trolej, takže sem jel ze strašnic na jiřák do práce tři čtvrtě hodiny vším možným. prostě praha. nejvýraznějším zážitkem byli dva důchodci o berlích, kteří spatřili jinou důchodkyni o berlích a vedli rozhovor. "ale alena je furt ještě kost, co?" sem fakt nevěděl, jestli je to důchodcovský trolení (tzv humor) nebo krutá realita stáří.

** update 22:45 Sem teda na hodinu sednul k psaní brakových sraček a vyblil docela solidní porci během hodiny. konečně sem se uklidnil, zdá se, že psaní tak na mě funguje. doprdele, mě dokáže zkunděný jídlo dobře rozhodit.

** update 20:03 No, už mě nic většího nenasralo, ale vytočenej sem fakt dost. jako nedělám si iluze o českým běžným gastru, nedělám si iluze o pražskejch pizerkách coby pračkách, nedělám si ani iluze, že většina zaměstnanců jede za minimálku a zbytek dostávaj na ruku z dýšek. nedělám si ani iluze o kuchařích a obsluze, která musej vydržet dlouho na nohou, takže sypaj do rypáků, nedělám si obecně iluze o pohostinství, ale do píče, zachovám nějaký aspoň zasraně malý dekorum vůči hostům, zvlášť když choděj pravidelně. furt se melou ezomoudra, jakože láska prochází žaludkem, ale to pohostinství, jebat...

** update 13:55 Dnešním nejvýraznějším zážitkem, pokud ho teda nepřekoná nějaká větší demence, byla srážka v pizerce ohledně mého oběda. Sem se dneska rozhodl, když už tedy mám po výplatě, že si dám k obědu hamburger a hranolky. prostě takový prásacký americko-maloměšťácký jídlo. Fajn, obědnám si, frnda za kasou mi říká, ať se stavím za deset minut. Přijdu do práce, du se vychcat a přiřítí se nasranej kolega, ze kterýho vypadlo, že se v pizerce nasral, protože čekal přes čtvrt hodiny, než si ho někdo všimne a když si ho nikdo nevšiml, tak odešel a ještě před tím odchodem slyšel z kuchyně řev, že kurva nejsou do hamburgerů housky. Tak mi vykládá, že tomu nerozuměl, když si nikdo u okolních stolů hambáče neobjednal.
Já na něj čumím, jako kdybych právě spadl ze švestky a ptám se ho, jestli si ze mě nedělá prdel, protože hambáče mám já objednanýho. On mi říká, že si prdel nedělá a ať se klidně skočim zeptat. Počkám pro jistotu ne deset minut, ale celých patnáct a jdu zpět do pizerky. Tam okamžitě za mnou přijde mařka, že musím ještě pět minut počkat a jestli nechci kafe. Protože sem už od kolegy věděl, která bije, tak ji povídám, že počkám maximálně pět minut, protože sem od kolegy, který právě z pizerky utekl, slyšel nějaký divný zprávy. Jedna kunda na baru se začíná smát. Uteče pět minut, který zabiju na mobilním internetu, když znovu přichází frnda, že to ještě chvíli bude trvat. V ten samej okamžik přiběhl zaměstnanec pizerky a v ruce držel asi tři pytle s houskama pro hamburgery. Což byla prostě přesně ta chvíle, na kterou jsem čekal, řek sem kundě, že jako takhle ne, zvednul sem hlas a vymrdal tam ty píčy, protože co fakt nesnáším je, když mi kunda lže přímo do ksichtu. Nebyl problém už na začátku říct "sorry vole, nemáme housky, objednej si něco jinýho", ale jako to co předvedli byla normální vymrdávka.
Frnda ještě zkoušela, ať ještě chvilku počkám, že už maj v kuchyni maso hotový, ale to sem ji řek, že kurva nechci vědět u kterýho vietkonga v ulici ty housky koupili a už vůbec nemám jistotu, jestli maso v hambáči nebude obdobně problematický. Takže sem chtěl zpátky peníze a moje malý zahojení spočívalo v tom, že sem nechtěl zpátky dva potravinový listky, ale normálně sem si vzal prachy. To se často nepoštěstí vyměnit ticketku za peníze jedna ku jedný. Pro jídlo sem nakonec šel do jídleny mezi dělňasy.
Fakt tohle mě sere, vím hromadu věcí, vím co se v mým okolí děje, vím věci, který fakt vědět nechci a stejně mi musej ubožáci lhát do ksichtu a tvářit se zkunděně inteligentně. Nesnáším, když mi kundy lžou do ksichtu, protože jak k hromadě věcí tolerantně mlčím a doufám, že dotyčný čůrák nebo dotyčná píča si sama uvědomí, že dementy ze sebe dělají sami. Jenže to je odvěký nutkání nevzdělaných idiotů, kteří si myslí si, že jsou inteligentní a v tý svý omezený inteligenci si myslí, že když nic neříkám, že sem blbej a lhaní a ojebávku nevidím. Prostě je to tragická vlastnost mnoha lidí a kund specielně, kdy mi osoba lže do očí nebo si myslí, že sem tak blbej a může mě ojebávat milencema, dluhama, exekucema a všema těma dalšíma sračkama.
Mám takový podezření, že si budu muset příští týden sednout s provozním pizerky a vyjasnit si s ním, že tak trochu znám po těch letech historii podniku, ve kterým ještě nedávno byly v jednom místě sušený květiny, protože barák patří jugošům a před mnoha lety tam vzájemně po sobně stříleli magoři z balkánu. Taky znám mladýho A, kterej je teďka vyšetřovanej v souvislosti s pašováním fetů a tyhle lidi si budou myslet, že sem idiot z ulice.