no, protože včera sem včera relaxoval, pustil sem si během večera dva filmy. tak nějak k novýmu souboji titánů se nebud vyjadřovat, protože to byla taková slátanina alá xena, akorát s milijónovejma efektama. no a protože sem si potřeboval spravit náladu, tak sem si pustil takovej srbskej film a musim se přiznat, že takovou mistrně zahranou brutální hru na nervy sem fakt ještě neviděl. velice expresívní podívaná a nejsem si úplně tak zcela jistej, jestli bych ji chtěl vidět znova. (detaily zde) No asi není úplně nejlepší nápad nadopovat bejvalou pornohvězdu afrodiziakem pro dobytek a nechat ji jebat tak dlouho, dokud vokem nerozjebe i mozek v hlavě...

jo a dneska mě nasrala technika. kromě toho, že mám telefon v reklamaci a musim používat kolegovu starou nokiu, která se zcela samovolně vypíná či odmítá přijmout hovor (holt blíží se konec jejího elektronickýho života), tak mi kolem půl dvanáctý poledního zničehonic zdechnul zdroj k notebooku, což se projevilo v okamžiku, kdy mi powermanagement zahlásil, že baterka je na dně a že je teda potřeba vše vypnout. Což sem ani nestihnul udělat.
Takže pyčo, shánějte v pátek v poledne náhradní zdroj. Prej ať si jedu do alzy koupit novej, ale naštěstí se nemuselo, i když teda musim říct, že notebooky značky hápé sou stejný mrdky jako produkty firmy nokia, protože jen dementy může napadnout, že ke každýmu modelu bude jinej typ (rozuměj průměr) napájecího konektoru. No, naštěstí sem si pomohl z firemních zdrojů, neb kolega měl od starýho hápéčka zdroj a šéf zase redukci na můj průměr konektoru. Takže sem byl zachráněn. Ale jak já sem se vytočil....

jinak pro fanoušky prasáren tu mám jednu skutečnou zoofilii ze skutečných českých internetů :)



Poznámky pro případný nechápavce:
1) Zdroj obrázku.
2) Pedobear...

že něco takovýho vypustim z huby, ale včera se stalo. Poté, co jsme v jednu přijeli z práce, sem si lehnul a usnul. Když sem se probudil, vzal sem fenečky na procházku a u baráku RWE jsem narazil na týpka v značkovým oblečení, kterak vylejzá z automobilu pro střední management český výroby. Což by mě vůbec nezaujalo, kdyby si typoň nevšiml Tary, kterak se zrovna rozhodla vyčůrat, přesně tak jak čůrají fenečky. No a v tu chvíli na mě vyjel ten střední managér s tím, že jak si to jako představuju, po psovi neuklízet. No, jak bych to tak řekl, celkem upřímně sem se mu do ksichtu vysmál, cože je to za debila, když nepozná rozdíl mezi sraním a chcaním fenečky.

takže je to definitivní :)
někdo by možná i zaplakal....

no dneska ve tři hodiny sme s kolegou zjistili, že nám nejede jeden server v brně. no byla z toho docela panika, ale naštěstí když sme se provolali kolem půl štvrtý ke kompetentní osobě, tak sme se dozvěděli, že možná bude mít vliv to, že dneska do serverovny vmontovali novej server. Taky že jo, protože neměli na switchi volnej port, tak odpojili nás v domnění, že sme nepotřebný :)

jo a spadnul mi dneska do hajzlu zbytek balení hajzlpapíru, takže ty tři role natáhly tu hnusnou vodu s chcankama. no byl sem trošku nasranej.

no já sem musel, pořád dobrý :)

protože sem byl v pátek s kamarádem na pívu v crossu, a protože mi pívo pak přestalo chutnat a musel sem pít vodku, abych vydržel, tak se nám to lehce protáhlo až k ránu, kdysem po přesunu do centra zjistil, že holt ještě budu muset jít do studia, protože hodinu čekat v dešti na spoj směr domů se mi fakt nechtělo. no takže sem si dal ve studiu nějakou vodku a v sedum ráno, v podstatě v sobotu, sem to zatáhnul dom, kde sem si tenhle tah pěkne odtrpěl. :)
no a neska sem byl slušnej mladej mimozemšťan, uklízel sem, vytíral, luxoval a umyl nádobí a sebe. ha ha ha

no myslim, že horko asi umí dobrý haluze.

1) "Snědl jsem prášky, chtěl jsem si pustit plyn, ale trouba byla na elektriku, oběsit se nebylo kde, tak jsem se chtěl podřezat ve vaně, ale vystydla mi voda." Oběť mi třikrát naběhla na nůž, tvrdí obžalovaný z vraždy

2) „Jedinou další cestou je pro mě soud ve Štrasburku, od českých soudů jsem nic nečekala. Ve Štrasburku precedenční rozhodnutí jednoznačně mluví v můj prospěch. Věřím, že české soudy si z toho pak vezmou příklad. Ukájení komplexů a nenávisti na těhotné ženě je i daleko na východ od nás považováno za společensky nepřijatelné. Teď se může pan Mareš a další podobní duševní onanisté ukájet na političkách stávající koalice, které se na vysoké posty a do úřadů dostaly doslova a do písmene intimním stykem.“ Petře Paroubkový taky asi jeblo.

3) „Má osmiletá dcera Nikol například absolvovala stezku odvahy na hřbitov a do márnice. Celou noc pak probrečela,“ Tak já fakt nevim, co si dneska lidi představujou pod pojmem dětskej tábor. nejlepší zážitek z mýho jedinýho pionýrskýho tábora, kde sem byl, byla noční bojovka. To, že sem tam chytil dětský spalničky a celej se vojebal, to je věc druhá. Ale upřímně, ruku na srdce, kde mají děcka dneska možnost chytit takový krásný nemoci, že???

Zdroj

imho: Zadlužená Kalifornie postaví továrny na marihuanu Arnold má velkou spotřebu??? :)

no dneska takový mírně halucinogení, du si takhle venčit hafiky ven, procházím parčíčkem a najednou terezka spatřila pejska za křovím. tak teda radostně se za ním rozběhla na vočuchávačku, která se nakonec neuskutečnila, protože, když sem vobešel křoví, tak tam stála borka s borcem, borec držel štěkajícího psíka ve vzduchu za bok pod předníma packama a řval na něj "neštěkej už, nechceš toho konečně nechat, neštěkej!" a přitom s tim psem třás tak, že sem si musel vzpomenout na tu pohádku o děťátku, kterým když se otřáslo, tak z prdelky sypalo dukáty.
No a pak sem se ve zprávách dozvěděl, že v praze je prý komunita osmitisíc vietnamců. já osobně si myslim, že jich je víc. no pravda je, že jsem tuhle nedávno musel využít služeb konkurenčního vietnamce, kterej je o dva vchody dál než ten ke kterýmu chodim normálně, protože ten můj prostě neměl kilový balení rejže, kterou sem chtěl, ale pouze pětikilový a to by mi bylo k hovnu celkem. co s pěti kilama rejže, že jo? tak sem šel vedle no a ten měl kilovku.
pak mě taky dneska zaujalo, že severokorejskej vyjebávač byl zastřelen, což je vzhledem k režimu co v kldr funguje asi celkem běžná věc, že se tam všichni vzájemně vyjebávaj a když je vyjebávání moc, tak se prostě střílí.
asi taky bude časem pěknej horor chodit po ulicích, až bude stárnout populace, jak ze děsivýho filmu, protože co když jednou najdete "seniora s poraněnou hlavou na chodníku, kolem nějž bude pobíhat pes. Vedle něj leží francouzská hůl a taška na kolečkách a na první pohled je jasné, že není schopen chodit."?? Preventivně ho zkopete, aby z vás neudělal zombie, než zavoláte pomoc??

Takže asi nejžhavější zpráva dnešního horkého letního dne je, že paris hilton ukázala kozy a vzkazuje:

http://www.wired.com/threatlevel/2010/07/digital-drugs/
ale stará dobrá tráva... ja už tý dnešní době fakt moc nerozumim, to sou furt nějaký nový drogy z číny, mňau-mňau, au-au, jau-jau, negr1 a bůh ví co ještě, skoro jakoby svět zapomněl, že nic rychlejšího než českej perník prostě neexistuje.

konečně chčije a ochladilo se. velice vítaná změna. je dobře, že chčije, protože déšť aspoň spláchne posranej chodník, kterej nahodila v pátek terezka, kdy na ní přišlo nějaký fakt ukrutný sraní, takže mě v pět ráno probudila a jen sme vyběhli z domu, tak ty sračky z chudinky vystříkly rovnou na chodník. naštěstí jak bylo vedro, tak ten průjem pěkně na tom chodníku vyschnul. ale jo, stopy bot v těch sračkách byly, takže sem se ani nedivil svýmu soukromýmu přísloví "každý hovno má svoji botu".
von ten déšť nebude vůbec špatnej, spláchne bordel z ulic a vyčistí parky a jejich posraný temný zákoutí. život v nejmenším velkoměstě světa holt přináší spoustu prožitků velkoměsta. jo, posrali byste se v těhlech hicech v ulicích a emhádé. ve středu, cestou busem 133 do voka, sem normálně myslel, že budu z toho hicu blejt. hodně moc sem si přál, abych dojel aspoň na ohradu. měl sem na kahánku a z toho hicu se mi vybavil puch jakej bejval v autobusech značky karosa za mejch velmi mladejch let...

nečekaně sem se stavil na pár pivek u voka, ale ten výslednej stav je v tom horku pekelnej. tečka. to jen abych nezapomněl, až bude zima, že žiju ve střednim pásmu a že výkyvy teplot tu můžou bejt velký. když si to tak vemu, za poslední necelej rok sem zažil rozpětí od minus 30ti do plus 30ti a to sem z práglu nohy nevytáh.

jo, řekl bych, že bejvávalo veselejc. ani ty vedra už nejsou taková prdel jako kdysi, rohlík nestojí deset halířů a žvejkačka kačku. granko bylo poctivý, tatranky na horách zasytily, mlíko bylo s tukem a ddt ještě účinkovalo.
mě to v tomhle hicu prostě nemyslí....
imho pomatujete? :)

řekl bych, že dvacátýprvní století si hraje na dyzajnový století. plastový bílý brejle, který prodávali v osumdesátejch letech první vietkongové a kolotočáři na poutích za pár halířů, vypadajíce jako by je hradila pojišťovna, na ksichtě vyfintěný pipiny co vylezla z posledního modelu mercedesu, aby si nechala ve stylovým nehtovým studiu udělat malbu na nehty, přesně tak jak to dneska letí v asijských nail studiích, kde za pár kaček vám syntetickým emajlem načmáraj na nehty nesmyslnej vzorek. Aby se posléze puch barvy v horku smísil se smradem parfémů, spocených těl v extravagantním spojení sandálů a bílejch ponožek vytaženejma až ke kolenům. Jo, nějak se nemůžu zbavit dojmu, že lidi blbnou a teďka už jen čekám, kdy někdo vytáhne stylové plastové digitálky s kalkulačkama....

město je žhavý jak výheň hefaistova. tepe horkým srdcem vypálenýho asfaltu a betonu a hustí tu energii ven do lidí. město je fakt rozpálený. nedělá mi tohle horko úplně nejlíp, připadám si na hranici zblbnutí s nejasnou vyhlídkou na zlepšení. bude to pálit ještě asi pár dnů, říkali v tývý. paradoxem je, že cestou zpátky ze žižkova rozpáleným autobusem, zůstala na sedačce vedle mě ležet peněženka. nechal jsem ji tam povalovat až do moji výstupní, kde sem si ji chvíli před výstupem prohrabal, abych zjistil, že sou v ní tři kila a lítačka nějakýho mladíka s rokem narození 93. tak sem teda tu čest vykrást peněženku přenechal řidiči.
taky dneska odjela ivka makat na pár tejdnů do velkoněmecký říše. my negři se jim na pracovní sílu hodíme. jo a protože sem měl dneska melancholickou, tak sem si vyfotil jednu pamětní desku, která stejně do pár let zmizí stejně jako lidi a většina vzpomínek.



Jo, a ještě bych moch mlít nějaký opuštěný opilecký sračky, zumocněný několika jointama, způspbený povzbuzováním, abych nebyl smutnej a radikálním odmítnutím přesunu na parukářku. ano. mají tam stále nejspíš hnusné pivo. všude dobře, doma nejlíp a vůbec, koho by zajmalo, že praha je vyprahlá jak duše mumifikovanýho miminka, že tráva se nezelená, stromy mají svěšený listí a že sem sem viděl vážku a dneska proletěl hospodou motýl.

stále furt spam. zatim sem nechal komentáře vypnutý a teďka řešim co dál. jenže budu to řešit až později, neb ivka jede zejtra na měsíc a půl do rajchu na práci, takže budu mít určitě dlouhé nudné večery, kdy budu moci si vyřešit pár problému s tímhle, z hlediska dějin, zbytečným deníčkem, tak aby nebyl zasíranej ještě zbytečnějšíma kokotinama.
kromě toho, kdybyste si toho náhodou nevšimli, sou vedra jak na merkuru.

a můj problém je ještě vo to horší, že jako mimozemšťan mám rád lidi.... ech. no každopádně po dnešní dávce asi 50ti komentářovejch spamů, sem teda jako musel zabrousit do hlubin nastavení serveru a já kokot zjistil, že sem zapomněl v konfiguráku zapnout a povolit .htaccess, tudíž mě ani teda vlastně nakonec nepřekvapilo, že až teď mě začli spamovat. jo a ještě sem změnil jeden klíč na ještě složitější v antispamu.

myslím, že můj velkej problém je, že mám rád lidi.

no na prodloužený víkend sme byli v jižních čechách, kde slavil kamarád nějakou tu svatbu. Ožíračka byla, prase bylo, romantika byla a žádna rvačka mezi svatebčany. Takže pohoda.
Jinak mi dneska mi servery u zákoše zařvaly, že byla překročená provozní teplota doporučovaná výrobcem, což je celkem jasný k těm ibm blade chassis. Tak sem zvědavej, kdy dojde zákošem k upečení strojů každého za cca. 30 000doláčů.... ha ha ha

protože mi tu spamujou a já nemám čas, tak sem zatim vypnul komentáře.

sraní je romantika a poetika, každej ví, že není hovno jako hovno a každý hovno je jiný, stejně jako politika. Hovno je radost i starost, ale faktem je, že já osobně radši seru v soukromí a v klidu. Ano, sraní v přírodě je fajn, ale najděte si místo, kde byste se mohli vysrat sami a nebo dokonce s celou rodinou. Já teda moc rodinnej typ nejsem a popravdě představa, že by se celá familie scházela ke skupinovýmu sraní není představa, která by mnou nějak cloumala. Ale je nás tu statisticky hodně, každej má nějakou úchylku a jistá slečna/paní Klára u mě celkem zabodovala:

Zajímavým zážitkem bylo i kadění s mou rodinou. O nedělním květnovém ránu jsme se po snídani rozprostřeli v rákosí. Bylo to srandovní. Někomu se nakonec nechtělo, ale tak jsme mezi sebou každý ze svého místečka alespoň halekali a ti co mohli, fotili své exkrementy a informovali o počtu much a podobně. Moc děkuji své rodině za účast a mileráda je uvítám i v jiných akcích.