no, takže sem stihnul včera vyhrát boj nad exchangí, neska sme rozebrali racky a the end. popravde receno, jedu zejtra do prdele a budu nekdy az pristi tejden. streda??

pres wifi z parukarky z mobilu

tož se domnívám, že ste obžérně vánočně přežraný stejně jako já. řízky, bramborovej salát, cukroví a svíčková. žaludek a žlučník si můžou radostí pískat. takže resume je z toho takový, že sem pěkně vysranej.

jenže faktem je jedna věc k zamyšlení, a to je ta stará věc, že každýmu se zdaj jeho problémy největší. tak to je a realita přijde až v okamžiku srovnání. jo, lidi se maj i hůře, žijou za míň, nemaj čistou vodu a nedokážou pochopit, proč si někdo může čistit prdel něčim tak vzácným, jako je papír.

vše je to jen o úhlu pohledu z jakýho se nad tim zamyslim. například dnes na rodinné sešlosti, na kterou sme samozřejmě zaspali, protože sem probudil v domnění, že je půl jedenáctý a vono bylo půl dvanáctý, mi došlo - opět - jak ten čas kurva letí. bábi s dědou sou opět o rok starší, brácha je vo rok starší, všichni sou vo rok starší. neska to byl například rok, co sem viděl naposledy otce. pak za pár dní byl smutnej telefonát.

tak je to prostě se vším. aneb dětský pohled na vánoce se s každým rokem mění a mění, tak jak dny utíkají a zkušenosti přitejkají. pořád si nainvně a idealisticky myslim, že myšlenky, který člověka napadaj a který se zdůrazňujou vždy v tento křesťasnký svátek, by měli každýho napadat během roku a mělo by se nad nima přemejšlet.

jenže krutá realita je trošku jiná, že ano?

takže vám přeju nešťastný, smutný a depresívní vánoce. hořící stromeček a zaseknutou kost v krku. taky vám přeju, aby vám santa klaus chcípnul v komíně. takže tak nějak zmrdi..... HO HO HO

taž čera sem byl na předvánočním šílenství ve městě. kromě toho, že sem byl nakoupit u fleků dvě lahový piva - pro vaši informaci 0.75l za 180kč.
no a paxem tak nějak lítal po městě, stavil sem se v kotvě a byl sem taky podívat v tom novym hypermodernim let's go shopping centru ménem palladium. no sem si tak opět připomněl jak moc nenávidím to posranýho všechnozmrda santu klause a jak moc nejsem ten moderní free-cool-in člověk.

ne že bych člověk s nějakým tím sociálním cítěním, ale pravda je, že si dokážu představit, že kdybych byl nějakej ten chudák třeba z bangladéše, tak by mě uráželo nesmyslný plejtvání a prodej nesmyslnejch věcí za nesmyslný ceny. asi to nejlíp vystihla růžovo-žlutá reklama Bruna Bannaniho - "Not for all people". Ano, viděl jsem věci, který nejsou pro každýho, ale nakonec je maj všichni.

Uff, takže se nějak nebudu vyjadřovat více k vánocům, protože tak jak je cejtim já, je cejtěj i jiný lidi. Prostě to celý není vo tom, že každej rok se doslechneme v týfce, že opět obchodníci trhli rekordní tržby. sami víte jak.

takže jediný hustý co sem si včera z vejletu přines, byl adrenalinovej zážitek z emhádéčka, protože měl málem sebrali revizoři. Normálně v 26, jel sem úplně vzadu v tom novym modelu tramky a mezi Husineckou a Lahváčem se zničehonic objevil revizor a prudil. polilo mě normálně horko, protože tak nějak sem interně věděl, že tentokrát se z toho nevykecám, a naštěsí - skutečně naštěsí - pro moji maličkost, seděli naproti mě dva týpci - řekl bych že po kalbě - a ti revizoři se na nich sekli. Jo, tak dlouhou minutu, než tramka dojela na hlavák sem nezažil. jeden se pokoušel vykecat ukazováním starejch lístků a druhej měl pro mě naštěstí od 18ctýho propadlou tramvajenku. Pak se objevil druhej revizor a začali to s týpkama řešit. Já sem seděl, dělal sem, že sem v klidu a když tramka zastavila tak sem s klidem vystoupil. no adrenalinek....

no, takže kromě toho, že sem teďka napomohl spálení cukroví, díky svý rýmě, ánžto nic necejtim, se v podstatě nepřihodilo nic zajmavýho. čera sem si udělal vejlet kvůli obálce s červeným pruhem, která byla v podstatě zbytečná, protože v obálce nic důležitýho nebylo.

no a neska sem dneska sledoval předvánoční blázinec takříkajíc se snahou zůstat v povzdálí, protože sem si užil svýho blázince za minulý čtyři měsíce dost a ještě mě další čeká, tak letošní vánoce chci prožít pokud možno se skutečným realným klidem a pohodou. ne, skutečně se nechci zapojit mezi ty šílený lidi, na kterejch byl dneska venku vidět skutečnej stres a napětí. honění, shánění a horečnatý nákupy jídla a těch ostatních komodit, který valej v tenhle čas.

jojo, lidi se chovaj zmateně, zapomínaj používat mozgy, jsou podrážděný a furt spěchaj a někam se tlačej. důsledek toho je, že když sem neska jel 193kou do nuslí, tak u nuselský radnice musel autobusák dost prudce brzdit, protože tam od polikniky přecházela nějaká babka se dvěma berlema a zcela očividně tak vyjetá po klepkách, že nevnímala a nereagovala na okolní provoz.

což mělo vyvrcholení, když sem projížděl kubánským náměstím, tak na zastávce byla rozpláclá postarší žena s červenou skrvnou okolo hlavy a vedle ní ležel zelenej vánoční stromek. pěkná vánoční momentka, ale bylo mi to tak nějak blbý fotit.

číslo dva qánocům je ten, že sem od 1.2.2008 bez práce. takže ať žijou dluhy, nezaměstnanost a deprese z toho....

dostal sem dneska dva dárky:
1) od rána mi jede částečně UPC, protože už se chytne aspoň IPčko přímo na počítači. Pokud však zapojim router, taxe dál neděje nic.
2) Dostal sem telefén. Pěknej zadáčo....

Tak už nám nejde od pátku internet, protože má UPC ňákej problém. Navíc dovolat se na hotlajnu stojí pěkný nervy. V podstatě sem se tam od pátku dovolal jen jednou..... ZHEBNI UPC KRUTOU SMRTÍ BINÁRNÍ!

včera sem úspěšně završil poslední firemní kalbu a tudíž mám zase na rok vybráno. více mě sere to, že asi ještě furt nepude doma upcčko....

"Všem cestujícím se jménem Českých drah omlouváme za způsobené nepříjemnosti," dodává Kubala. Lidé, kteří dnes uvízli ve více než hodinu zpožděných vlacích, navíc podle Kubaly dostali jako omluvu od drah kávu zdarma. Ve vlaku však musel být řazen jídelní vůz.
zde

no lidi, čera sem se na firemním večírku nemálo vyndal... respektive do konce večírku to bylo v pohodě, ale paxem ještě šel s vaškem na jedno, dva a možná i tři panáky do techtlemechtle, což skončilo tim, že sem se kolem půl třetí ráno vymotal ven a jediný moje štěstí bylo, že sem na floře chytnul 51čku nočku, která mě hodila do strašnic a paxem došel pěšky. Prostě představa že bych měl jít celou vinohradskou a pak ještě kus černokostelecký, mě docela iritovala. a do tága se mi nechtělo, neb sem se motal a taky sem ten oldskůl co chodí pěšky pro zdraví.....
pravda taky je, že sem neska sice probudil podle zvonění budíku na 8:15, ale vypad sem z bytu až někdy kolem půl jedenáctý, protože dřív bych to prostě nedal..... jizda busem v mym stavu na vodě...... echt....

takže neska ze mě nic nevymáčknete a tak aspoň pro prdel přidávám dva obrázky, který ste určitě už viděli v minulých dvou-třech dnech v poště....

neska byl takovej nemastnej neslanej den, v podstatě nebylo vo čem přemejšlet, kromě mého extra vyhoněného ega. nu což, důsledek toho je, že sem si teďka ubalil jednoho boba marleye a čekám až se vrátí drahá polovička z brigádičky a oddávám se příjemně ulevujícímu stavu. vzhledem k tomu, že sem před nějakou chvilkou dobře vysral, dobře vykoupal a umyl sem si svoje háro, tak řešim votázku jestli ještě něco napsat a nebo podlehnout volání nový pohovky.

no faktem je, že mě teďka zaujala třináctá komnata nadi konvalinkový... taky hustá storka ze života....




jo, taky musim konstatovat, že sem teďka začal do práce jezdit busem 188čkou, celou tu trasu absolvuju v ideálním čase pětatřiceti minut. opět se mi potvrdila moje pozorování, že hodně lidí v práglu je naprosto rozmazlenejch. v podstatě vzato jezděj emhádéčkém trasy, který moje bábi chodí normálně pěšky. fakt úlet.

no zrovna probíhající experiment spočívá v testu, kdy budu v tý 188čce chycenej revizorem, protože jezdim stále zadarmo, ale cesta v busu je moc dlouhá a projíždím několika uzlama, jako je strašnice, průběžná a michle, kde se míjí víc dopravních prostředků a tudíž je pravděpodobnost zvýšeného množství revizorů.

ale taky uvažuju nad tim, že si snad revizoři uvědomujou, že v době kdy jezdim já, jezdí povětšinou opět důchodci (pozn.: fakt sou všude), kteří se koncentrují na zastávkách u lidlu a kauflandu, takže jsem již pozoroval několik drobných srážek krypltašek, neb když jedu zrovna busem se schodama, tak je to docela sranda. no.

no v podstatě se konvalinková pořešila k tomu, že všechno byl problém v komunikaci. že v podstatě se svejma dětma neuměla komunikovat stejně jako ona se svojí matkou.... ryze analyticky vzato, je to asi častější problém, než si sou schopni nebo ochotni lidi připustit, ale asi nejsou schopný vo tom komunikovat, takže respekt, že to řekla otevřeně.... krutá realita.

no a navíc mi neska vašek při obědě řek, že fakt dokážu bejt krutej pesimista, ale že prej dokážu věci podat tak, že se na ně nedá co víc říct. no vzal sem to jako lichotku, protože krutá pravda je prostě krutá pravda.
akorát že stále platí pravidlo, že lidi sice chtěj pořád slyšet pravdu, ale když na ni dojde, tak by ji radši neslyšeli. jo a taky se v podstatě všude vojebává a já mu totiž připomněl, že primární důvod mého pesimismu je jen jeden a to ten, že nesmí zapomenout na to, že ač nám všechny reklamy tvrdí, že se budeme mít líp a snadněj dosáhneme - řekněmež například - na super bydlení a takový ty kecy, tak primární důvod proč tady sme, je ten, že jediný šťastný budou ultrapapaláši v bankách. no čímž sem ho skopnul zpátky do reality.

jo šmejdi pozemský, musim vám řict jednu věc, že v podstatě asi nejšťastnější sou ti, kteří vůbec nevědí. taky si kurva dobře uvědomuji, že prostě musim něco dělat, protože kdybych nic nedělal, tak bych si uvědomoval skutečnou hrubost pravý fyzický reality. jenže v podstatě je pravdou to, že to co se děje mojí zelenkavosti, tak podobný věci se dějou vám, protože mívám někdy takovej pocit, že některý věci se stále pořád opakujou, ale u každý v rozdílných detailech. prostě život. ale co vám budu říkat.

myslim si, že netrpim melancholí, ale spíš mě realita donutila přemejšlet trochu jinak. takříkajíc sem se posunul vo kus dál a včera na punkrácký půli cesty sem se s kámošem shodnul na tom, že pomalu začínáme chápat proč se na třídních srazech někteří chlubili novejma koupelnama, barákama, bytama či zlatejma klikama. no v podstatě sme pochopili, že sme nejspíš lehce vopožděný.

hownoght.

ps: nečet sem to po sobě, seru na to. jasný?

že sem asi vopožděnej, protože si připadám jako mladej, chovám se jako mladej a myslim si, že sem mladej. Avšak s porovnáním s některými svými vrstevníky jsem asi pěkně pozadu, protože ještě neplešatím a nefotrovatím. Ale vono je to asi vo tom, že kdo chce kam, pomůže si tam a sám.

no normálně sem šel nejčko do kolem, volal mi jeden dlouholetej známej, že taky vstoupil do klubu hypotekářů a já se ho ptám, kde že teda jako zakotvil a von mi na to říká "černokostelecká X", no já šel do kolen, začal se chlámat, protože budeme sousedi, ánžto my sme "černokostelecká X+4" :)

asi sem udělal novej rekord ve stahování .... cca. 1398MB ze necelých 50minut s maximální dosaženou rychlostí 1862.2kB/s
slušnej hukot!

Vibrační vaginální periskop

čera sme s Ivkou tedy zakončili projekt "hypotéka" tím, že sme vrátili bábě klíče vod starýho pronajatýho bytu a slavnostně odjeli do nového bytu - tedy odjeli sme domů.
Jo, vážení spolumimozemšťané, konečně dostal pojem "domů" ten správný citový význam a musim říci, že se nám to doma podařilo hodně pjekně zútulnit. Ne, že bych byl nějaká taková citovka nebo nedejbože přímo nějakej ten romantik, ale museli sme uznat, že sme dobrý, že sme zvládli v těchto pozemskejch podmínkách zrealizovat během 4měsíců najití bytu, vyřízení hypo, rekonstrukci a přestěhování. Stálo to hodně sil a hodně nervů, ale když se nad tim tak nějak zamyslim, tak mi prostě vypadne, že sme kurva DOBRÝ!

No, taky sem trochu přemejšlel, že by nebylo špatný ostatním spolumimozemšťanům ozřejmit kolikže vlastně v reálu nás stálo vyřízení a zařízení hypotéky. Nebudu brát v potaz takový extrémy jako sou lidi, kteří zdědili byt nebo barák, nebudu brát v potaz šméčka, který vyšméčkovaly bydlení za komunismu a nebudu brát v potaz perverze jako je nejbohatší kryplpes světa. A nebudu brát v potaz to, že v různých částech země za tu samou částku pořídíte rozměrově jiný bydlení. My sme si vybrali Prágl, protože sme tu více či méně pracovně vázaní a z hlediska zábavy a zdarma emhádé ;0) je to skvělý město....



Nehledali sme novostavbu, ale starší zástavbu s dobrou dostupností centra hlavního města, což se nám podařilo a tudíž budeme strašit nejčko ve Strašnicích a díky tramvaji číslo 11, která nám staví defakto před barákem, se dostaneme na Muzeum cca během 18minut, aniž bysme se museli zakrtkovat pod zem.
První část projektu byla započata již někdy kolem července, kdy jsem si vytipovali lokality a začali v nich přes internet hledat byty k prodeji v osobním vlastnictví. OV jsme chtěli v podstatě ze dvou důvodů:
a) aby nám bydlení říkalo "ó vy mý zadlužení páníčci"
b) hypo se na to vyřizuje nejlépe, páčto banka si vezme byt do zástavy a nemusíte zastavovat jiné rodinné majetky

Takže jsme chodili na prohlídky bytů, povětšinou veškeré přes realitky, protože sme byli tak nějak smířený s tím, že budeme platit ještě realitce za zprostředkování. Viděli sme za tu dobu asi 12bytů, až nám na začátku října padnul do oka náš nový domov. V podstatě sme ho našli taky na inzerát u jedný realitky a až na místě, kde sme měli spicha s matkou majitele a jistou paní realitní makléřkou, sem se dozvěděl - poté co mě majitelka nápadně nenápadně odtáhla do druhého pokoje - že původně nabízeli byt sice na inzerát, ale v žádný realitce a že většina "zájemců", která se jim ozvala byla posléze identifikována jako zástupci různých realitek. No, takže sem dostal kontaktní telefony, dozvěděl sem se, že ona realitka nabízela byt o 70 000Kč dráž než byla jejich cena. Takže borka z realitky odtáhla a my sme rozjeli akci "Hypotéka", to jest druhou část projektu, která byla započata složením 130 000kč a podepsáním smlouvy 21.října.

Pak sme měli cirka čas do 10týho listopadu složit 220000Kč, který dostala Ivka od mátinky jako dar a do 14týho listopadu sem musel složit 300 000kč, který sem vzal ze svýho stavebního spoření a jakéhosi překlenovacího ůvěry, který mi na to dala v Českomoravská (známé též jako spoření s Liškou). Tohle byl zase prezent od mojí mátinky.

Na mě bylo vyběhání si hypotéky na 2M. Výše hypotéky 2M je nejvyšší možná částka, kterou mě - coby člověka se standartním průměrným platem - banka byla schopná a ochotná dát. Celej ten proces znamenal oběhat potvrzení z práce, vyřídit zástavní právo k bance, vysolit těžký prachy katastru nemovistostí jenom že přidá na papíry razítka, zajištění si potvrzení, že jsem splnil všechny části smlouvy a pak banka na konci listopadu skutečně převedla 2M na účet prodávajícího a ze mě se stal dlužník.

No a pak nastala třetí fáze projektu, a tou jest rekonstrukce bytu, takže sme provedli nějaký to malování, broušení a opalování krásného socialistického emajlu ze zárubní dveří tak, abychom se dostali na čisté dřevo, sekání elektriky, sádrování, maltování, vrtání a jinejch takovejch sračiček, což bylo zakončeno čtvrtou fází projektu, tudíž přestěhováním, tak abysme vypadli ze starýho bytu v době, kdy nám skončila smlouva.

Jo, sem rád za dost věcí, a hlavně za to, že se to kurva povedlo, protože sme si to zasloužili.

V bytě máme pěkný dřevěný patro, vytápění přes plynovej kotel s ústředním topení - takže žádný posraný wafky co vysušujou vzduch a podporujou tím vysoušení dýchacích cest a rozvoj angín. Jsme šťastný majitelé plastových oken a podlahy z parket.

Rok stavby baráku je 1932, tudíž je již památkově chráněn a tudíž se ho týkají třeba takový věci, jako že se nesměj měnit bytový dvěře za nový, aby byl zachován ráz domu, a tak.
No a pokud ste si nezapli ještě do teďka kalkulačku, tak celková cena byla 2650000kč, rozměr toho bytu vám neřeknu, protože byste se zhrozili jak je vlastně malej, ale můžete si ho odhadnout dle normální tržních cen za metr štvereční v práglu. Výška stropů je 3metry a komora má svůj vlastní elektrický okruh. Byt je ve druhým patře, UPC kábl a přímo naproti oknu mám navíc access point do czfree.net s velice omezenou konetivitou do internetu.
No a do finální ceny sem taky nezapočítal to co sme investovali do rekonstrukce a kuchyně.. no pár desítek to taky je.... :S


Takže to je zhruba v kostce celá naše anabáze s hledáním a pořízením bytu. Šlo to všechno hrozně rychle a taky asi proto, že sem měl v podstatě všechny podklady v cajku, nikde sem nic nedlužil a sem prostě bonitní pomalu uzrávající 30tník. Přesně to co si banka přeje mít za klienty.....



No a co k prodávajícímu říci??? No taky týpek co nechtěl vůbec prozradit, čím se živí, ale jaxi zapomněl, že když mi jednou dá do smlouvy nějaký ty nacionále, že si ho lze dohledat na internetu. No vyklubal se z něj nějakej pojišťovací makléř s celoevropskou působností a musim říci, že mě nanejvýše iritovala jedna věc a to byla ta, že ve svých 35ti letech nechtěl nic řešit a všechno v podstatě za něj řešila matka, který podepsal plnou moc. V podstatě nevěděl nic o fungovaní bytu, co a jak kde je zapojený, proč to tak je a prostě mi přišlo, že je to přesně ten typ člověka co valí prachy, ale všechno ostatní za něj někdo vyřeší.. buďto matka a nebo manželka. Například přepisy energií sem musel řešit s jeho matkou, tak sme si museli chca nechca povídat, tak sem jí říkal, že si všechny drobný věci zařizujeme sami, no a z ní vypadlo, že jí čeká další věc a tou jest zařizování synovi nové kuchyně... fakt úlet.

Já sem taky lempl, ale myslim, že si sem schopnej spoustu věcí vyběhat a zařídit sám, dokázal sem si vyběhat hypotéku, dokázal sem voběhat všechny papíry, dokázal sem si, že vysekat trasy pro elektrický káble zvládnu, že umim v podstatě vymalovat (což válečkem není až tak složitý) a Ivka si dokázala, že umí používat horkovzdušnou pistoli s bruskou. Ano, dokázali sme si v podstatě jen to, že ač sme tak trošku vyhulenky, že nejsme úplný blbci a že skutečně stačí používat mozek.

neska vracíme klíče od starýho pronajatýho bytu.