- příběh 151
bezhlavý mimozemský trpaslíček upadl na hlavu.
"myslivče, ty seš vážně svině. víš jak mě bude bolet hlava?"
"proti bolesti pomáhá hluboká orba a já vidím pole neorané," řekl mužíček v zelený kamizolce, stáhnul kalhoty a rukou poklepal trpaslíčkovi na prdel.
"ach synku, synku, doma-li jsi?"
"za tohle zemřeš," zamručela trpaslíčkova hlava a s děsem sledovala mohutný myslivecký klacek.
"ale až po tobě."

- příběh 152
mimozemský trpaslíček spadl do maelstromu, který ho semlel na kaši.

- příběh 153
mimozemský trpaslíček má právě nyní projev na shromáždění vlastníků planet.
"vy kundy, který jste se staly nějakým omylem mými sousedy, s vámi se nedá žít a běžte do prdele, než vás všechny pozabíjím."
"ale o tom musíme hlasovat," řekl zapisovatel a položil shromáždění zásadní otázku.
"kdo z vás chce jít do prdele?"
chvíli byly cítit smradlavý rozpaky, ale pak se pomalu začaly objevovat ruce. mimozemský trpaslíček viděl šedivý ruce, zelený ruce, modrý ruce, jednoprstý ruce, tříprstý ruce a sem tam objevila i sedmiprstá ruka. na jeho tváři se rozzářil spokojený tvrdý rohlík.
"vidím, že chceme jít do prdele všichni," spočítal zapisovatel hlasy vlastníků, sbalil tužku, fidlátka, židli, stoleček a skočil do připravený otevřený prdele. hned za ním ho následovali jednotliví vlastníci, až zůstal jenom mimozemský trpaslíček a hladová prdel v podlaze.

- příběh 154
přesně po 24 hodinách mimozemský trpaslíček promluvil k prdeli v podlaze.
"prdeli, běž už do prdele."
"jak je libo," odpověděla prdel a vlezla mimozemskýmu trpaslíčkovi do prdele.
"do prdele, teď mám dvě prdele," zamručel a poškrábal se na prdelích.
"to je prdel," zasmála se trpaslíčkova nová prdel a stará prdel umřela smutkem.
z této bajky o dvou prdelích si lze odnést ponaučení, že žárlivost není hezká vlastnost a může skončit nejen smutkem ale také smrtí.

- příběh 155
mimozemský trpaslíček vylezl z hrobu. rozhlédnul se, zakopnul a spadl do vedlejší jámy s připravenou rakví. víko se za ním zavřelo, neviditelná ruka vzala lopatu a zaházela ho hlínou.

- příběh 156
mimozemský trpaslíček cítil z hrobu zlobu. slyšel nadýmání ve vlastním břiše, viděl červi lezoucí po vnitřních stranách rakve, slyšel pavouky pavučiny v uších tkát a bolela ho hlava z brouků mozkožroutů. usoudil, že je čas opět vstát z mrtvých, vyndal z kapsy telefon a vytočil ježíšovo číslo.
"můžeš mě vyzvednout?"
"tyvole, nemůžu, zrovna dorazily panny k odpanění, ale pošlu mohameda, aby tě vykopal"
"dík, seš kámoš," odpověděl mimozemský trpaslíček a začal trpělivě čekat. nakonec nečekal příliš dlouho, uběhlo jen pár dní, než uslyšel kopání a nějaký hlasy. pak zaskřípalo víko a spatřil mohamedův kulatý zhulený ksicht.
"tak kde je ten chcípák, kterej chce zase žít?"
"tenhle trapnej humor mě nikdy nepřestane srát," zasmál se mimozemský trpaslíček, vylezl z hrobu a hned zabil vykradače hrobů, který už čekal za náhrobní deskou na příležitost vykrást čerstvě otevřený hrobový místo.

- příběh 157
mimozemský trpaslíček otráveně vstal z postele.
"to je otrava," konstatoval a šel do koupelny.
"otravný hmyz zase otravuje," seškrábl rozmrzele ze zrcadla vrstvu hýbajících brouků a začal čistit černý hnijící zuby.
"potřebuju životní změnu, jsem už celkem otrávený," zamyslel se, když vyplivl kusy hniloby a chrupu. rozhodl se tedy vyhledat traviče studní.
"čeho žádáte, malý pane?" zeptal se travič studní, když do jeho prodejny vstoupil otrávený mimozemský trpaslíček.
"jsem dost otrávený životem a potřebuji lék," odpověděl.
"něco bych tady měl," řekl travič studní a otevřel regál s lahvičkami, balíčky prášků a všelijakým barevným kamením. chvíli se v nich přehraboval, až našel, co hledal.
"přesně tohle potřebujete," podával trpaslíčkovi plechovku, ve který šplouchala jakási tekutina.
"co to je?"
"nejsilnější travidlo jaký kdy vesmír spatřil. stačí jedna kapka a otrávíte každýho v okruhu sta kilometrů," kulišácky zamrkal obchodník.
"to musím vidět," zaradoval se mimozemský trpaslíček, otevřel plechovku a bylo to onoho rána poprvý, kdy se v jeho očích objevila jiskřička života.
tady raději..., zmizela poslední prodavačova slova v tichu smrti.

- příběh 158
mimozemský trpaslíček přišel k slepým houslím. hudební nástroj otevřel chřtán a trpaslíčka sežral.

- příběh 159
mimozemský trpaslíček zašel za roh, lehl si a tiše zašel.

- příběh 160
po mnoha tisících letech odpočinku ve skále průzkumníci vyhynulých světů vykopali svítící kosti mimozemskýho trpaslíčka. poskládali je, odnesli do laboratoře a podrobili náročnýmu výzkumu. onoho jednoho večera kdosi ostatky omylem pochcal a pak se začaly dít věci. pozůstatky mimozemského trpaslíčka přitahovaly veškerý organický materiál zblízka i z dálky, stáhly maso z laboratorních zvířat, vytáhly krev zaměstnanců a vysály život ze všeho živého z okolí širého. mimozemský trpaslíček otevřel oči.
"jsem kurva zpět."