1 2 3 4 5 6 7 8

Otázkou je, zda-li čtenáře zaměstnat popisem kopulace mezi Pongem a Urghou, ale bylo to kurevsky dlouhý a tvrdý. Vyšňupali nemálo géček pika a proběhlo nemálo východů a západů. Během té doby se ještě několikrát na nebi objevily efekty od výbuchů střelby z Kapky.
Prostě uběhlo několik dlouhých a sexem nabitých dnů, které si představte ve své fantazii podle velectěné chuti a libosti. Jedno je jisté, nikdo se nemohl přidat do trojky, neb všichni byli mrtví a drobnou vadou na kráse také bylo, že hrálo pouze jedno cédéčko pořád dokola.
Každopádně si zasouložili všude, kde se dalo a v podstatě i nedalo, protože Pongovo ohebné tělo dokázalo nepředstavitelné. Mezidruhový sex se hrozně špatně popisuje, protože jak si máte představit něco, co jste nikdy v životě neviděli. Proto zbývá vaše nebohá představivost a špetka methamfetaminu.

Každá zábava jednou skončí a tak skončila i tato. Proběhl závěrečný anál, několik polibků na čůráka, zazvonil zvonec a porna byl konec. Pong s Urghou se oblékli.
Oblékli se snadno řekne, protože Pongův oděv byl naprosto rozmrdaný a nepoužitelný. Zůstal tedy ve svých čínských kung-fu spodcích, slezli z hory páchnoucích mrtvých a zamířili konečně k jeskyni.
„Dáme si ještě jedno závěrečný kolo?“ zeptal se Pong, chlípně se usmál a promnul vous.
Urgha se po něm podívala, nic neřekla a rovnou se po něm vrhla. Proběhla ještě tedy závěrečná patnáctiminutovka, během které Urgha prdelí stiskla tlačítko, rozezněl se signál a kupole zmizela.

„Pongu?“ ozvalo se z komunikátoru.
„Šéfe, žiju,“ odpověděl Pong, slézal z Urghy a oblékal spodky.
„To je dobře, já věděl, že to dáš. Vrátíme se a ty zmrdy v bordelu všechny pozabíjíme, došlo nám v čem je problém. Mimochodem, na Urghu si náhodou nenarazil?“
„Šéfe, náhodou narazil. Je vedle mě, zdravá, v pořádku, ale máme za sebou pár perných dní.“
„Pongu, to rád slyším. Jste připraveni přepravit se zpět?“
„Kapitáne, velmi rádi,“ řekla Urgha a transportní paprsek je přenesl zpět na palubu Kapky.

Nastala velká vítačka, panáky, lajny, jointy a dlouhé Pongovo vyprávění o všem, co prožil, zažil a koho všeho zabil. Část s dětmi chvíli působila menší zděšení, ale vše se vyjasnilo a vztah posádky k Pongovi zůstal stejný.
„Šéfe, vyjebali s námi dobře, jediný štěstí, že sem zdatnej a neohroženej. Letíme zpátky?“
„Pongu, letíme. Kokote otoč Kapku a zamiř zpět do toho posranýho bordelu ať vyrovnáme účty.
„Můj vůdce, rozkaz!“

Kapka se otočila, udělala menší oblet a zamířila do chladu vesmíru.
Krátce poté blikne obrazovka, operační systém se vyresetuje a začne znovu nabíhat. Proběhne několik jaderných zpráv a postupně se začnou objevovat postavy ve vesnici. Děti, ženy, starci a muži v nejlepších letech. Všichni ozbrojeni až po zuby, titíž lidé, jakoby nikdy nezemřeli a pokračovali ve své běžné činnosti jakoby se nikdy nic vůbec nestalo.

Blázen přistál za městem a rovnou zamířil s Pongem, Urghou a Kokotem do bordelu, kde udělali takový „bezva“ byznys. Našli vyfintěnou budovu, ve které to celé začalo a vtrhli dovnitř jak divoká voda. Pong měl vytažený jeden meč a osazenstvo zmlklo.
„Děvky a hosti ven. Personál zůstane,“ řekl Blázen a neočekával odpor.
Ti, kterých se to týkalo ani nešpitli a zmizeli dveřmi, dřív než bys řekl ‚perník‘. Někteří ze zaměstnanců se pokusili vmísit mezi odcházející, ale podle oblečení byli snadno identifikováni Urghou a Kokotem, kteří preventivně u východu kontrolovali každého vycházejícího.

Když se podnik vyprázdnil a zůstal jen personál, Blázen promluvil podruhé.
„Chci mluvit se šéfem tohodle zasranýho podniku.“
Chvíli bylo ticho, pak promluvila jedna servírka.
„Není tady.“
„Tak ho sežeňte,“ řekl Blázen stručně.
„To bude chvíli trvat,“ odpověděla servírka.
„Nevadí, počkáme. Všichni určitě víte, proč tu jsme, takže si čekání zkrátíme tím, že nám nalijete plné poháry, přinesete něco k jídlu a nepokusíte se nás otrávit, protože mám sebou ochutnávače, který každej zkurvenej jed pozná a pro vás by to mělo velmi neblahý, neřkuli jedovatý, následky.“
Personál se dal pomalu do pohybu a Blázen pokračoval ve vyjasňovaní situace.
„Tady můj přítel Pong má takový dar. Umí poznat, když mu někdo lže a proto si s každým a z vás promluví a zjistí, kdo všechno v týhle ojebávce jede.“
Personál se zase zastavil a vzduchem se nesl strach.
„Samozřejmě ti, kteří se nemají čeho bát, půjdou normálně domů a zítra si začnou hledat novou práci. Ten zbytek má smůlu, večera se nedožije, protože mě nenapadá žádný důvod, proč nechat žít zkurvený hajzly, kteří nás chtěli zabít a okrást. Aby bylo jasno už od začátku. Teď doneste konečně ten chlast a žrádlo,“ dodal Blázen.

Pong se vydal mezi lidi a začal s výslechy. Blázen se posadil, ubalil brko a začal kouřit. Urgha s Kokotem sledovala Ponga a všichni společně čekali až dorazí majitel.

Uběhla delší doba, Pong měl hotovo a osazenstvo rozděleno. Jídlo bylo snědeno, jen to pití se stále dolévalo.
„Šéfe, nevinný asi můžou jít, dal jsem stranou všechny, kteří by z nás dostali podíl. Šest zmrdů zkurvenejch.“
„Fajn Pongu, zneschopni je nějak, ale nezabíjej a zbytek pošli domů. Obsluhu už potřebovat nebudem, obsložíme se sami.“
„Šéfe, milerád,“ odpověděl Pong a spokojený s průběhem věcí odběhl zařídit rozkazy.

„Co se tady doprdele děje?“
Do místnosti vstoupil tlustej chlap ve fialovém saku se dvěma chlápkama s tradičním výrazem a objemem gorily. Odcházející personál do nich narážel a nebral ohledy. Gorily ochránily tlusťocha dokud dav nezmizel a dveře se nezavřely.
„Co to má znamenat?“ zahřměl znovu.
„Neřvi kundo,“ řekl Blázen a zvedl se. Pong se přidal, aby dodal Šéfovi pocit klidu a bezpečí.
„Tak vy žijete. To se nikdy ještě nestalo,“ pověděl tlusťoch a začal se potit.
„Si asi sedneme, prasáku, ne?“ řekl Blázen.
Gorily vystartovaly, ale Pong jednomu bleskurychle rozřízl oblek na břichu a ostří meče nechalo krvavou stopu v kůži. Chlápci se zastavili a sledovali Pongův vzduchem kroužící krvavý meč.
„Frajeři, v klidu, zemřete, ale ne teď. Chci si tady s tlusťochem krátce popovídat a nechci sedět v zasviněným prostředí. Teď si pojď sednout.“

Tlusťoch se ztěžka posadil, až mu praskly dva knoflíky na saku. Blázen začal balit skutečně velké brko a prohlížel si muže, kterému stékaly po čele kapky potu.
„Tlusťochu, až dokouřím tohle brko budeš mrtvej ty a tvoji šmejdi.“
Chlap otřel čelo kapesníkem a Blázen si zapálil.
„Tak povídej, o co šlo?“
„Já, já nevím, kde začít. Když vám to řeknu, stejně umřu.“
„Zase tahle nekonečná debata. Jako pokaždý odpovím, umřeš aspoň rychle a bavit se o tom dál nebudem.“
„Sem to aspoň zkusil. Kde mám začít?“
„Kde chceš,“ řekl Blázen a poprvé si odklepl.
„Přišlo nám to vtipný, vždycky když přijedou burani, vyzkoušíme tenhle trik s byznysem.“
„Jo ták, prej burani,“ zamumlal Pong.
„Špatně sme vás odhadli, ale teď si myslím, že se vám to stává dost často.“
„Tlusťochu, máš pravdu. Je to naše velká výhoda.“
„Nechali jste se zlákat ziskem a my použili starej trik s hrou. Možná se asi ptáte, kdo to postavil, ale to my nevíme. Původně to měl být nejspíš trenažér přežití nebo nějaký simulátor, ale já jsem ho přeprogramoval a vytvořil zábavnou hru o zabíjení nekonečného množství nepřátel. Zbytek už znáte a kdyby všechno šlo podle plánu, počítali bysme teďka zisky a takhle blbě nežvanili.“
„Tak to vy jste programoval ten stroj. Málem se vám povedlo vytvořit skutečně nekonečný proud zabijáků,“ ozvala se Urgha.
„Co se podělalo?“
„Zapomněl jste ošetřit přetečení. 65 535 bylo maximum protivníků, pak došlo k přetečení čítače a systém se zhroutil.“
„V manuálu psali, že 640kB paměti musí stačit každému.“
„Jenže jste asi zapomněl na stránkování paměti,“ dodala Urgha. Tlusťoch se na chvíli zamyslel a pak odpověděl.
„Kurva, asi máte pravdu,“ došla tlusťochovi osudová chyba.
Blázen dohulil a típnul vajgl do popelníku.
„Šéfe, byl ste nějakej rychlej,“ zasmál se Pong.
„Byl, už mě nebaví. Skonči s nima a pak to tady všechno zapal,“ řekl Blázen a zvedl se.

Tlusťoch nestačil nic říct a zemřel, tak jak Blázen slíbil. Pong mu odsekl hlavu, aniž by stihl jakkoliv protestovat a než stačili zareagovat gorily, váleli se oba chlápci ve vlastní krvi, drželi za krky a dusili se. Ochromené nebožáky čekala krutá smrt upálením, protože Pong nevraždil nemohoucí padouchy a dopřával jim smrt vyšší mocí. Vylil několik láhví s kořalkou a převrhl hořící svíčku. Chvíli počkal než se požár rozhořel a pak vyrazil ven.

Blázen pozoroval šířící oheň a cítil jisté uspokojení v duši.
„Aspoň nějak sme se zahojili, tahle akce byla zkurvenej provar.“
„Šéfe, já sem si fakt užil a myslím, že i Urgha má na co vzpomínat,“ zasmál se Pong a podíval se nadrženě po ženě, která ho fakt dostala.

1 2 3 4 5 6 7 8