Vesmírní dýleři - 12. Velká věc
Byl to jeden z těch úplně normálních začátků dne, kdy všichni seděli hluboko pod hladinou moře ve společné jídelně na základně v jeskyni. Mozeček brčkem srkal z misky z lebeční kosti želé, Kokot vychutnával jeden ze svých výběrových olejíčků, Frank žvýkal bagetu a hrál sám se sebou šachy, Jack se věnoval své milované kořalce, Karlos kokainu a absinthu. Blázen měl umotaný brko, před sebou čaj a puštěný počítač, ve kterém pročítal novinky z vesmíru a stav akciových trhů.
„Doktore, co to zase děláš, pojď se najíst,“ vstoupila do jídelny Urgha. Blázen se otočil a spatřil Doktora s papírovou taškou nasazenou na hlavě.
„Doktore, sundej si z hlavy tu tašku, sedni si nebo zalez zpět k sobě do nory, ale kurva chovej se aspoň chvíli jako člověk. Kde je vůbec Pong? Zase jede ty svý virtuální pornosračky? Víte co vůbec, vážení?“
„Nevíme, Kapitáne…?,“ ozvalo se několik opatrných hlasů.
„Víte co, pěkně tady zahníváme, máme hovno co na práci a mě dochází hulení.“
„Šéfe, vám a docházet hulení, to je mi ale nějaká kravina,“ ozval se Pongův smích, jenž právě vstoupil do místnosti spolu s Mazlíčkem, který mu skákal okolo nohou.
„A ty si byl kde, Číňane? Zase si sjížděl porno?“
„Šéfe, kdepak. Vařil jsem perník, protože mi docházel,“ zasmál se Pong a posadil ke stolu. Narýsoval několik lajn z ještě vlhkého materiálu, kývl směrem k Urghze a šňupl si.
Chvíli koulel očima, pak urovnal rukama oblečení a promluvil.
„Strávil jsem posledních šest hodin vařením methamfetaminu a měl sem čas přemejšlet.“
„Prej přemejšlet,“ rýpla Urgha, ale nepřerušila tok Pongovy myšlenky.
„Přemejšlel sem kurevsky dlouho, než mi došlo, že už to takhle dál nejde.“
„Co dál nejde, Pongu?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, já nevím jestli sem jedinej, kdo si toho všimnul, ale těch náhod už bylo fakt hodně.“
„Pongu, čeho sme si měli všimnou?“ zeptal se znova Blázen a začal balit brko.
„No přeci těch náhod, kdy nám furt nějakej blázen tluče do hlavy, že máme před sebou velkej úkol.“
„Pongu, ty seš hlava,“ zasmál se Karlos, „ale máš zkurvenou pravdu, ty jeden vyfetovanej magore.“
„Kdo je tady u tebe vyfetovanej magor, debile,“ zasmál se Pong a stále se cítil jako king.
„Číňane, vrať se k meritu věci, nejseš jedinej, kdo si všiml pomatených věšteb o naší výjimečnosti,“ zapálil čerstvě ubalený brko Blázen a čekal, co z Ponga ještě vypadne.
„Takže sem nakonec vymyslel, že bysme s tím měli něco udělat. Vypátrat, kdo za tím vězí a co po nás chce,“ velmi zrychleně promluvil Pong.
Nastalo ticho a jen Kokot vypadal, že chce něco říci, ale nestihl to, protože Kapitán Blázen významně zakašlal.
„Pongu, ty vole. Víme, kdo je za tím a co po nás chce. Ta tvoje hlava chemická zapomněla na Temný kolegium a náš experimentální transportér. Vzpomeň na pana Jednookého a náš první výlet do Hurzovy kolonie.“
Pong se zarazil a začal přemýšlet.
„Šéfe, máte pravdu, můj mozek vařením zakrněl, serem na to a jdem na Titan. Je na čase, aby ten zmrd Marten promluvil.“
„Přesně tak, Pongu. To sem chtěl slyšet a vy ostatní určitě taky. Vyrazí standardní akční výsadek ve složení já, Pong, Urgha a Kokot. Karlos bude jistit stanici a zbytek zůstane tady a začne chystat materiál a výbavu pro delší výpravu.“
„Kapitáne, vy ste úplnej básník duše,“ pozdvihl sklenku Jack a naráz ji vypil.
Kráterem se proháněla mohutná bouře, kterou Blázen pozoroval z okna a přitom hulil joint.
„Kapitáne, pěkně zkurvený počasí,“ ozval se za jeho zády Karlos.
„Je. Počkáme, až se to přežene a pak Kapkou odletíme do kolonie. Zapneš zabezpečovací zařízení a budeš sledovat okolí. Pokud tady přistane kdokoliv jinej než my, sejmeš ho těmi novými samonaváděcími kanóny a vyšleš nám signál, že si v prdeli. My se vrátíme a zmizíme. Jasný?“
„Předpokládáte průser, Kapitáne?“
„Ne, nepředpokládám. Marten je malá ryba a Pong příliš dobrý. Nikdo si nevšimne, že Marten zmizel. A až si všimnou, budeme už pryč.“
„Můj vůdce, bude příležitost otestovat nové ochranné prvky, které jsem instaloval na stanici. Prohledal jsem náš sklad a našel několik prototypů silových polí, tak jsem je upravil a použil k ochraně stanice. Karlos bude v bezpečí,“ přišel Kokot z hangáru. „Kapka je připravena a až se zlepší počasí, můžeme vyrazit.“
„Dobře, kde je zase Pong a Urgha?“
„Kapitáne, leští si zbraně a ten úchylnej Číňan kontroluje kufřík s nerezovými nástroji,“ odpověděl Karlos.
„On si vzal svůj kufřík?“ udiveně promluvil Blázen.
„Jo.“
„Můj vůdce, jaký kufřík?“
„Pongův kufřík s chirurgickými nástroji, které už dlouho nepoužil.“
„K čemu je používá?“ zeptal se velmi zvědavě Kokot.
„K tomu, aby získal z lidí informace,“ odpověděl Blázen a mocně potáhl. Kokot se již raději dál neptal.
Metanová bouře umlkla a Blázen s posádkou se nalodil do Kapky. Kokot otevřel dveře hangáru, vyletěl, udělal otočku a zastavil naproti oknu stanice. Karlos jim zamával lahví s absintem, hangár se uzavřel a silové pole aktivovalo.
„Ten bude vypadat,“ řekl Blázen a naznačil Kokotovi, že má odletět.
Cesta ke kolonii Saturn VI. uběhla bez větších problémů a nový automatický přistávací systém Kapku bezpečně dovedl k přistávací ploše. Pozdravili Ahmeda a odjeli rovnou k Rozverným tanečnicím.
„Vítejte pane Blázen,“ přivítala je číšnice u vchodu, „dlouho jsme vás tu neviděli, copak vás přivádí?“
„Ále, jdeme tak kolem a rozhodli jsme se, že dáme něco malýho k jídlu,“ s úsměvem odpověděl Blázen.
„Jsem ráda, že jste se rozhodli zastavit. Pan Marten tu není. Následujte mne.“
Usadili se do svého oblíbeného boxu a objednali jídlo.
„Šéfe, co budeme dělat?“ zeptal se Pong.
„Čekat, Pongu. Čekat na správnou chvíli, kdy budeme sami s Martenem a jeho ochrankou, kterou sejmeš. Omámíme Martena, odvezeme ho na stanici a popovídáme si. Nyní si dáme pořádně do nosu,“ zasmál se Blázen, zapálil joint a začal uzobávat jednohubky, které mezitím přinesla obsluha.
Pong s Urghou vzali rozkaz doslova a nachystali si několik lajn, které postupně vyšňupali.
„Kapitáne, jak chcete Martena omámit a dostat na stanici?“ zeptala se Urgha Blázna, mezitím co si Pong objednal nějaké dívky k osahávání.
„Urgho, jednoduše. Omámím ho pravdou a na základnu s náma pojede dobrovolně. Řeknu mu, co vím a uvidím jak zareaguje. Podle mě se chytí na udičku, protože to co máme, chce strašlivě získat.“
„Můj vůdce, geniální myšlenka. Co jeho ochranka?“ řekl Kokot a projel prsty knírek.
„S tou si poradí Pong. Už bys měl po těch všech popsaných stránkách znát jeho schopnosti, díky kterým si dokáže poradit s jakýmkoliv bezpečnostním problémem,“ zasmál se Blázen.
Kokot se zarazil, ale za chvíli mu Kapitánova odpověď prošla pamětí, mozkové obvody analyzovaly vtip a ústa vydala pokus o smích.
