1 2 3 4 5 6 7

Pong se podíval do tváře ochromené oběti a bylo zřejmé, že se chystá k poslednímu úkonu.
„Počkej,“ promluvil Marten a Pong se zastavil.
„Protože po mě nic a nikdo nezůstane, žádná stopa v dějinách a jestli přeci jen, tak jenom stopa šupáka a vohnouta. Snad tedy pomůže, když se pravděpodobně jako první literární postava v dějinách písma omluvím za svou existenci, za své činy, za dementní konec a vůbec za všechny ryby, který sem nesežral.“
Pong se zamyslel, podíval po Bláznovi, stojícímu u dveří a ještě chvíli přemýšlel.
„Ty Martene, to není blbej nápad, omluv se, chceš-li.“
Marten se nadechl a promluvil.
„Před tím než zemřu, chtěl bych se omluvit za svoji postavu, za své činy a za všechny podlosti, který jsem kdy v životě vykonal. Omlouvám se čtenářům, že se mnou museli protrpět několik odstavců, aniž by pochopili k čemu jsem v příběhu dobrej. Taky bych se vám chtěl omluvit za autora, on to nemá v hlavě úplně v pořádku a jestli ste čekali víc, tak je mi líto, ale tímhle hovadským příběhem jen ztrácíte čas. Vyserte si, debilové. Můžeš šikmovokej zmrde,“ skončil.

Pongova jehla se mihla vzduchem a až po úchyt zmizela mezi kořenem nosu a pravou oční bulvu v Martenově mozku. Pong s ní lehce zahýbal a pomalu vytáhl, utřel kapesníkem a uložil do kufříku.
„Šéfe, hotovo.“
„Dobrá, ale zbytečná práce Pongu. Odnes ho do jeho lodi, Kokot zapojí dálkový ovládání a odletí s ní k jednomu z meteorických pásů v okolí. Plán už jsem dávno vysvětloval.“

Marten cosi nesrozumitelně mumlal a máchal rukama. Pong vyndal akupunkturní jehly, přendal nehybné tělo na antigravitační plošinu, odvezl do hangáru a posadil do velitelského křesla v pilotní kabině Martenovy lodi. Urgha začala podruhé uklízet.

Kokot a Bláznem seděli u počítače a sledovali přenos z dálkově řízené lodě.
„Můj vůdce, už dlouho jsem neovládal kosmickou loď pomocí klávesnice a kurzorových šipek, omluvte prosím mé pomalejší reakce.“
„Kokote, nevadí. Jde ti to skvěle,“ řekl Blázen, kouřil joint a sledoval monitor.
Martenova loď mířila mezi asteroidy a jeden z velkých se postavil do dráhy letu. Obraz zmizel.
„Můj vůdce, operace se zdařila, havárie proběhla úspěšně. Poslední údaje ze senzorů hovoří o přímé srážce.“
„Fajn, jeden problém máme z krku. Teď už zbejvá jen najít Temný kolegium a nechat Ponga udělat jeho oblíbenou práci.“

Po několika dnech se vrátili na stanici provést běžnou systémovou údržbu. Na venkovním parapetu čekala odolná zpráva z policejního oddělení kolonie Saturn VI., s žádostí o podání vysvětlení ve věci zmizení podnikatele a konfidenta Martena.
„Tak Marten byl navíc ještě bonzák, ten nikomu chybět nebude. Pojedeme tam Kapitáne?“ zeptal se Karlos.
„Musíme, ať nevypadáme blbě, znali jsme ho,“ po chvíli přemýšlení odpověděl Blázen.

Policejní stanici v kolonii Saturn VI. navštívili poprvé. Blázen otevřel špinavé prosklené dveře a s Kokotem vstoupili do haly. Zamířili k přepážce se stojícím policistou.
„Kokote, hlavně žádný násilí. Schválně sem nevzal Ponga, aby nedošlo k nějakým nedorozuměním. Nemůžeme si tady dovolit problémy, natož násilný.“
„Můj vůdce, logické rozhodnutí,“ odpověděl stručně Kokot.

„Co chcete?“ zeptal se policista za přepážkou.
„Dostali sme předvolání, tak jsme přišli,“ řekl Blázen.
„Ukažte,“ natáhl orgán ruku a Blázen mu podal dokument, který prostudoval.
„Martenovo zmizení. Vy ste ti, se kterejma odletěl?“ zeptal se policajt.
„Ano,“ kývl Blázen.
„Zamotanej případ, u vás pravděpodobně těla nenajdeme, protože radary mají na záznamech, že odletěli směrem k Zemi,“ přemýšlel nahlas policajt a střídavě pozoroval jednoho a pak druhého.
„Byla to obchodní schůzka, s váma se máme pobavit o případu?“ zeptal se Blázen.
„To ne, jsem jenom zvědavej. Martena tady znal každej a Rozverný tanečnice jsou oblíbenej podnik.“
„Tak za kým máme jít?“ zeptal se ještě jednou Kapitán.
„Komisař Rex, třetí patro, dveře 375,“ řekl policista a odešel od přepážky, aniž by se jakkoliv rozloučil.

„Všude stejní zvědaví debilové,“ zamručel Blázen, když čekali na příjezd výtahu.
Dveře se otevřely, ven se vyvalil dav lidí a když se kabina vyprázdnila, Blázen s Kokotem nastoupili. Blázen ocenil, že nahoru s nimi nikdo nejede, mlčky si prohlížel starou zašlou kabinu a u některých skvrn si nebyl jistý původem.
„Můj vůdce, řekl bych krev, lidská krev. Po zvětšení vidím zbytky kůže, kosti a nějaké vlasy ve spárách by se také našly.“
„Policejní stanice, všude je to stejný. Pamatuješ jak sme potkali toho Picarda? Kde je mu asi konec,“ přemýšlel nahlas Blázen.
„Můj vůdce, skončil ve své dimenzi a určitě pokračuje ve zkoumání vesmíru,“ odpověděl suše Kokot a výtah zastavil.

Vstoupili do zašlé chodby s kdysi zeleným soklem, šedivými dlaždičkami na podlaze a dlouhou řadou očíslovaných dveří. Chodbu doplňovaly v pravidelných vzdálenostech rozmístěné dřevěné lavice.
„Nikdo tu není,“ řekl Blázen a vyrazil směrem, který označovala šipka s čísly 350-380.

Došli k dveřím číslo 375 a Kokot zaklepal. Chvíli bylo ticho, pak se ozvalo „Haf. Haf.“
„Co to kurva?“ otočil se Blázen na Kokota.
„Můj vůdce, počkejte chvíli. Oogle translátor ještě pořád pracuje.“
Blázen se nechápavě podíval, ale pak v hlavě promluvil hlas. „Vstupte“.
Podívali se na sebe a poslechli, vstoupili.
Malá strohá místnost obsahovala stůl, dvě židle, pelech, misku s vodou a misku pro žrádlo.
Rozhlíželi se, když se znovu ozvalo „Haf. Haf.“ Oogle translátor zapracoval o něco rychleji a přeložil „Posaďte se“.
Kokot a Blázen se posadili a teprve v tu chvíli si všimli, že za stolem v křesle sedí středně velký žíhaný pes, který právě zvedl hlavu zpod stolu.
„Haf. Ha... mě chcete?“ promluvil pes.
„My, my, my sme přišli s výzvou k podání vysvětlení,“ zakoktal Blázen.
„Ukažte, podejte mi ji,“ řekl pes a natáhl packu, do které Kokot předal obálku s pozvánkou.
Pes ji otevřel, očuchal a začal číst.
„Že vy jste ji dali do ruky strážníkovi, který měl dole službu?“
„Aano, jak jste to poznal?“ zeptal se Blázen.
„Jednoduše, podle pachu. Ráno, když jsem šel do práce, mě podrbal za ušima. Ste si snad všimli, že sem pes? Komisař Rex jméno mé,“ zasmál se Rex.
„Já jsem si říkal, že vypadáte trošku zvláštně,“ opatrně řekl Blázen.
„Můj vůdce, technicky vzato to není pes, ale nýbrž fena,“ zašeptal Kokot Bláznovi do ucha.
„Mám 8x lepší sluch než vy a opravdu jsem fena, akorát nemohli dlouho pohlaví poznat, tak mě blbě zařadili mezi samce. Vůbec, vy pane s tím divným knírkem, nesmrdíte jako člověk, ale spíše jako stroj,“ řekl nebo řekla Rex.
„Jsem robot, android, umělá inteligence.“
„Myslel jsem si to, kdysi jsem narazil na jednoho tvého druhu, ale už byl rozebraný.“
„Za co máte to vyznamenání?“ zeptal se Blázen, který si všiml medaile na obojku.
„Ocenění za dobře odvedenou práci. Drogy, marihuana, kokain, heroin, pervitin, nelegální psychedelika. Znáte to, běžná policejní práce,“ s kamenným výrazem odpověděl Rex.
„Aha,“ zarazil se Blázen, „tak asi přejdeme k věci, ne?“
„Můžeme, víte jak. Tady se na drogy příliš nehraje, vyznamenání mám ještě ze Země. Byl jsem v Číně vyšlechtěn a vycvičen k policejní práci a za odměnu mě přeřadili sem. Tady je to jiný, než o pár planet blíže k Slunci, věřte mi. A teď tedy k věci.“
Blázen s Koktem mlčeli.

1 2 3 4 5 6 7