1 2 3 4 5 6 7 8 9

„Den třetí. Řeka je širší, stále žiji. Akorát kousnutí piraně se zanítilo a rána je plná nějakých červů,“ řekla Catherine a sjela kamerou na své lýtko. Zhnisaná rána byla plná muších larev.
„Asi je nebudu vyndavat, pamatuji si ze školy, že pomáhají proti infekci. Kanibaly jsem nespatřila, snad už po mě nepátrají. Mám hlad, žízní netrpím, ale voda je většinou špinavá, takže mám průjem a nemám si čím utřít prdel. Navíc asi dostanu krámy.“ Cvak.

„Den pátý. Zabila jsem myš a syrovou snědla. Bylo to odporné a měla jsem co dělat, abych ji udržela v žaludku. Dostala jsem krámy a sere mě celej svět. Rána na noze nebolí, ale množství larev v ráně podstatně přibylo. Pijavice, které jsem měla na zádech, se nacucaly a samy odpadly. Bolí mě kurevsky hlava.“ Cvak.

„Sedmý den útěku,“ řekl špinavá, potlučená a unavená Catherine, „snědla jsem další tři myši. Jsem špinavá, potřebovala bych si udělat manikůru a vlasy, nemám tampony a smrdím tak, že přitahuji okolní hmyz. Přestala jsem se v noci bát a stále trpím průjmem. V noci jsem slyšela loď, ale než jsem se dostala na břeh, byla pryč. Vím, že se blížím k osídlení.“ Cvak.

„Devátý den. Narazila jsem na stezku, myslím, že jsem zachráněna. Myši jsem nejedla, mám po nich průjem.“ Cvak.

„Desátý den. Stezka mě vyvedla z pralesa. Vidím políčka, domy, lidi. Jsem šťastná!“
Močál vrátil Catherine zpět do světa živých. Překvapený rolník opečovávající malé políčko nevěřícně zíral na postavu, která se před ním vynořila. Špinavá, páchnoucí, lidské bytosti nepodobná postava kříčící radostí. Dopotácela se k zemědělci a skácela u jeho nohou.

„Patnáctý den. Vidíte, ležím v pohodlném nemocničním lůžku obklopená květinami a příjemnými a milými lidmi. Říkají, že moje přežití je neuvěřitelný zázrak. Nohu mi zachránili, larvy byly odstraněny a odpoledne mě přijde vyzpovídat policejní inspektor. Osada Dětí božích byla zcela zničena a o Kapitánovi Bláznovi nikdo nikdy neslyšel, takže jejich osud zůstává neznámý. Tuto kameru odevzdám odpovědným úřadům a doufám, že záznam pomůže objasnit celý případ. Už nikdy nechci nic podobného zažít. Catherine.“
Cvak. Tma a obecenstvo začalo mručet. Klaun se podíval po parťákovi.
„Asi vyrazíme, Blázen zmizel a tady ho nenajdeme.“
„Rozumný, vypadneme než se v šatně udělá fronta,“ odpověděl klaun, oba se otočili a zamířili k východu. U východu se Klaun naposledy otočil, aby sjel očima podnik a v jeden okamžik měl pocit, že spatřil známou tvář, která vypadala jako Kokot. Zmizela mu však z očí dřív, než stihl pořádně zaostřit, tak usoudil, že má mžitky z promítání a vyšli ven do sluncem osvětlené Havaje.
Před podnikem mezitím rozjeli zbylí čekající klauni mejdan, žonglování, srandičky, alkohol, drogy, hudba a spousta samiček.

Spustila hudba a promítací plátno pokryly závěrečné titulky. Scénář, režie, produkce, hudba, kamera, střih, zvuk, architekt, pomocná režie a zbylý štáb. Asistenti, kompars, vedoucí všeho možného a nemožného, koordinátoři, poradci, světla, rekvizity, masky, karavany, řidiči, catering, právníci, pojišťovna, stavba a čističi mobilních latrín. V sále to šumělo jako ve včelím úle, když se na plátně objevil text.
„Lidožroutský domorodý horor je historicky nejbrakovějším hororovým subžánrem a jako takový by měl překračovat hranice "dobrého" vkusu a vyvolávat kontroverze.“

Titulky zmizely, na plátně se objevil letecký záběr řeky a přibližující se skalní ostroh, na kterém se odehrávala krvavá řež. Nebo odehrávala, jinak řečeno spíše končila, protože docházeli kanibalové. Blázen kouřil joint a povídal si s Urghou a Kokotem. Karlos s Pongem užívali krvavých jatek a vršili kolem sebe jednu mrtvolu vedle druhé.
„Šéfe, docházej živí, co budeme dělat dál?“ křikl Pong.
„Pongu, nejdřív doděláme práci tady a pak se půjdeš vyřádit do vesnice na ženách, starcích a dětech,“ odpověděl Blázen a pokuřoval brko.
„Šéfe, fakt i děti?“ ujistil se ještě jednou Pong.
„Jo, i ty malý lidožravý zmrdy. Kdybys je viděl...“
„Šéfe, okej. Já je viděl,“ řekl Pong a pomohl Karlosovi s jedním neodbytným šmejdem.

Pro kanibalský tým špatně se vyvíjející mač pomalu mířil ke svému konci. Pong a Karlos rozsekávali poslední přibíhající zálohy a snažili se některé souboje natáhnout, aby ještě užili nějakého toho masakru. Protože každá hra má svůj konec, i tato dospěla ke svému zdárnému závěru, kdy nezbyli žádní všeho schopní protihráči.
„Šéfe, tady sme skončili,“ vykřikl vítězoslavně Pong a zvedl oba meče do vzduchu.
„Skvělý Pongu! Za chvíli vyrazíme rozmrdat tu jejich zasranou vesnici,“ odpověděl Blázen.

Chvíli podlehli odpočinku, Blázen dohulil brčko a vyrazili zpět do zeleného pekla močálu. Zelená stěna se za nimi zavřela a promítačka zhasla.
Několik sekund bylo ticho, ale nadšených výkřiků přibývalo, až nakonec řval jedním hlasem celý sál.
„Blázen, Blázen, Blázen, Blázen, Blázen!“ skandoval dav.

Světlomet zamířil kužel světla na jednu postavu v pozadí, která se chvíli ošívala, ale pak vyšla směrem k pódiu a vyškrábala se po schodech na prkna, která znamenají svět.
Blázen poklepal na mikrofon, který mu kdosi přistavil, zhluboka natáhl z marihuanové cigarety, vyfoukl kouř a promluvil.
„Vážení přátelé, vopravdu vám hrozně děkuju, že jste přišli na dnešní promítání a jsem kurevsky rád, že se naše dílo líbilo. Chtěl bych vás požádat, až budete mít chvíli čas, sedněte k počítači a hlasujte pro náš film v anketě o nejlepší hororový film roku. Jo a abych nezapomněl, musíme hlavně poděkovat našemu hlavnímu sponzorovi panu Louis Cypherovi!“
Blázen zvýšil hlas a ukázal rukou k druhé postávající tmavé postavě. Pan Louis vyšel ledabyle na pódium a postavil se vedle Blázna. Chvíli si prohlížel návštěvníky, oči mu rudě svítily a pak zvedl ruce.
„Natáčení byla fakt vostrá pařba, dneska všechno platím já!“
Dav propadl extázi.

„Můj pane, přijel Klaun,“ v hlubokém předklonu řekl lokaj.
Ničitel světů zvedl hlavu od počítače a podíval se po sluhovi.
„Ach jo, zrovna jedu důležitou debatu na Internetu. Nechť zmrd vstoupí,“ odpověděl a vrátil pozornost k chatu na webové stránce.
Slouha vypoklonkoval z místnosti a za chvíli vstoupil Klaun.
„Ničiteli, mohu vyrušit? Právě jsem se vrátil ze Země,“ uctivě se zeptal.
„Deš nevhod, zmrde, ale co mám s tebou dělat. Co mi neseš za noviny?“ odpověděl nevrle Ničitel.
„Byl jsem na Zemi a vypátral Blázna až na Havaj. Jenže přijeli jsme pozdě.“
„Jak pozdě, ty vole?“
„Našli jsme bar U Bobbyho, kde se Blázen vyskytoval, ale...“
„Co ale, nezdržuj mě.“
„Ničiteli, promítali film, kterej zachránili z močálu. Blázen a jeho společníci vezli perník nějaký sfetovaný pornosektě a cestou doprovázeli tým universitních basketbalistek, který jel na vědeckou expedici. Všechno zdokumentovali, včetně přepadení a únosu lidojedy. Ničiteli, to bylo hrozný, všechny holky byly sežrány a některý dokonce zaživa. Blázen se musel s přáteli obětovat, aby se mohla zachránit aspoň 'Kozatý hurikán' Catherine, která dokázala z bažiny vynést video.“

Klaun stručně odvykládal příběh a Ničitel se po něm díval a rudl. Žíly na spáncích mu naběhly a příšerně zařval. Když se uklidnil, sjel očima vyděšeného Klaunovi jak malého spratka.
„Takže Blázna si nesehnal?“
„Ne, pravděpodobně zemřel,“ odpověděl opatrně Klaun.
„Klaune, ty si takovej čůrák blbej tragickej, až to bolí hluboko v prdeli, ty debile jeden vylízanej. Je to smutný...“
„Mu-můj pane, co je smutný?“
„Že si takovej retard, až to vůbec směšný není. Debile jeden zasranej, si nepoznal, že to byl film? Normální zkurvenej zasranej film?“ jedním nasraným dechem řekl Ničitel.
„Si zase nepočkal do konce závěrečnejch titulků, že jo? To seš celej ty, debil od hlavy až k patě. Kdy se konečně naučíš odcházet z kina až po rozsvícení.“
„Ničiteli, ja já jsem se chtěl vyhnout frontě v šatnách.“
„Tak ses debile vyhnul frontě, ale prosral si pointu. Protože jestli si do titulků nepochopil, že je celej příběh vymyšlenej nějakým pojebaným scénáristou a natočenej nějakým zasraným režisérem, tak během titulků bys to pochopil a během závěrečný děkovačky hercům by ti došlo, že si skočil na nejstarší filmařskej špek.“

Klaun se potil a jeho barvy v obličeji stékaly. V hlavě měl prázdno.
„Ničiteli, jak to víš?“
„Debile, jsem fanoušek hororových filmů a zrovna před chvílí jsem viděl celej film včetně afterparty na Internetu. Kdybys kreténe počkal, potkal bys všechny včetně toho tvýho Kozatýho hurikánu.“
„Ničiteli…?“
„No co se divíš, kokote? „Kanibalové z bažin“ mají šanci stát se nejlepším letošním hororovým filmem. Sám jsem pro něj hlasoval, vždyť takový maso málokdy ve filmu vidíš.“
„Můj pane, poníženě prosím o odpuštění, tohle sem trošku posral,“ padl na kolena Klaun a začal tlouci hlavou o podlahu, na které zůstal krvavě barevný flek.
„Zašpiníš podlahu, posral si to, ale víme, kde můžeme Blázna najít. Jo, a víš, že si na Internetu v jednom videu z promítání?“
„Nevím. Znamená to pro mě něco?“
„Naprosto hovno a teď už vypadni, mám práci. Až tě budu potřebovat, ozvu se. Kurva, něco tady smrdí,“ zakončil temným hlasem rozhovor Ničitel, začenichal a obrátil svoji pozornost zpět k počítači.
Klaun se otočil, otíral čelo kapesníkem a v duchu si říkal, že bylo ohromný štěstí neuvolnit strachy svěrač hned na začátku výslechu. Cítil jak mu řídké hovno stéká po stehnech až ke kotníkům a močový měchýř je plný k prasknutí.

1 2 3 4 5 6 7 8 9