Vesmírní dýleři - 6. První krev
V úsporném osvětlení transportní místnosti se rozblikaly kontrolky. Začal přenos a po chvíli se v mlze otevřených dveří objevila postava v černém. Rozhlédla se, zamířila k ovládacímu pultu a odeslala zprávu. Proces přenosu se opakoval ještě pětkrát, dokud nebyla jednotka mužů v černém kompletní. První muž, který přišel, byl nejspíš velitel a rukou ukázal ke dveřím. Vstoupili do prostoru základny, jejíž osvětlení snížené na minimum signalizovalo, že nikdo není doma.
Skupina černých postav tiše procházela po spodním patře a zkontrolovali laboratoř s energocentrálou. Když se ujistili, že spodní patro je čisté, přešli k výtahu a přivolali ho. Vstoupili a jeden muž stiskl tlačítko ovladače. Výtah se rozjel a zastavil v patře u centrálního velínu. Velitel signalizoval rukou a prsty, že tři muži půjdou s ním a dva pojedou o patro výš a pak vystoupil spolu s dalšími třemi černými stíny.
Velící postava se rozhlédla po místnosti a zamířila k vstupu do velínu. Otevřela dveře, podívala se dovnitř jestli je místnost prázdná, otočila se ke zbývajícím postavám, které čekaly na rozkazy a tiše promluvila.
„Zkontrolujte ubikace, jídelnu a kuchyň jestli je všude čisto a pak běžte do skladiště, podívat se po bednách, který máme za úkol najít. Jak vypadají a kde by se měly nacházet, si snad pamatujete z brífingu. A teď běžte, já jdu projít počítač.“
„Rozkaz, komandante,“ odpověděli muži, otočili se a vyrazili vojenským krokem na průzkum.
V potemnělé centrální hale jeden z maskovaných mužů řekl zbývajícím dvěma, ať jdou rovnou do skladiště a on zkontroluje zbývající prostory. Rozdělili se a to vlastně byla jejich první a současně poslední chyba.
Muž vstoupil do kuchyně a procházel kolem sporáků, díval se do skříněk, pod stoly a nezapomněl ani na spižírnu. Když šel kolem mycích dřezů, neodpustil si poznámku nad neumytým nádobím. „To sou ale prasata.“
Ujistil se, že kuchyně je prázdná a pokračoval směrem do jídelny. Bylo celkem jasný, že zná rozmístění jednotlivých místností, jelikož šel najisto.
V jídelně obešel jídelní stůl a ochutnal ze zanechaných pokrmů na talířích. Podíval se pod stůl, nikoho nenašel, tak se otočil a šel dál. Zbraň už dávno sklonil, protože získal pocit sebevědomí, že se mu nemůže nic stát. Vše šlo zatím podle plánu a základna je zcela jistě bez života. Jistým krokem zamířil k ubikacím.
Otevřel dveře, nikoho neviděl a tak začal kontrolovat jedny dveře za druhými. Viděl záchody, jeden vyzkoušel, protože mu začalo hlasitě bublat v žaludku, pravděpodobně následkem ochutnávaného jídla. Záchodový brouk ho vyděsil, tak mu do hlavy na oplátku vrazil nůž, brouk zachrčel a muž si odplivl. Natáhl černou kombinézu a opatrně umyl ruce. Opatrně, aby na něj zase něco nevyskočilo, si prohlédnul v zrcadle odraz černého maskovaného muže, provedl pár frajerských gest a vyšel zpět na chodbu.
Pokračoval v prohlížení jednotlivých ubikací, některé naznačovaly, že mají obyvatele, jiné byly uklizené, čisté a neobývané. V poklidu takhle došel až k posledním dveřím, které byly zamčeny zvenčí. Jak byl chlapík pln sebevědomí, suverénně odemkl a otevřel dveře. Udělal první krok, druhý krok a v tu chvíli ucítil na svých ramenou jakési studené hadry na tyči.
Než se stačil otočit, aby se podíval, tak na konci toho, jenž považoval za tyče omotané hadry, se rozevřely dvě dlaně a rychle mu všechny prsty pronikly do úst. Stihl se ještě nadechnout, ale už cítil příšernou bolest, jak mu prsty trhaly tvář na kusy, až s hlasitým křupnutím odtrhly spodní čelist. Jeho ruce vystřelily vzhůru, ale než stihly cokoliv podniknout, ucítil v očních důlcích palce a dvě studené dlaně s úzkými, dlouhými prsty, které mu prudce trhly hlavou vzad. Uslyšel ještě křupnutí krční páteře a pak ho obklopila temnota.
Mrtvé tělo se zhroutilo na zem. O kus dál klečel Mozeček a rozbíjel odtrženou hlavu o podlahu, snažíce se dostat k mozku oběti. Mozeček byl připraven. Přestože je živý mrtvý a má malý vysušený mozek, sluch a čich mu slouží dobře. Se zrakem to měl horší, ale na blízko celkem rozpoznával. Měl hlad, opravdu měl velký hlad a ucítil pach krve. Když vysál mozek, provedl zombie cvik pro protažení těla, až kosti zapraskaly, vyšel na chodbu a nasál vzduch do svého starého vysušeného nosu. Věděl, že toto byl jen předkrm. Slyšel je všechny od okamžiku, kdy se otevřel výtah a tlukot jejich srdcí pronikl do útrob základny. Dobře poznal, že jsou to jiná srdce než ta, která znal. A pak ten pach. Pach dravců, kteří ještě netuší, že z lovců se změní v kořist. Nasál znovu vzduch a vydal se za dvěma pachovými stopami do skladiště.
Dva nic netušící černé stíny procházely mezi regály a pátraly. Šly tiše, jen se rozhlížely napravo a nalevo. V matném světle úsporného osvětlení maskovaní muži rozsvítili baterky, aby lépe viděli na informační cedulky, které označovaly jednotlivé pozice. Prošli několik řad a v jednu chvíli měli pocit, že se cosi ve stínech mihlo. Zamířili tím směrem své baterky, ale ve světle viděli jen krabice. Podívali se na sebe a pokračovali v chůzi dál.
V jednu chvíli zastavili. Muž v černém ukazoval směrem k nějakým bednám. Prohodili mezi sebou pár tichých slov a šli blíže. Prohlíželi bedny a jednu z nich otevřeli. Nahlédli dovnitř a vydali skoro současně souhlasné mručení, ke kterému se přidal třetí hlas.
Muži se narovnali a v tu chvíli je jakási síla odhodila do stran. Dopadli na bedny, svezli se na zem a otřeseně zvedali z podlahy.
„Co to bylo?“ zeptal se první z nich.
„Vůbec nevím,“ odpověděl druhý.
Než první muž udělal první krok, cosi ho chytlo za ramena a vytáhlo vzhůru. Jeho tělo cítilo, jak s ním dvě dlouhé a tenké, ale silné ruce otáčejí a před jeho obličejem se zjevila odporná vysušená tvář bez zubů, která řekla „možký“ a prudce ho odhodila na muže druhého, který sražen opět padl k zemi.
Společně se znovu zvedli ze země, vytáhli nože a s obavami očekávali další vývoj. Ze tmy vyběhl Mozeček a vrhl se plnou silnou na prvního muže. Napřažený nůž jím projel, ale pochopitelně nijak neublížil a jak byl na dosah očí, opět vrazil svoje prsty do bulev a vtlačil do důlků. Chlap zařval a jak otevřel ústa, Mozeček chytl jeho jazyk a vytrhl ho. Odtáhl se od chrčícího muže, jehož červená krev se vpíjela do černého oděvu a podíval se směrem k druhému muži.
Ten přestal zírat, otočil se a začal utíkat. Mozeček se za ním rozběhl a na mrtvolu vyvinul celkem velkou rychlost, takže chlapa dohnal, chytil za krk a prsty mu protrhl krční tepnu. Krev pětkrát, šestkrát prudce obloukem vystříkla aspoň do vzdálenosti pěti metrů, nezvaný návštěvník se svalil na zem a s posledním úderem srdce z něj vyšel zbytek krve.
Mozeček se vrátil k oslepenému mrzákovi, vytáhl ze záhybu gázy tlusté brčko s malými ostny na jednom z konců a vrazil očním důlkem brčko hluboko do nitra dutiny lebeční, lehce s ním zakvedlal a začal sát mozkovou kašičku. Jeho oběť párkrát zacukala rukama, ale protože neměla jazyk, nedokázala světu sdělit, co se jí právě honí hlavou. Křeče ustaly a bylo slyšet jen Mozečkovo slastné srkání.
Poté, když vysál veškerý obsah mozku, se zvedl a vrátil k muži s protrženou krkavicí. Utrhl jeho hlavu, vyklepal poslední zbytky krve, aby měl jistotu, že hlava jest dostatečně odkrvená a opět zarazil brčko očním důlkem do mozku. Zamířil pomalu k hlavní hale, v jedné ruce držel hlavu a usrkával svůj čerstvě namíchaný koktejl. Když tu jeho chřípí ucítilo vůni zbylých tří dravců.
