Vesmírní dýleři - 6. První krev
Na druhé straně transportního signálu se otevřela kapsle, vyvalil dým a vyskočil Pong s meči. Nikdo jeho výpad neopětoval, tak zkontroloval místnost a poslal zprávu, že je čisto.
Když dorazil Blázen a ostatní, Pong řekl, že jdou zkontrolovat základnu.
„Šéfe, já půjdu první a vy ostatní za mnou. Urgha nás bude krýt zezadu.“
„Pongu, myslíš, že je to dobrej nápad, aby nám Urgha kryla záda? Ještě jsme ji neviděli v boji.“
„Je to dobrej nápad. Každej Hung je bojovník, ona taky a nějak s námi musí začít. Cejtím, že bude dobrá,“ mrknul na Urghu Pong.
„Teď jdeme vyčistit prostor. Snad neublížili Mozečkovi.“
„Najednou máš obavy?“ opáčil Kokot.
„To víš, jednou je členem naší bandy desperátů. Navíc se obávám jeho chatrný konstituce, aby se někde nerozpad.“
„Já bych se ničeho nebál, Pongu,“ pousmál se Kokot a ulízl přehazovačku na hlavě.
Pong otevřel dveře a vešel do haly. Zkontroloval ji, řekl ostatním, ať jdou za ním a přivolal výtah. Chvíli čekali než přijel, ozvalo se cinknutí a výtahové dveře se otevřely.
„Ty vole, krve jak z vola,“ řekl velmi udivený Karlos.
„Šéfe, něco se tady stalo a naše krev to nejní.“
„To není, ale čí pak je?“ zamyslel se Blázen.
„Můj vůdce, Mozečkova práce,“ odpověděl Kokot.
„Mozečkova?“
„Ano, Mozečkova. Koho jiného?“ opět se usmál Kokot.
„Jdeme ho najít.“
Nastoupili do zakrváceného výtahu a nechali se vyvést o patro výš, kde vstoupili do haly k velínu a skladišti. První spatřili bezhlavé černé tělo ležící v tratolišti krve.
„Kurva, co se to tady dělo?“ divil se Pong.
„Mozeček poprvé ve svém mrtvé životě ochutnal pravý lidský mozek. Jeho touha po mozcích je neukojitelná,“ zasnil se Kokot.
„Kokote a není to nakažlivý, když tě pokouše zombie?“ zeptal se Jack.
„Není, ánžto Mozeček nebyl nakažen žádným zombie virem, ale nýbrž poctivě stvořen dle vědecky ověřitelných postupů.“
„To si mě teda uklidnil,“ odpověděl Jack.
„Jdeme na průzkum. Zkuste ten bordel příliš neroznosit po chodbách. Karlosi, vem Jacka a Franka a běžte do velínu zkontrolovat počítač a kamerovej systém. Jo a vemte si i Doktora, vypadá to, že je zase v nějakým hodně vzdáleným vesmíru. Zbytek jdeme hledat Mozečka,“ rozhodl Blázen a vydal se k ubikacím a skladišti.
Všude byla spousta krve a narazili i na několik lidských hlav.
„Můj vůdce, myslím, že bude u sebe v pokoji. Vždycky, když něco provede, jde se schovat pod postel.“
„Tak se nezdržujme,“ řekl Blázen a skupina se vydala k ubikacím. Nahlédli do kuchyně, jídelny, záchod a ani koupelnu nevynechali, včetně letmých pohledů do ubikací. Zastavili až u Mozečkova pokoje. Kokot šel první a něco mumlal. Pokoj byl na první pohled prázdný, ale věděl, kam má jít. Zvedl postel a pod ní ležel schoulený Mozeček.
„Pojď sem, ty můj miláčku. Neboj, už je všechno v pořádku,“ přibližoval se pomalu k zombie Kokot. Mozeček se na něj díval a kdyby byl živý, dalo by se říci, že jeho obličejem prolétl i náznak strachu.
„Neboj se, už ti nikdo neublíží, pojď ke mně, ty můj studený věrný příteli.“
Zombie se pomalu postavila a rozhlížela se po ostatních. Krví nasáklé hadry působily poněkud děsivým dojmem. Opatrně natáhl ruce a zašišlal.
„Možky, možky.“
„Já vím, hodně mozků. Zlí mozci, už ti neublíží. Pojď na moji hruď,“ rozevřel ruce Kokot a Mozeček ho objal.
„Můj vůdce, už je v pořádku. Nyní ho musím očistit a pak se vrhnu do uklízení základny. Bude tady asi víc těl bez hlavy,“ řekl Kokot a tiskl svoji milovanou zombie k hrudi.
„Máme štěstí, že nezasvinil jídelnu a můžeme si sednout,“ oddechl si Jack a nalil panáka.
„To máme, kolik se nakonec našlo mrtvol?“ zeptal se Karlos.
„Šest kusů, mrtváč byl naprosto nemilosrdnej a nedostali vůbec šanci. Skoro bych řek, že si to pěkně užil,“ řekl Pong.
„Asi ho nakonec budu mít fakt rád, těmahle jatkama mě hodně překvapil. A Plecháči, to brčko na mozek byl tvůj nápad?“
„Ne a netuším, kde ho vzal,“ odpověděl Kokot.
„Tak to asi bude chytřejší než vypadá,“ zasmála se Urgha.
„Jo, náš novej hlídací pes, kterej neštěká a nekouše,“ přidal se Karlos s chytrou myšlenkou.
„Stejně je neuvěřitelný, jak si je vychutnal. Neměli šanci. Mimochodem Šéfe, všimnul ste si, že byli stejně oblečení jako ti šašci, který sem zabil nedávno?“
„Pongu, máš dobrej postřeh, ale ráčil sem si všimnout. Prohledal si těla?“ řekl Blázen.
„Jo, prohledal. Bez identifikátorů, žádný doklady, žádný psí známky. Veškerý zbraně bez čísel, odhaduju čínská výroba,“ odpověděl šéfovi Pong.
„Hm, nic překvapivýho. Kokote, podařilo se ti zjistit, proč sem přišli a co chtěli?“ pokračoval Kapitán.
„Můj vůdce, Mozeček dva dostal ve skladišti u nějakých beden se součástkami a ve velíně zůstal připojený počítač.“
„Co to je za součástky, Kokote?“ zeptal se Blázen.
„Řekl bych další transportér, původně jsem myslel, že jsou to náhradní díly do našeho, ale jak jsem si nyní obsah beden prohlédnul pořádně, řekl bych, že tu máme kompletní sestavu.“
„Hm, to už je lepší. Řekl bych, že skoro překvapivé. Co ten počítač?“
„Jsou v něm data, řekl bych, že velmi zajímavá data. Podařilo se jim dešifrovat část databáze.“
„Jak podařilo?“ zeptal se Karlos.
„Jednoduše, měli sebou privátní certifikáty k databázím.“
„Kde je vzali?“ pokračoval Karlos.
„Jak to mám vědět? Prostě s nimi přišli. Chvíli nám zabere probrat se těmi petabajty dat a rozklíčovat jejich smysl.“
„Fajn Kokote, pusť se do práce a vem si k ruce Karlose,“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, rozkaz. Jen bych se chtěl ještě zeptat na takovou věc...“ soukal ze sebe Kokot.
„No co ještě chceš?“
„.. no jestli bych mohl mrtvoly rozporcovat na náhradní díly pro Mozečka. Ona ta mrtvola z Titanu byla dlouho v mrazu a nedá se moc dobře použít. Rozpadá se. Tihle pánové byli ještě před pár hodinami zcela čerství, tak můžu jejich končetiny a kosti zpracovat vyzkoušeným osvědčeným postupem.“
„Kokote, ty si navymejšlíš. Co s tebou, ale prosím tě, udělej to v laboratoři. Nechci to vidět,“ odpověděl Blázen a nemohl pustit z hlavy masakr, který způsobil Mozeček.
„Ty Kokote, co kdybysme příště dali Mozečkovi kovový zuby? Třeba by tolik nenadělal.“
„Můj vůdce, nějaké vyrobím. Je to vše?“
„Jo, je,“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne. Můžu ještě jednu otázku?“ vstoupil do rozhovoru Karlos.
„Co máš zase ty?“
„Zabezpečení, Kapitáne. Dostali se přes zabezpečovačku a zbraňový systémy na Titanu a bez problému se přenesli sem. Navrhnul bych do transportního systému přidat ověřovací logiku. Nějakej druhej faktor, otisk dlaně, číselný kód, ideálně genetickej otisk.“
„To zní logicky, Karlosi. Zamyslete se nad tím, až budete luštit tajemství databází. Prozatím bych požádal vypnout transportér, než otázku zabezpečení vyřešíte. Pár dní zůstaneme doma, chci si odpočinout a promyslet další postup.“
Blázen ubalil brko a zapálil.
„Proč sem si kurva nezapálil už před chvílí?“ prolétlo mu hlavou a uvědomil si, že potřebuje odpočinek. Hodně odpočinku, jelikož posledních pár hodin bylo skutečně krvavých.
