Vesmírní dýleři - 17. Země nemrtvých
Kapka přiletěla, otočila o sto osmdesát stupňů, nákladní vrata se otevřela a vysunula dlouhá lávka.
„Kakapitáne, nanastupovat,“ křičel Frank a mával rukou. Nebylo o čem přemýšlet, všichni se rozeběhli jak nejrychleji mohli do pohody a klidu cestovního domova.
„Ještě, než opustíme nákladní prostor, musíme všichni do dekontaminační komory,“ zbrzdil nadšení Kokot a otevřel malá dvířka.
„Ty vole, tady sem ještě nikdy nebyl,“ nahlédl opatrně Blázen do malé, ale velmi luxusně vybavené místnosti, s barem, pohovkami a decentním osvětlením.
„Tři hodiny,“ řekl Kokot.
„Co tři hodiny?“ zeptal se Karlos.
„Tady musíme zůstat,“ odpověděl Kokot.
„Nevadí, dá se odsud ovládat loď?“
„Je to možné.“
„Fajn, tak jdem srovnat účty ze všema zmrdama, který nám posrali večírek a byznys. Tenhle výlet mě poněkud nasral, ani v bordelu sme nebyli,“ vstoupil do místnosti Pong a zamířil k terminálům.
„Pohoda, zasraná pohoda,“ oddychoval Blázen hluboko usazen v pohovce a kouřil. Všichni byli rádi, že jsou v svém. Pong s Kokotem seděli u terminálů a sledovali obrazovky.
„Já je rozmrdám na mikrosračky,“ mumlal Pong pod svůj dlouhý vous, který jednou rukou mnul a druhou bušil do ovládání.
Kokot zamířil s Kapkou zpět nad kráter, aby se pořádně podívali, jaká je na místě situace.
„Pongu, potřebujeme ochránit naši investici, takže zkus nechat žít ty zmrdy nemrtvý, se kterejma sme udělali kšeft. Chci zbytek slíbenejch peněz,“ ozval se z pohovky Blázen.
„Šéfe, jasný,“ odpověděl Pong, sklonil děla k zemi a pokropil útočníky.
Dole probíhal totální chaos, protože nikdo pořádně netušil, která vlastně začala právě bít. Nic však nešlo změnit na tom, že Pongova přesně cílená palba bez rozdílu kosila ošuntělé útočící návštěvníky jednoho po druhém. Další smrtící dávka mířila k zaparkovaným lodím, do kterých střely provrtaly větší množství děr a učinily je nepoužitelnými.
„Zmrdi zasraný, všechny vás zabiju!“ zahromoval z nebe Pongův hlas, který si neodpustil zapnout venkovní reproduktor a sdělit svůj názor na probíhající záležitost. Na chvíli nastalo hrobové ticho, které bylo přerušeno opětovnou palbou. Pár debilů na zemi se pokusilo odpálit několik raket, které explodovaly nárazem do silového pole Kapky.
Pongův smích otřásl celým kráterem. Jakmile dozněl, ozvala se znovu pekelná palba, která dělala fašírku ze všeho, co se nestihlo ukrýt do bezpečí. Na závěr všeho si neodpustil vypustit několik raket vzduch-země a do reproduktorů The end od Doors.
Přistávací plocha a okolí bylo totálně zničeno. V troskách se začali objevovat Nemrtví, kteří rychle doráželi přeživši a čistili kráter. Kokot se rozhodl přistát, aby mohli obhlédnout situaci na zemi.
V lodi nastala menší debata, protože nikomu už se vlastně nechtělo příliš ven a jejíž výsledkem bylo, že vyrazí ven Blázen, Pong, Kokot a Mozeček s Mazlíčkem. Zbytek se rozhodl skálopevně zůstat v pohodlí a bezpečí Kapky.
„Šéfe, vypadá to, že pole nad kráterem zůstalo nepoškozený,“ podíval se Pong k obloze.
„Doufám, radiace už sme měli dneska fakt dost,“ pousmál se Blázen a rozhlížel se po díle zkázy.
„Mozky, mozky,“ ozval se jim za zády hlas.
„Je to ten, který si myslím, že to je?“ zadumal Blázen a otočil se. Byl to skutečně Mozek, mírně poškozen, s několika průstřely a chybějící rukou, ale byl to skutečně on.
„Ty vole, pokladník žije,“ viditelně si ulevil Blázen a málem Mozka objal.
„Mozky. Mozky, mozky, mozky. Mozky, mozky.“
„Můj vůdce, Mozek děkuje za záchranu, protože si už mysleli, že jsou ztracený.“
„Vo co kurva šlo, ale?“
„Mozky.“
„Zboží, šlo o nějaký zboží, který mají pro někoho připravený.“
„Kokote a co ti magoři z pouště?“
„Mozky. Mozky.“
„Můj vůdce, prý zkurvená náhoda, že se rozhodli zaútočit zrovna dnes. Zkoušejí útoky celkem pravidelně a dneska se jim zadařilo. Kdyby prý nenastal takový chaos, zvládli by je včetně zlodějů.“
„Jasně, jasně. Mám jako věřit na náhody. Šéfe, tohle smrdí až sem,“ řekl Pong a zůstával stále ve střehu.
„Mozky, mozky. Mozky. Mozky.“
„Můj vůdce, Mozek potvrzuje, že by mohla být akce koordinovaná a že mohlo jít o pokus převzetí kontroly nad výrobou perníku, ale stejně už není co koordinovat, protože sme vyhráli.“
„Šéfe, neberou zajatce, podívejte,“ ukázal Pong rukou směrem k hale, kde se původně odehrával večírek. Nemrtví vyvedli skupinku lidí, které jednoho po druhém pozabíjeli.
„Mozky, mozky.“
„Můj vůdce, pro výstrahu všem dalším. Místní o obchody nikdy nepřijdou a vyjasní se tím, kdo je tady pánem.“
„A co náš byznys?“
„Mozky.“
„Platí, termín se protáhne o týden. Jestli s tím nebudeme mít problém.“
„No, problém s tím mít docela budu, ale chci svoji odměnu, takže počkáme. Co chtěj dělat s magorama z pouště?“
„Mozky, mozky. Mozky, mozky.“
„Můj vůdce, nemáme je prý řešit, rozhodli se je definitivně vyhladit.“
„A nechtěli by s nima pomoct? Nějak musíme zabít čas, ale sedět v kavárně a pozorovat radioaktivní západy slunce se mi příliš nechce. Co ty na to, Pongu?“
„Šéfe, myslíte nějaký menší letecký útok?“ rozjasnila se Číňanova tvář.
„Mozky.“
„Můj vůdce, prý jestli si chceme užít lov, můžeme.“
„Paráda,“ zajásal Pong.
„Kde je vůbec Mozeček?“ zeptal se ještě Blázen.
„Má nové přátele, dejte mu prostor,“ odpověděl Kokot a ukázal ke skupině Nemrtvých, kteří byli v nadšeném rozhovoru s Mozečkem a očividně velmi obdivovali Mazlíčka.
„Aha, tak máme vyřešeno a měli bychom si konečně užít dovolenou. Pojďmež na lov, přátelé. A menší kalbička by neuškodila,“ řekl s radostí v hlase Blázen a spokojeně se rozhlédl.
Započala třítýdenní nonstop kalba, během které se podařilo Pongovi vyčistil celou planetu od odbojných divokých Nemrtvých a ještě si zkurveně užili. Zvláště lovy s Mozkem byly zábavné, protože Mozek a jeho přátelé se vyjevili jako skutečně zábavní kumpáni do pohody i nepohody a toto neplánované dobrodružství utužilo jejich vzájemný vztah.
Kdyby se čtenář podíval očima scénáristy či malíře komiksů, spatřil by několik brutálních kaleb a nemilosrdné ostřelování nemrtvých civilistů, staveb a velkých skupin utíkajících neživých nebožáků. Rakety a bomby se zápalnými látkami činili lovecké výpravy ještě o něco výpravnějšími.
Pochopte, ono je hrozně těžký, popisovat jednu pijatiku a zabijačku za druhou. Za svůj život jste prožili nespočet kaleb, ale vzpomenete si na dvě a ten zbytek se bude rochnit v mlhavých, vzájemně podobných vzpomínkách na něco, co bylo fakt hustý, ale už nevíte jak moc a z čeho.
Užívali si takto nakonec skoro měsíc, než se Nemrtvým podařilo opravit škody a dostavět továrnu na perník. Planeta byla dokonale vyčištěná od všech nepřátelských divokých a ti, kteří se chtěli napravit a zapojit do systému soukromého vlastnictví, dostali šanci. Dalo se celkem předpokládat, že přeživší neměli chutě a potřebu spekulovat nad společným vlastnictvím a rovnoměrnou dělbou práce.
„Můj vůdce, upravil jsem váš skafandr, abyste mohl kouřit i uvnitř a koupil jsem tu jednu malou místnost. Mám takový pocit, že zde nejsme naposledy,“ řekl jednoho rána Kokot během snídaně ve vyhlídce.
„Taky si myslím, měl jsem pár dálkových hovorů a po radioaktivních materiálech je celkem poptávka. A podle toho co se tady vyrábí za sračky, budeme muset postavit větší bazén, abychom se mohli rochnit ve všech těch penězích. Ty vole, my si jednou koupíme vlastní planetu,“ snil Blázen a přitom pochopitelně kouřil joint.
„Kapitáne, vy jste romantik. Fakt byste chtěl opustit bezpečí naší základny?“ pousmála se Urgha.
„Jednou, když se nám podaří urovnat vztahy s Číňany… Postavíme hotel, velkej bordel a budeme si užívat.“
„Kapitáne…?“ Urga vypadala vyděšeně, protože představa dožít někde v bordelu obklopená děvkami ji nepřišla úplně ideální. I když, otevřít restauraci by vlastně nakonec mohl být dobrý nápad.
