Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
„Kokote, jak jsi na tom s těmi daty, který jsme našli v počítači. Podařilo se ti je dešifrovat?“ zeptal se jednoho rána během snídaně na základně Blázen.
„Můj vůdce, dnes v noci jsem dokončil analýzu a řeknu vám, je to bomba,“ odpověděl Kokot.
„Tak co si objevil?“
„Armádní projekt, experimenty s červími dírami. Ten transportér, který jsme našli ve skladu není obyčejný transportér. A náš transportér není obyčejný transportér,“ řekl robot.
„Prosím tě, Kokote, nemluv v šifrách a vysvětli mi to nějak lidsky,“ odsekl Blázen a dodělal joint.
„Můj vůdce, je to prosté. Transportér umí otevřít červí díru.“
„Červí díru? Jakože bysme měli umět ohnout prostor a čas? Kokote, to si děláš ze mě prdel, žejo?“ vyprsknul smíchy Kapitán.
„Nedělám si, jak rád říkáte, prdel. Ty stroje jsou experimentální otvírače červích děr. Stabilních. Navíc bych řekl, že dle dokumentace je několik přístrojů umístěno na různých místech naší Galaxie. Našel jsem seznam deseti adres. Z informací předpokládám, že tehdy z výzkumných důvodů umístili několik zařízení mimo tento solární systém, aby mohli testovat vytvořené díry.“
„Kokote, tohle vysvětluje ten nečekanej zájem o naši základnu, někdo musí vědět jaké tajemství ukrývá.“
„Přesně tak, můj vůdce. Vzhledem k načasování to byl někdo, kdo věděl o existenci stanice na Titanu, ale nevěděl, na jakých souřadnicích se nachází pozemská základna. Takhle hluboko pod hladinou moře ji nikdo nemůže najít. Maximálně náhodou jako se to stalo vám. Na základě zkušeností z poslední doby bych si dovolil podezřívat Martena.“
„Kokote, Marten je malá ryba, za tím stojí někdo mocnější,“ řekl Blázen a odklepl popel z jointu.
„Je to pravděpodobné,“ odpověděl Kokot.
Blázen chvíli přemýšlel, podíval se po ostatních a zhluboka potáhl.
„Vážení, protože nemáme naplánovanej žádnej byznys, navrhnul bych následující čas strávit vědeckými experimenty.“
Oči snídajících se zvedly od jídla a udiveně se podívaly na Blázna.
„Nekoukejte na mě tak, vsadím se, že Kokot s Karlosem jsou stejně připravení a provedli by pokusy i tak. Nepletu se, že?“ pousmál se Blázen.
„Kapitáne, nepleteš. S Kokotem jsme nad těmi daty prožili pár dlouhých nocí a našli jsme program, který spouští inicializaci červí díry. Nahráli jsme ho hlavní paměti ovládacího počítače a provedli několik základních testů.“
„Což znamená co?“ zeptala se s obavou v hlase Urgha.
„Zkusili jsme navázat spojení s nalezenými adresami,“ řekl Karlos.
„A úspěšně?“ zeptal se Blázen.
„Jak se to vezme. Devět adres nereagovalo, desátá odpověděla.“
„Což znamená, že můžeme otevřít červí díru někam do nám neznámý části vesmíru?“
„Jo, Kapitáne,“ potvrdil Karlos.
„Tak na co čekáme, jdeme se podívat. Už jste vyslali sondu?“ vyfoukl nadšeně marihuanový kouř Blázen.
„Ještě ne. Chystali jsme se,“ pousmál se Karlos a dal si svého prvního ranního panáka.
„Běžte někdo probrat doktora Řezníka. Vezmeme ho sebou, ať nám nezakrní. Sejdeme se za tři čtvrtě hodiny v transportní místnosti,“ rozhodl Blázen, zvedl se a odešel do své ubikace.
Všichni čekali v transportní místnosti. Doktor dokonce stál na svých nohou a vypadal při smyslech.
„Nazdar Doktore, dlouho sem těm neviděl. Jak se daří?“ zasmál se Pong a poplácal Doktora po zádech.
„Bláznivej Číňane, nech mě bejt. Co se vlastně děje, že mě rušíte?“
„Doktore, prostě budeš šest hodin v naší realitě. To tě nezabije, jen posílí,“ suše řekl Blázen a podíval se směrem ku Kokotovi.
„Můžeme spustit experiment?“
„Můj vůdce, jsme připraveni vytvořit červí díru,“ odpověděl Kokot.
„Tak to proveď a nezdržuj,“ řekl Kapitán.
Kokot s Karlosem naposledy zkontrolovali vložený program a spustili jej. Na vteřinu se setmělo, světla zablikala a ozvalo se hučení. Kabina transportéru se zavřela a skrz okénko bylo vidět modrobílé světlo. Po chvíli se dveře znovu otevřely a spatřili horizont událostí.
„To je nádhera,“ vzdychla Urgha.
„Jo, je to pěkný, ale Šéfe, do toho jako máme vlízt?“ zeptal se opatrně Pong.
„Nejdřív vyšleme sondu a podíváme se, co je na druhý straně,“ řekl Blázen.
Karlos vzal do rukou sondu, zapnul video a zvuk, zkontroloval vysílač signálu a zapnul antigravitační pohon. Sonda visela ve vzduchu, Kokot ji lehce popostrčil a pomalu vlétla do červí díry. Obraz na chvíli zmizel, obrazovka zrnila, aby se znovu ukázal.
„Já nic nevidím,“ řekl Blázen.
„Asi je tam tma,“ podotknul Pong.
„Zkusím přepnout na infra,“ odpověděl Karlos a vyslal signál k sondě.
Spatřili malou místnost, pravděpodobně vyrubanou ve skále.
„Popojeď s tou sondou a zapni normální světlo, vypadá to tam opuštěně,“ přikázal Blázen.
„Jasně, Kapitáne.“
Prostor ozářilo světlo sondy. Po stěnách jeskyně stékaly čůrky vody a prostoru dominovala kabina transportéru s ovládacím panelem, kde blikalo malé červené světlo. Jedny rezavé železné dveře vedly neznámo kam.
„Tušíme vůbec, kde se ta sonda ocitla?“ zeptal se Blázen a balil brko.
„Můj vůdce, podle transportní telemetrie by se měla nacházet na opačném konci Galaxie. Jednoduše řečeno, pěkně daleko,“ odpověděl Kokot.
„Je tam nějak živo?“ vyptával se Kapitán.
„Všude je živo, když přijde na věc. Akorát v tuto chvíli jsou na druhé straně podmínky životu nepříznivé.“
„Jak tomu mám plecháči rozumět?“ vstoupil do debaty Pong.
„Jednoduše, není tam kyslík.“
„Co budem teda dělat?“
„Pongu, nic. Zkusím vrátit sondu, čímž ověřím, jestli je červí díra obousměrná a pak se tam vypravím instalovat přenosný modul životní podpory,“ odpověděl Kokot a nasměroval sondu zpět do transportní kabiny. Po několika sekundách se objevila na základně.
„Máme aspoň jistotu, že bude možnej návrat,“ zasmál se Karlos. Kokot připojil sondu k počítači a stáhl data získaná během průchodu červí dírou. Chvíli je studoval, Karlos významně pokyvoval hlavou a pak se zasnil.
„To je neuvěřitelný, nevěřil jsem, že někdy uvidím na vlastní oči relativně stabilní červí díru. Vždyť výzkum tohoto jevu je stále na začátku a ty možnosti, který nám to nabízí. Cestování červí dírou mezi galaxiemi. Vzdálenosti, který by překonat hyperprostorovým skokem trvalo roky můžeme pomocí červí díry překonat během několika sekund. Dokážete si představit síť takových stanic rozprostřenou napříč všemi galaxiemi?“
„Karlosi, rasa, která by dokázala rozmístit po galaxiích nekonečný množství generátorů umělých červích děr, by byla nejmocnější rasou v celým vesmíru,“ řekl Blázen a odklepl joint, „ale ty možnosti v našem byznyse, ty by byly nekonečný,“ zasmál se.
„Můj vůdce, dovolil bych navrhnout přesun na druhou stranu. Vše vypadá v pořádku a nevidím důvody, které by mohly ohrozit misi. Jdu pro generátor životní podpory a nějaké nářadí.“
Kokot opustil posádku a zanechal je svému osudu.
„Vážení, až to Kokot na druhý straně zcivilizuje, vypraví se za ním výsadek, ve kterým budu já, Kokot, Pong, Urgha, Karlos a Doktor. Zbytek si může udělat volno.“
„Kakapitáne, pproč nenejedu tataky jajá,“ vykoktal Frank.
„Protože, Franku na koktání nebude čas,“ řekl Blázen.
„Dodobře, jajá sisi nanajdu něnějakou ppráci,“ zamektal Frank a odešel.
„Ještě nějakej dotaz? Jacku, ty to tady budeš mít na povel a dohlídneš, aby všude byl klid.“
„Kapitáne, rozkaz. Bar v pozorovatelně potřebuje nějaký opravy.“
„Moc se neožer a neudělej nějakej průser,“ dodal Blázen.
Kokot se vrátil s materiálem. Poslal opět sondu na druhou stranu a za ni hned poslal antigravitační vozík s nákladem. Rozhlédl se po skupině.
„Nebojte, budu v televizi,“ řekl a vstoupil do horizontu událostí.
Několik sekund se nedělo vůbec nic, pak se na obrazovce objevil Kokot, kterak vystupuje z opačného horizontu. Rozhlédl se a zamával do kamery sondy.
„Slyšíte mě?“
Blázen se sklonil k mikrofonu.
„Jasně a zřetelně, Kokote.“
„Dobře, jdu zapnout životní podporu a zkusit nahodit počítače. Nikdo sem nechoďte, dokud neřeknu, že je tu bezpečně.“
Na monitoru sledovali, kterak Kokot instaluje přenosný modul podpory života a hledá hlavní vypínač energie. Chvíli pobíhal po místnosti a rozhlížel se. Když našel po čem pátral, zvedl ruku a ukázal palec na znamení úspěchu. Nahodil hlavní jistič a osvětlovací tělesa se uvedla do činnosti. Kokot přešel k sondě a vypnul světlo.
„Myslím, že modul podpory života nebude potřeba, místní systém nabíhá a senzory naznačují, že atmosféra bude za malou chvíli dýchatelná. Postavili to zde ti samí lidé, kteří postavili základnu na Zemi a stanici na Titanu. A pro zajímavost, jeskyně je uměle vytvořená v krystalu diamantu.“
„V diamantu?“ podivil se Pong kterému se v hlavě rozjela kalkulačka.
„V diamantu, velmi tvrdý materiál,“ suše zopakoval Kokot a šel ke dveřím.
„Zkusím je otevřít a půjdu se podívat kam vedou.“
„Opatrně plecháči, aby se ti něco nestalo,“ rýpl si Pong.
Blázen kouřil joint a sledoval robota, jenž se pokoušel otevřít dveře.
„Jsou zkroucené, musel na ně působit velký tlak, ale myslím, že to půjde,“ zafuněl Kokot a pořádně zatlačil. Dveře se skřípotem otevřely a odhalily dlouhou temnou chodbu. Vyslal napřed sondu, které opět zapnul osvětlení a vydal se za ní.
Sonda plula chodbou a světlo odhalovalo úzkou chodbu vedoucí mírně do kopce. Robot došel do malé místnosti s dalšími dveřmi, stolkem, dvěma židlemi a prázdnou otevřenou skříní.
„Nic tady není, zkusím otevřít,“ ohlásil následující kroky Kokot a otočil kruhem. Tentokrát se dveře otevřely bez odporu a objevily se naskládané krabice.
„Vidím nějaké krabice.“
„Taky vidíme, zkus je odstranit.“
„Co mi zbývá,“ otráveně řekl Kokot a začal přendavat bedny. Když dokončil práci, vyslal do otvoru sondu a šel za ní.
„Můj vůdce, ocitl jsem se v nějakém sklepě nebo skladu.“
„Fajn, dál už nechoď. Jaká je atmosféra?“
„Dýchatelná.“
„Jdeme za tebou.“
„Vrátím se k transportéru a počkám na vás.“
