Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
Vystoupili z horizontu událostí a objevili se přímo nad Titanem.
„Jste doma, mejdan skončil,“ oznámil pan Jednooký a začal přistávat v kráteru u stanice.
„Roztáhnu silový pole, zapnu podporu života a přejdeme k vám po zemi, přeci si nebudem brát skafandry,“ dodal a jeho prsty jezdily po klávesnici.
Byl to velmi zvláštní pocit jít po povrchu Titanu v obyčejných botách a dýchat kyslík. Kokot tlačil antigravitační plošinu s motorem pro jejich Kapku.
„Urgho, měla bys ohlásit Základně, že jsme už zpět,“ řekl Blázen.
„Kapitáne, provedu. Jsem ráda, že už jsme doma. Nečekala jsem takový dlouhý výlet.“
„Já taky ne, ale snad to bez nás pánové a Mozeček přežili,“ pousmál se Blázen a zapálil brko, protože musel využít příležitosti a zakouřit si na dalším místě, na kterém ještě nikdy kouřil.
Kokot vypnul zabezpečovací jednotku a otevřel dveře do hangáru. Následován Pongem, který zkontroloval prostor, vstoupil do útrob stanice, dálkově otevřel vrata nákladního prostoru Kapky a vytlačil novou pohonnou jednotku do lodi. Pan Jednooký ihned zamířil za ním.
K Bláznovi přišla Urgha a oznámila mu, že v Základně je všechno v pořádku, ale Mozeček prý má nového mazlíčka.
„Cože má?“ zeptal se nechápavě Blázen.
„Mazlíčka a neptej se mě, co tím Jack myslel, já sama to nepochopila, ale všechno je v pohodě,“ prohlásila a dodala, že musí jít trošku poklidit.
„Šéfe a já?“ optal se Pong.
„Máš volno, běž se vyspat, jestli se něco bude dít, zavolám tě,“ řekl Blázen.
Kokot s panem Jednookým instalovali pohonnou jednotku, takzvaný generátor červí díry. Pan Jednooký dával Kokotovi školení, jak se o motor starat a rovnou mu předal dokumentaci uloženou v přenosném disku.
„Pane Jednooký, samotný princip je velmi geniální, ale bez pilota a navigátora, nepoužitelný,“ řekl Kokot.
„Chápeš dobře, myslím, že základní opravy v případě problémů zvládneš sám. Musíme pokračovat, pár hodin nám instalace a připojení k počítači zabere,“ odpověděl pan Jednooký a ponořil se zpět do práce.
„Co vy, kutilové?“ přišel za panem Jednookým a Kokotem Blázen.
„Můj vůdce, jsme hotovi, sežeňte Doktora a uděláme si výlet,“ řekl Kokot.
„Pongu, přiveď Doktora,“ ohlásil Blázen do komunikátoru a dal se současně do balení jointu.
„Fajn nápad, taky bych si pohulil, byla to zkurvená dřina a já nejsem specialista přes motory,“ přidal se Jednooký.
„Bude to bezpečný?“ zeptal se Blázen.
„Ale jo, diagnostika před startem bude stejně záviset na Doktorovi a na tom, co se naučil.“
„Si mě moc neuklidnil,“ odpověděl Blázen, zapálil brko, pohulil si a předal kouření Jednookému.
Chvíli pokuřovali a vzpomínali na párty ve věži, když přišel kupodivu stále střízlivý Doktor.
„Kapitáne, tak jsem tady, motor je připojen a prý můžeme vyrazit na první okružní jízdu. Kam byste se chtěli podívat?“
„Nepoletíme nikam daleko, potřebujeme pouze vyzkoušet pohon a tvoje schopnosti. Cíl už jsem vybral, poletíme do trpasličí galaxie v souhvězdí Velkýho psa. Je nejblíž a domorodci jsou tam přívětiví. Kokote, ty zůstaň tady a já půjdu s Doktorem na můstek,“ řekl pan Jednooký tónem, který naznačoval, že rozhodnutí už dávno padlo.
„Fajn, poletíme pouze my a vezmeme sebou Ponga. Urgha s Karlosem zde zůstanou, kdyby se nám náhodou něco stalo a nevrátili sme se,“ rozhodl za svoji posádku Blázen.
„Nevidím, proč bychom se neměli vracet, poletíme za humna,“ zasmál se pan Jednooký a dohulil joint.
Blázen s Pongem se uvelebili v křeslech na můstku, pan Jednooký se posadil za řízení, Kokot hlídal jednotku ve strojovně a Doktor se svlékl do půl těla a zalezl do vaku, který připomínal spací pytel, ze kterého vedl svazek optických kabelů a byl jako hamaka zavěšen v prostoru velitelského stanoviště.
„Doktore, cílem naší první cesty je trpasličí galaxie v souhvězdí Velkýho psa, planeta XB-13. Tyhle údaje by ti měli stačit k navigaci. Budu sledovat tvoje počínání na displejích, ale do procesu navigace zasáhnout nemůžu, tak nás dohajzlu nepošli někam zkurveně daleko,“ sdělil Jednooký Doktorovi cíl letu a odstartoval z povrchu Titanu.
„Dobrá, dobrá, vím co mám dělat. Teďka zalezu, dám si dávku LSD a za chvíli se připojím k počítači,“ odpověděl Doktor.
„Jednookej, ty si ale nelezl do spacáku, když sme letěli od vás,“ zeptal se Blázen.
„Ne, nelezl. Ani Doktor by nepotřeboval, ale pro začátečníky je to pohodlnější. Časem si dá dávku a zvládne navigaci i v sedě, hlavně na krátký vzdálenosti,“ odpověděl pan Jednooký a začal se věnovat výstupům na displeji.
„Čeká nás vzdálenost zhruba 25 000 světelných let, maximálně hodinka letu,“ dodal a zastavil loď v bezpečné vzdálenosti od Saturnu.
Doktor připojil ke spánkům kabely, zavřel oči a nechal proudit LSD do krevního řečiště. Obraz se mu zhroutil do barevné spirály, která posléze pohltila vědomí. Viděl sám sebe ležet ve vaku, ale jeho mozek připravený Musky ke komunikaci se subprostorovým počítačem se těmto psychedelickým drobnostem nevěnoval. Vzpomněl si, že má myšlenkou vyvolat ovládací panel, takže se zamyslel a zanedlouho se v jeho pokroucené realitě vykreslil terminál s velkým displejem, který 3D zobrazoval mapu nejbližšího vesmíru s jejich pozicí uprostřed. Virtuální rukou začal otáčet mapu a hledal cíl, který mu určil pan Jednooký. Když ho našel, začal počítat cílové souřadnice opačné strany červí díry v závislosti na jejich aktuální pozici.
Když měl pocit, že se mu povedlo souřadnice spočítat, spustil generátor. Uslyšel slabé zahučení, otočil se k čelnímu sklu a uviděl jak se před nimi otevírá červí díra. Uslyšel v hlavě hlas pana Jednookého.
„Dobrá práce, Doktore. Poletíme se podívat, co je na druhý straně.“
Doktor se rozhlédl po místnosti a nezdálo se mu, že by jednooký Musk mluvil nahlas, protože kouřil joint a vybavoval se s Bláznem.
„Nebuď překvapenej, měl bys naše schopnosti znát už z výcviku. Teďka zapni pohon a překroč horizont událostí,“ uslyšel Doktor opět pana Jednookého. Přestal se tedy kochat a zamířil s lodí k černému středu jeho první díry.
„Se mu to povedlo,“ zasmál se pan Jednooký, „když budem mít štěstí, objevíme se přesně tam, kde se objevit máme. Řekl bych, že se ani moc nespletl.“
„Doktor bude v tom vaku celou cestu?“ zeptal se Blázen.
„Mohl by se odpojit, ale nedoporučil jsem mu to, ať si zvyká na cestování.“
„Tak si dáme nějaký panáky, když máme hodinku volna, ne? Řekl Blázen a započal opět motat joint.
Doktor pozoroval celé dění a užíval si slastného pocitu přístupu k počítači Musků. Čas trávil čtením historických záznamů o cestách této fascinující rasy.
Zkušební let proběhl v klidu, necelá hodina uběhla jako voda v řece a ani nepostřehli, že Kapka opustila červí díru. Doktor se probral a začal se škrábat z vaku.
„Co je to okolo nás za bordel?“ zeptal se Blázen.
„Řekl bych, že Doktor uřízl horizontem událostí kus jednoho z místních měsíců,“ řekl pan Jednooký a kontroloval senzory.
„Sme v průseru?“ zeptal se Pong, který se právě odpojil od terminálu virtuální reality.
„Nejsme Pongu, planeta je sice obydlená, ale jsou tu samí trestanci. Zničenej kus měsíce je poslední věc, která je může trápit. Ale mají tu super bordel, provozuje ho jeden můj dobrej známej a myslim, že nás rád uvidí. Pokecáme a poletíme zpět, nezdržíme se dlouho.“
„Trestanci? Nevadí, ale ty vole Šéfe, ještě sem nikdy nebyl v bordelu v jiný galaxii,“ nadšeně zareagoval Pong.
„Dobře, ale nic dlouhýho, ať o nás nemá Urgha s Karlosem strach,“ řekl Blázen a měl pocit, že si rozhodně musí dát své první brko na planetě mimo Mléčnou dráhu.
„Můj vůdce, všechno proběhlo přesně podle instrukcí pana Jednookého. Dovolíte mi přistát?“ ozval se Kokot, který přišel ze strojovny.
„Souřadnice přistávací plochy máš v systému, klidně si přistaň, nebudeš první android na týhle bohem zapomenutý planetě,“ odpověděl jednooký.
Kokot se ujal řízení a zamířil k udané pozici. Souřadnice ho přivedly do nevelké osady obepnuté vysokou betonovou zdí.
Vystoupili a pan Jednooký je vedl k jediné zděné budově, protože zbytek osady byl ze dřeva a dával malou přednášku o místě, kde se ocitli.
„Jsme v trestanecký kolonii, ale není se čeho bát. Jsou zde umístěni odsouzenci za kruté činy a součástí trestu je operace mozku. V podstatě jsou z nich velmi mírní sběrači plodin a lovci drobného zvířectva. Podívejte se, jako beránci.“
Ukázal rukou směrem ke skupince lidí oblečených v jednoduchých oblecích, kteří stáli u vozu s hromadou cizokrajného ovoce.
„Vypadají jako po lobotomii,“ dodal Kokot.
„Dalo by se tak říct, ale lékařský zásah byl přesnější a zasáhl pouze centra chování, jsou mírní jako ovce a když se občas pomátnou, dlouho nepřežijou. Nikdo tady není zvědavej na pošuky.“
„Okej, máme sebou kdyžtak Ponga, jsem v klidu,“ odpověděl klidně Blázen.
Pan Jednooký otevřel dřevěné dveře a vstoupil.
V místnosti bylo prázdno, několik stolů, židlí, jeden jukebox a dvě sedící dívky na barových židlích u malého baru se starou zdobenou kasou.
Pan Jednooký prošel místností až k děvčatům a něco se jich zeptal. Jedna z holek zakřičela a okamžitě přiběhl malý muž s velkým kvérem. Chvíli čuměl na pana Jednookého, pak sklonil zbraň a zasmál se.
„No ty vole, že ses tady dlouho neukázal. Zaučuješ zase nějakýho nováčka?“
„Jasně, tentokrát je to trošku jiný. Nalej panáky, zahulíme.“
„Máš hulení!? No ty zmrde, to si mě potěšil,“ zajásal trpaslík a podíval se po Bláznovi, Kokotovi, Pongovi a Doktorovi.
„To sou voni, jo? Kdo je pilot?“
„Prosím tě, chlap napravo. Blázne, ubal brko,“ řekl pan Jednooký.
Jedna z dívek rozlila do skleniček domorodý alkohol a Blázen začal motat brko.
„Kde sou holky, Jednookej říkal, že prej tohle je bordel,“ zeptal se zvědavě Pong.
„Tyhle dvě, kolik bys jich chtěl? Tady nemaj moc kšeftů, šikmovokej,“ odpověděl jízlivě trpaslík.
„Chudej bordel, tak si vezmu obě dvě,“ řekl Pong.
„Ne, jedna tu zůstane obsluhovat, můžeš mít jenom jednu,“ řekl trpaslík.
„Ach jo, tak jo,“ zamumlal Pong a odvedl si jednu holku.
„Nějakej nadrženej,“ zasmál se hostitel a sledoval oběma očima, jak Blázen motá brko.
„Jednookej, co teda pro mě máš?“
„Nechceš tu pěstovat hulení? Tihleti frajeři by mohli dodat genetiku a zařídit prodej hotovýho produktu,“ řekl Jednooký.
„Víš, že tenhle problém řešíme už pár let a nikdy nedošlo k užší spolupráci.“
„Vím, ale znáš nás, prodej hulení rozhodně není cílem našeho bytí. Ale ty vole, protože si pamatuju naše rozhovory, přivedl jsem Kapitána Blázna, se kterým se možná dohodneš.“
Blázen zapálil brko, užíval si kouř a pozoroval dvojici v rozhovoru. Pak promluvil.
„Jednookej, ty seš dobrej, zase si nás vmanipuloval do svých hrátek. Každopádně nevidím důvod, proč nepřistoupit na obchod, protože naše cíle nejsou vznešený jako ty tvoje. Ochutnej trpajzlíku.“
„Nejsem trpaslík a jmenuju se Miid,“ zamručel trpaslík, natáhl ruku po jointu a zhluboka natáhl kouř.
Mlčel, koulel zrudlýma očima a vyhulil celý brko. Blázen začal motat další.
„Dobrej matroš, dobrej, holka nalej další panáky, musíme si promluvit,“ vysoukal ze sebe těžce.
Dvě hodiny debatovali nad detaily obchodu, než Blázen zavelel k odchodu. Kokot přivedl Ponga, který byl zrovna v nejlepším, takže se tvářil velmi nerudně, rozloučili se a zamířili zpět ke Kapce.
„Jednookej, ty jeden arogantní hajzle, sme velkými dlužníky,“ řekl Blázen.
„Není zač, aspoň vás máme pod kontrolou a nezapomeň, že váš úkol je zcela jinej, ale stejně vznešenej jako náš. Já to nechtěl dole vytahovat, ale Temný kolegium má svý zvědy i tady. Doktore, zpáteční cestu provedeš z křesla. Myslím, že vak nepotřebuješ.“
Doktor se trošku ošíval, ale přistoupil na zkušební podmínky, nasadil na spánky senzory a usadil se do křesla. Do krve mu vtekla dávka LSD a krátce na to se otevřela červí díra. Let proběhl v družném rozhovoru, spojeném s popíjením alkoholu a kouřením marihuany, Pong se opět ponořil do virtuální reality a Kokot hlídal motor. Hodina letu utekla jako pára nad hrncem a v hangáru už netrpělivě čekala Urgha s Karlosem.
„Kapitáne, to se poserete až uvidíte Mozečkova novýho mazlíčka,“ vyhrkl ze sebe Karlos.
„Jakýho mazlíčka zase?“ zeptal se otráveně Blázen.
„Mumifikovanýho.“
„Co to meleš, Karlos???“ opáčil nechápavě Kokot.
„Omlouvám se vážení, ale musím vás opustit,“ ozval se pan Jednooký.
„Promiň, místní problémy. Co se dá dělat. Uvidíme se ještě?“ řekl Blázen.
„Určitě se ještě uvidíme, navíc budeme ve spojení s Doktorem, takže není problém nás kontaktovat.“
„Dobrá tedy, dík za všechny ryby,“ zasmál se Blázen a předal panu Jednookému pytel se zbylým hulením.
„Ryby nechápu, protože sme se žádnejma nepřišli do styku, ale za hulení dík,“ řekl suše pan Jednooký, objal Blázna a rozloučil se ze zbytkem posádky.
„Ryby jsou takovou narážkou na jednu hodně starou knížku,“ zasmál se Blázen a pozoroval odcházejícího pana Jednookého.
„Tak to by bylo, rád bych se konečně vyspal z posledních dnů, protože už toho na mě začalo bejt fakt hodně. Vypadáme všichni jako zombie, měli bychom se asi pořádně najíst. Jo a co je kurva s tím mazlíčkem?“ zeptal Blázen.
„Uvidíte doma, jdeme k transportéru, Jack a Frank nás již očekávají,“ odpověděla Urgha.
Blázen se ocitl doma.
„Co je s Mozečkem?“ zeptal se, byla první otázka.
„Kapitáne, podívejte se sám,“ ukázal Jack směrem do rohu, kde stál Mozeček a na vodítku měl cosi, jenž vypadalo jako mládě vetřelce, které viděli ve válci v laboratoři.
„Co to kurva je?“ příšerně se lekl Pong, který právě vyšel z transportéru.
