Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
„To je blbá situace, co s tím chcete dělat?“
„Já, nic. Spíš co budete dělat vy. Koukám, nebyli jste náhodou tři?“ provokativně se úchylně zasmál Klaun.
„Byli. Co tím jako chceš…?“ začal pan Jednooký a pak mu to došlo.
„To si byl ty, kdo oddělal toho nebohýho chlapce?“
„Já jsem nic neudělal, srazilo ho auto, který vypadalo jako to vaše,“ zasmál se zase Klaun.
„Co teda chceš?“
„Nic, jen sem vás chtěl naposledy vidět a říct, že bude možná lepší, když odejdete a už se nikdy nevrátíte,“ odpověděl Klaun. Pan Jednooký se zamyslel.
„To bychom mohli slíbit. Minimálně do našeho dalšího návratu,“ usmál se pro změnu zase pan Jednooký a díval se prázdným očním důlkem Klaunovi do očí. Klaun ustrnul a udělal dva kroky zpět.
„Dobře, to by mohlo stačit. Jdeme,“ otočil se ke svým kumpánům a zmizeli ve tmě.
„Co jsi mu udělal?“
„Zhypnotizoval jsem ho, ale za chvíli se probere, má velmi silnou a odolnou osobnost.“
„Nebude nasranej?“ zeptal se Pong.
„Bude a hodně,“ řekl pan Jednooký.
„Asi bychom měli co nejrychleji vypadnout,“ dodala Urgha a otevřela dveře vozu.
„Vejdeme se vůbec všichni?“
„Když ho trošku zvětšíme, tak jo,“ usmál se pan Jednooký a zmáčkl tlačítko na dálkovém ovladači. Vozítko sebou zavrnělo a nafouklo se.
Urgha nevěřícně zírala a Karlos kroutil hlavou.
„Myslím, že už ten krám nevypadá jako vůz, který srazil toho nebohého mládence,“ pronesl moudrou myšlenku Kokot v narážce na Klaunovu poznámku.
Nastoupili a pan Jednooký se ujal řízení. Cesta na letiště netrvala dlouho a když míjeli známou autobusovou zastávku, Bláznova společnost se jen mlčky ohlédla a utřela slzu. Tedy kromě Doktora, který schoulený mumlal cosi o Nejvyšším představeným a klášteru.
Jelikož pátrání po nich vyhlášeno nebylo, jak správně podotkl pan Jednooký, místní bezpečnostní služba byla ráda, že je případ uzavřen a dalším stopám nevěnovala již pozornost, tak neměli problém při průjezdu vrátnicí a byli vpuštěni k parkovacímu místu, kde stál jejich transportní modul.
„Naše loď čeká na orbitě. Nasedat a vyrážíme vzhůru,“ s úlevou v hlase řekl pan Jednooký, dálkový ovladačem otevřel dveře a vstoupili do lodě, která vypadala jako krychle na nožičkách.
„Moc pohodlný to tady nejní, ale poletíme jen kousek. Najděte si místa k sezení, já jdu s panem Hubeným k řízení.“
Netrvalo dlouho a vzdalovali se od povrchu planety. Prokličkovali mezi odpadem, vyhnuli se několika satelitům a lodím a rychle se blížili k něčemu, co na první pohled vypadalo jako hromada šrotu poletující vesmírem.
„Nic není takové, jak se může na první pohled zdát. Je to dobrá loď,“ řekl s úsměvem pan Jednooký, zamířil k otevírajícímu doku v boku lodi a zaparkoval. Vystoupili a ocitli se v místech, kde slovo luxus znamenalo úplně normální a běžné slovo. Předměty z různých údobí, planet a galaxií zaplňovaly vitríny i v hangáru.
„Tady máme předměty nevalné hodnoty,“ řekl pan Jednooký a zamířil rovnou ke dveřím.
Přibližně tou samou dobou seděl v jedné polotmavé místnosti Klaun a před sebou měl zapnutý videotelefon.
„Ničiteli, obchody proběhly v pořádku, akorát sem měl menší osobní srážku s Musky. Předběhli mě v bordelu.“
Na displeji se objevila černá kápě s tmou v místě obličeje.
„Klaune, když jde o mrd, to se neznáš. Jinak rád slyším, že všechno proběhlo podle plánu. Vrať se zpět.“
„Ničiteli, jak poroučíš. Jo, a byla s nima nějaká parta narkoturistů, jeden se jmenoval Blázen a dalšímu říkali Pong. Nevím, kde k nim přišli a co mají společnýho, jelikož Muskové se s nikým nedruží, protože sou arogantní hovada.“
„Jak že jsi říkal, že se jmenovali?“
„Blázen a Pong.“
„Vydrž chvíli,“ odpověděl Ničitel a zmizel z obrazovky.
Klaun čekal a dělat si nožem zářezy do ruky. Přibyli čtyři, než se Ničitel znovu objevil v obraze.
„Klaune, víš kde teďka jsou?“
„Myslím, že se odletěli s Musky na jejich planetu,“ odpověděl Klaun.
„Fajn, sejdeme se souřadnicích, který ti pošlu. Končím.“
„Ničiteli, co se děje?“
„Všechno se včas dozvíš,“ řekl Ničitel a ukončil přenos.
„Debil,“ zamručel Klaun a otevřel v prohlížeči pornosajtu s nahými klaunkami.
Bláznova skupina seděla v pohodlných pohovkách neznámého stylu s velmi poddajnými poduškami. Na stole byly otevřené láhve s alkoholem a okolo poházeno několik dýleráků s drogami.
„Za chvíli budeme doma, pan Hubený se posadil za řízení a otevře cestu k planetě Zaaarph, našemu doupátku, kam si zalejzáme lízat rány. Ubal brko, Blázne.“
Kapitán se podíval na pana Jednookého, zakroutil hlavou a začal motat, protože měl chuť si zahulit.
„Velmi pozoruhodná loď, pane Jednooký. Jen jednou jsem viděl něco podobného,“ ozval se Kokot.
„Jo, je to starší model, je celkem možný, že jsi se s ním setkal, když jsi ještě byl na svobodě,“ pousmál se pan Jednooký.
„A teď se připravte, vstoupíme do červí díry, pan Hubený právě spustil motory.“
Loď se zavlnila a ucítili lehké brnění v celém těle.
„Prošli jsme horizontem událostí, pohoda co? Oproti tomu vašemu nestabilnímu transportéru,“ jedovatě se zasmál pan Jednooký.
„Což o to, vstup byl v pohodě, ale ten výstup, zeblil jsem se jak pes,“ reagoval posměšně Blázen.
„Buď rád, že si neměl střeva namotaný kolem krku a nepřišel si o kůži. Víme o experimentech, které žádala Velká rada, ale protože červí díra byla nestabilní, dost lidí zařvalo nehezkou smrtí a došlo i k nějakým politickým změnám. Projekt byl proto v tichosti ukončen a zůstalo se u hyperprostorového pohonu. Dokud někdo nepřijde s funkčním řešením. Od nás ho však nikdo nedostane. Jsme jediní v této Galaxii a vlastně i mnoha okolních, kteří umí cestovat červími dírami na mezigalaktický vzdálenosti. Máme pravidlo nezasahovat do evoluce druhů na nižších úrovních.“
„Jste pěkně arogantní,“ řekl Karlos.
„Říká se,“ zasmál se pan Jednooký a potáhl z jointu.
„S námi byste se ale mohli podělit o nějakou technologii,“ dodal Karlos.
„Přijde na věc, uvidíme jak dopadne detailní prohlídka toho vašeho Doktora,“ odpověděl pan Jednooký, na chvíli zmlkl a pak se zase ozval.
„Budeme doma, pan Hubený mi právě řekl, že vystoupíme z červí díry.“
Jak to dořekl, prostor se opět prohnul a ve vnitřnostech zašimralo. To bylo všechno.
„Hele, to je úplně v pohodě. Nic mi není,“ prohmátl si Blázen břicho a potáhl z brku, kterého mu podal jednooký Musk.
Urgha se dívala z okna a pozorovala přibližující planetu. Vypadala jako duhová kulička v barevném oblaku.
„Pěkný, žejo?“ děl pan Jednooký.
„Moc, jedna z vašich planet?“ zeptala se Urgha.
„Jo, tady sem se před tři sta lety narodil. Krásný místo, jedno z prvních, které naši předci objevili a málokdo o něm dodnes ví. To ta mlha, jak říkáš oblaku, který obklopuje celý planetární systém, jsou zbytky po druhém slunci, směska různých zbytkových prvků a trocha neutrinovýho záření. Pro většinu lodí neproniknutelná věc,“ vysvětlil pan Jednooký a zasněně pozoroval, kterak se planeta přibližuje. Pan Hubený začal přistávat.
Ukázalo se, že duhová jsou jen oblaka, pod kterými se skrývala pouštní planeta s ostrůvky zeleně.
„Zvláštní místo,“ pronesla Urgha.
„Všechny naše planety jsou si lehce podobné, hledáme místa, kde mohou žít naši červi.“
„Uvidím je?“
„Když budete chtít. Myslím, že jste první hungská samice, která vstoupí na tuto planetu. Přistaneme u kláštera a ubytuji vás v nejlepším hotelu pro poutníky. Večer obejdeme pár podniků, navštívíme bordel, protože vím, že kam přijedete, chcete poznat domorodý kolorit, taky můžeme navštívit muzeum a fabriku pro zpracování červích hub. No a mezitím dáme Doktora do spárů mnichů, kteří na něm provedou pár testů a zjistí, jestli je schopen stát se pilotem a navigátorem, jak říkají naše předběžné výsledky pozorování. Doktor musí zůstat v dobrých rukou. Kde vůbec je?“ řekl Jednooký a rozhlédl se.
Doktor zrovna ležel u okna a koukal ven. Ucítil, že k němu pan Jednooký mluví a podíval se na něj.
„Doktore, to je dobře, že cítíš přítomnost kláštera,“ odpověděl Doktorovi pan Jednooký a nikdo nic neslyšel.
„Jsme dole, jdeme ven,“ zavelel pan Jednooký, když přišel pan Hubený.
Vyšli ven a ovanul je čerstvý čistý vzduch. Blázen se zhluboka nadechl.
„Jako u moře na Havaji.“
„Že jo, proto to tam máme rádi. Až na ty chybějící červy,“ zasmál se pan Jednooký.
Stáli na pevné půdě a obzor za nimi pokrývala poušť. Jejich oči však patřily klášteru s věží ve tvaru velké houby, jenž se rozkládal na jednom z kopců před nimi. Ke klášteru vedla úzká klikatá pěšina, která Bláznovi připomněla cestu pouští.
„Při stavbě nových klášterů vždy zachováváme styl Prvního. Přístup není snadný a pro Doktora to bude velmi náročný výstup,“ řekl pan Jednooký, jakoby četl Bláznovi myšlenky.
„Takže nespěcháme nějak s Doktorem? Šel bych se na chvíli vyspat, jsem dost unavenej z posledních dnů,“ ozval se Karlos.
„Neměl si hulit tolik opia,“ zasmál se Blázen.
„Ale nebránil bych se ubytování, stejně se mě chce srát,“ dodal.
„Fajn, jdeme se ubytovat,“ řekl Jednooký a ukázal směrem k domům.
Opustili betonovou přistávací plochu a šli po cestě sypané jemným pískem táhnoucí se travnatou loukou. Sem tam byl nějaký strom a keře modrých růží.
„Ty sou pravý?“ zeptala se Urgha.
„Jo, rostou po planetě celkem běžně. V klášteře uvidíš duhový růže, který zde mniši po stovky let šlechtili,“ odpověděl Jednooký.
„Žijí tu nějaký roboty?“ zeptal se Kokot.
„Ne, nepoužíváme je, ale androidy, jako seš ty, respektujem. Musím konstatovat, že už jsme viděli ledasco, ale zrovna technologie umělých bytostí je nejlíp zmáklá v naší Galaxii.“
„Mohl bych řídit vaše lodě?“ ptal se dál Kokot.
„Jo,“ odpověděl stručně pan Jednooký.
„Naučíte mě to?“
„Ne.“
„Proč?“
„Proto.“
„Proč, proto?“
„Protože to víš.“
„Že jste arogantní svině?“ zeptal se drze Kokot.
„I tak by se to dalo říci,“ zasmál se pan Jednooký. „Už drž tu svoji plechovou hubu, každej motor je geneticky propojen se svým pilotem, takže nikdo jinej je pak už nikdy nemůže ovládat. Je to naše arogantní pojistka, kdyby ho nějakej zmrd ukradl.“
Kokot zmlkl, protože pochopil, že toto není místo, kde by byly umělý bytosti s radostí vítány. Respektovány ano, ale ne vítány.
