Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
Kapitána Blázna drobně píchlo ve spáncích, když pan Jednooký přiložil komunikační redukci. Urgha byla pro jakoukoliv špatnost, jen aby si ji někdo všiml, takže ihned souhlasila.
„Než to spustím, ubal ještě brko,“ řekl jednooký Musk.
„Okej,“ souhlasil Blázen a začal motat. Když bylo domotáno, zapálil výrobek, potáhl a podal Jednookému. Ten jej převzal, zakouřil si a pustil proud myšlenek.
Bláznem a Urghou projela prudká křeč, těla se málem sesunula ze židlí, ale Jednooký je zachytil a srovnal zpět. Byli gumoví jak želatinoví medvídci.
Bláznova mysl jela po duhové spirále kamsi do středu spirální galaxie. Spadla do trychtýře plného barevných bublinek, pohltila ho světélkující mlha a najednou stál uprostřed malé vesnice, na okraji lesa skládajících se z jakýchsi podivných stromů vzdáleně připomínající Ginkgo biloba, přecházejícího přes louku až k písečným dunám. Byl lehce vyděšený, ale uklidnilo ho, že mohl nahmátnout krabičku s hulením, takže si okamžitě začal balit. Ještě než ho dodělal, objevila se v záblesku Urgha. Zmateně se rozhlížela, ale jak si všimla Blázna, který zrovna hodlal zapálit brko, uklidnila se a protáhla.
„Nějak rychle jsem vystřízlivěla,“ řekla.
„Taky sem si všimnul. Zajímalo by mě, kam nás to přenesl. Prý umí ohýbat prostor a čas, což jim umožňuje cestovat na velký vzdálenost,“ zapřemýšlel Blázen.
„Jste pořád v pokoji u madam Kawasaki. Tohle je projekce mé domovské planety. Á, vidím, že máš právě ubaleno. Jo, tyhle finty naše mysl umí taky. Myslet si, že si myslíš, že seš sjetej,“ zasmál se Jednooký, který se právě zjevil ve světle.
„Tady žijete?“ zeptala se Urgha.
„Už ne. Za miliony let jsme se rozprostřeli po celém vesmíru a stále pokračujeme v mapování neobjevených koutů. Někteří z nás cestují směrem k reliktnímu záření, ale miliardy světelných let jsou problém i pro nás. Planeta má pro nás v současné době jen rituální význam během volby našeho Nejvyššího představeného. No a jednou za tisíc let se tu pořádá setkání rodů a někteří sem přijíždějí zemřít, protože na okrajích pouště jsou dodneška živé chrámy udržující naši prastarou víru a kde se mniši starají o klid našich původních červů, z jejichž útrob prastarou nedestruktivní metodou sbírají halucinogenní houby.“
„Prastarou nedestruktivní metodou myslíš co?“ zeptal se Blázen, protože tušil nějakou vychytávku.
„Nechají se pozřít v ochranném obleku z vláken lesních stromů, v žaludku posbírají houby a pak projdou celým trávicím traktem, dokud je červ nevysere.“
„Odvážní mniši,“ řekla konsternovaně Urgha.
„Fest odvážní, občas některého rozdrtí pohyby červích střev. V případě, že červi jsou po říji a samice nosí oplodněná vejce, berou je taky, protože se pak distribuují do našich kolonií. Každou vhodnou planetu pro život červů kolonizujeme a osadíme. Tímto způsobem se naše rasa přibližuje pomalu, ale jistě k okraji vesmíru do míst, ze kterých vychází prastaré záření.“
„Zajímavé,“ zamyslel se Blázen.
„Ano, jsme stará rasa, jedna z nejstarších, i když ne nejstarší. Věříme, že až se dostaneme na okraj vesmíru, povzneseme se na vyšší úroveň, na úroveň starých ras, které již dávno opustily svá hmotná těla.“
„Ty bláho,“ překvapeně vyjekla Urgha.
„Přesně tak, samice. Teď sme ale v místech, kde to všechno začalo. Pojďme se podívat do kláštera, tam pochopíte, jaký má váš Doktor dar,“ pověděl pan Jednooký a zamířil k poušti.
Šli po okraji pouště, vánek lehce vál, tráva ševelila a listí stromů šumělo ve větru. Na obzoru v poušti byl kopec, jehož vrchol žlutě zářil do okolí.
„Co to tam svítí?“ zeptal se Blázen.
„To se zapadající slunce odráží od zlatých střech Prvního kláštera nejsvětější houby. Místo, kde poprvé objevili tajemství cestování prostorem a časem.“
„Zajímavý a my tam budem dělat co?“ opět se optal Kapitán.
„Stručně se seznámíte s naší minulostí a kněz vám vysvětlí, jaký dar má Doktor,“ odpověděl pan Jednooký.
„Možná uvidíme i červa,“ zasmál se.
Došli k úzké lávce na pilířích zatlučených do písku pouště, která se klikatila k obzoru.
„Potom jako máme jít?“ zeptala se Urgha.
„Ano, jeden za druhým. Cesta pískem je nebezpečná, můžete přilákat písečný červy, kteří mají permanentní hlad. První mniši, kteří putovali pouští vybudovat chrám podstupovali nebezpečí a mnoho z nich cestu nepřežilo. Proto postavili lávku, jedinou možnost jak se bezpečně dostat k chrámu. Pravda, s jistou dávkou odvahy. Klášter je tak zcela v bezpečí před jakýmkoliv pozemním útokem.“
„Co ze vzduchu?“ vstoupil do řeči Blázen a začal motat brko.
„Dobrej nápad s tím jointem, zahulíme před cestou, bude dlouhá. V půlce si budeme moci odpočinout, narazíme na odpočívadlo s krmítkem červů. Jo a k tý tvý otázce, útoku ze vzduchu se ubrání normální protileteckou obranou. Mniši věnují první půlku dne meditacím a druhou půlku dne bádání. Zde totiž postavili první pohonnou jednotku, která umožňovala vytvářet červí díry.“
„Ty vole, já sem si říkal, že bude v něčem háček,“ zapálil Blázen joint, zakouřil si a podal panu Jednookému.
„Vy znáte červí díry, já vím. Taky si myslíme, že dobře víte proč o tom mlčíte a my víme, že jisté síly mají o tuto technologii zájem. Marten není košer partner,“ povídal Jednooký.
„Mám ten pocit, ale zatím ho musím akceptovat a bejt v jeho přítomnosti pro mě znamená, že musim bejt furt ve střehu,“ řekl Kapitán.
„Marten není problém, problém jsou ti, kteří platí jeho pátrání po technologii červích děr. Nemůžu ti o nich říci, protože bych předbíhal tok času, ale brzo se o nich dozvíš a pochopíš, proč jejich cíle pro cestování mezi galaxiemi nejsou tak ušlechtilé jako naše.“
„K čemu by jim naše prototypy byly? Vždyť stěží projdeme my a to ještě jen v rámci Galaxie. Natož nějaká mezigalaktická loď,“ zapřemýšlel Blázen a sebral panu Jednookému brko.
„Je to skoro funkční technologie, nebyl by problém ji rozvinout a vylepšit. Otázka pouhého času,“ řekl moudře Jednooký.
„Pane Jednooký, já budu mít možná blbou samičí otázku, ale řekla bych, že je tu jeden háček,“ vlezla vlezle do řeči pánů Urgha.
„Správně, jsi chytrá, ostatně jako všichni tvojí rasy. Víš v čem je háček?“
„Hm, řekla bych druhý konec červí díry,“ odpověděla Urgha.
„Přesně tak,“ řekl jednooký Musk.
„Já sem jenom Blázen, ale chápu to tak, že vy když cestujete, nemáte na druhé straně protikus jako my?“
„Zase správně.“
„A háček je teda v čem?“ zeptal se blbě Blázen a podal panu Jednookému joint.
„Potřebujete pilota a navigátora,“ odpověděl lišácky Musk.
Blázen s Urghou se dívali a mlčeli. Pan Jednooký potáhl z marihuanové cigarety a dal se opět do řeči.
„Druhý konec červí díry lze přesně umístit, existuje způsob jak se orientovat a zaměřovat souřadnice na mezigalaktické vzdálenosti. Existují dva způsoby jak lze vypočítat souřadnice, kde se má červí díra objevit. Z těch nám známých ras některé využívají ultra-rychlých subprostorových počítačů k výpočtu souřadnic, zbylé rasy používají vlastní mozek. Ale k tomu je potřeba milionů let evoluce.“
Pan Jednooký podal joint Kapitánovi Bláznovi, ten mlčel, zíral, potáhl si a vrátil brko zpět se slovy „Ty vole, pokračuj.“
„Teď přichází na scénu váš Doktor. On má totiž genetickou odchylku a letitou závislost na jakémsi pozemském halucinogenu, takže je schopen se připojit k subprostorovému interface a po kratším výcviku by byl schopen počítat souřadnice a pilotovat loď skrz ohnutý časoprostor. Velmi zvláštní případ, kterých je skutečně málo. Zrnka v poušti. I u nás to tak bylo kdysi dávno, ale evoluce problém vyřešila a časem jsme tímto darem byli obdařeni všichni. Dodneška však potřebujeme houbu z žaludků červů, kterou pojídali první mniši, kteří díky ní objevili vzorec pro výpočet souřadnic a připojili se poprvé k matici.“
„Neuvěřitelný,“ vydechla Urgha.
„To teda dost,“ dodal Blázen a zeptal se.
„Kde berete energii? Takovej přenosnej generátor červích děr s počítačem asi musí hodně žrát, ne?“
„Energetický zdroj není problém, nepotřebujete příliš energie, zdroj vaší lodi by byl zcela dostačující.“
„Fajn a to si nás sem teda táhnul, jen abys nám tohle všechno tady před tim blbym dřevěným můstkem řekl?“ zamručel Blázen.
„Chtěl jsem to udělat zajímavější. Dobrý brko, co? Ne, je tam pěkná vyhlídka, uvidíte červa na odpočívadle a mnich vám vysvětlí, jak funguje navigace, když budete chtít,“ zasmál se pan Jednooký a odhodil vajgl.
„Když už tady sme, tak si půjdem dám ještě pár brk, ne? Nikam snad nespěcháme,“ zamyslel se Blázen.
„Nikam nespěcháme, času máme kolik chceme. Pojďte za mnou.“
Pan Jednooký se vydal k lávce a vstoupil na ní. Zkušeným krokem vyrazil vpřed k chrámu. Blázen nejistým zhuleným krokem vstoupil a vydal se za ním. Urgha uzavírala trojici na pouti k chrámu.
„Co když spadnu? Stihnu vylízt, než mě sežere nějakej červ?“ zeptal se Blázen.
„Většinou se stíhá vyskočit, pokud tedy nedojde na nějakou blbou náhodu,“ se smíchem odpověděl Jednooký.
„Si mě teda uklidnil,“ zamručel Blázen a mlčky pokračoval v chůzi.
Lávka nebyla přímá, občas změnila směr, aby cesta nebyla jednotvárná. Mluvit nemělo smysl, protože hovorem se ztrácela koncentrace a smyslem této cesty bylo nejspíše jít a mlčet.
Slunce zapadlo za obzor a poušť přikryla tma. V dálce na obzoru se svítil chrám a lávka se z jeho směru rozsvěcela.
„Rozsvítili nám na cestu,“ usmál se Jednooký a čekal, dokud nedojde světlo až k nim. Okraje lávky se rozzářily jemným světlem a ohraničovaly cestu poutníkům.
Po nějaké době dorazili na rozšířenou plochu s lavičkou, kýblem a velkým prakem.
„Tady zastavíme, posadíme se, ubalíme a zkusíme přilákat červa,“ pronesl pan Jednooký a posadil se na lavičku před prak, zpod lavičky vytáhl kýbl s nějakými koulemi, jednu vzal vložil do praku, natáhl a vystřelil do pouště.
Blázen s Urghou se usadil také a začal zase balit brko.
„Musíme chvíli počkat, ale nebude to trvat dlouho, je jejich čas.“
„Čím je lákáš?“ zeptal se během balení Kapitán.
„Sušení pouštní mravenci, jejich oblíbená pochoutka,“ řekl pan Jednooký a vytáhl jednu slisovanou kouli, kterou chvíli převracel v rukou, až rozbalil velikého tlustého mravence.
„Ty vole, ti žijou taky tady?“ vyděšeně se zeptal Blázen.
„Jo, a jsou nebezpečnější než červi. Sežerou tě a ani si toho nestihneš všimnout.“
„Ty vole a to říkáš až teď?“ rozčileně dobalil Blázen joint.
„Šli byste se mnou?“
„Asi ne,“ řekla Urgha.
„Vidíš,“ řekl pan Jednooký a vystřelil mravence do pouště.
„Mám ubaleno,“ řekl Blázen a zapálil brko.
