Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
Konečně se vyškrábali na vrchol hory a ocitli se na plošině, před mohutnými dveřmi s malými dvířky s průzorem uprostřed. Blázen měl jistý pocit deja-vu.
„Zaklepu a dáme brko, chvíli bude nejspíš trvat, než si pro nás přijdou,“ řekl pan Jednooký. V tuto chvíli dostala pocit deja-vu Urgha. Blázen nelenil a začal motat.
Kouřili joint a pozorovali obrysy hor, které se před nimi rýsovaly na obzoru.
„Já jsem bez emocí, ale místo jste si uměli vybrat fakt dobře,“ řekl Kokot.
„To jo,“ odpověděl pan Jednooký.
Přešlapovali okolo dveří a nervozita začala nabírat na obrátkách.
„Šéfe, já doufám, že si z nás nedělaj prdel, nechtěl bych jít pěšky dolů za tmy.“
„Pongu, vydrž, vzpomeň si na svá cvičení a meditace,“ odpověděl mu Blázen.
„Mrdal bych a zabíjel,“ dodal Pong a zmlkl.
Bylo slyšet jen šumění větru ve spárách skal, když se ozvalo cvaknutí průzoru ve dveřích a v nich se objevilo krvavé oko.
„Tak už jste dohulili a vyřešili svý problémy?“ zeptal se hrubý hlas. Pan Jednooký přišel k dveřím a něco řekl nesrozumitelnou řečí. Hrubý hlas odpověděl a chvíli se o něčem dohadovali.
„Je to dobrý, jsme očekáváni, ale prej jdeme pozdě. Večeře už byla, takže se máme stavit v kuchyni a prý nám dají něco studenýho. Mimochodem, vaří tu perfektní klášterní pivo,“ řekl jednooký.
Dvířka se s hlasitým skřípotem otevřely a ven proniklo jasné světlo, které odhalilo postavu v bílém mnišském hábitu, která je hrubým chraplavým hlasem přivítala.
„Tak vás tady vítám a omlouvám se za svůj hlas, ale včera jsme trošku zapařili a já ochraptěl. Pojďte za mnou, Představený vás již očekává.“
Kapitán Blázen dělal, že není překvapen, pozdravil a prošel dveřmi do osvětleného čistého tunelu.
„Tak kdepak je ta vaše vzácnost?“ zeptal se mnich. Pan Jednooký nelenil a představil mu Doktora.
„Toto jest pan Doktor Řezník, který oplývá znamenitými schopnosti. Vidím, že zpráva se již rozšířila. Všichni jsme nadšení, protože někdo takový zde nebyl minimálně tisíc let.“
Doktor podal mnichovi ruku, ten ji přijal a chvíli prohlížel.
„Neuvěřitelný, ale nevypadáte, že byste vládl našimi schopnosti.“
Prošli vstupním tunelem a ocitli se v rajské zahradě. Všude zeleň, trávníky a udržovaný cesty. Kamenné domy porostlé rostlinou podobnou břečťanu lemovaly cesty a táhly se kam oko dohlédlo. Všemu dominovala houbová věž, jejíž klobouk svítil jak maják. Zrovna přistála kosmická loď na vzdáleném letišti.
„Šéfe, neříkal někdo, že na kopec se chodí pěšky?“
„No říkal, ale Pongu vzpomeň si na meditace a rituály. Zpět jistě poletíme lodí,“ zasmál se Blázen a otočil se k panu Jednookému.
„Doufám, že poletíme.“
„Poletíme, v klidu. Teď se stavíme v hospodě pro nějaký lahváče, pozdravíme Představenýho, přenecháme mu Doktora a vyšlápneme si nahoru na houbovou věž. Je tam pěkná pikniková vyhlídka s chlaďákem a grilem.“
„To zní lákavě,“ ozval se Karlos.
„Co děvky? Jsou tu?“ musel se zeptat Pong.
„Pongu, jak bych ti to vysvětlil. Jsi v klášteře, na posvátné půdě, kde nejlepší mozky bádají nad záhadami vesmíru, které nám ještě zbyly a ty se ptáš po děvkách. Nevím, jak u vás v klášterech, ale tady máme chrámový kněžky lásky, které za příslušný dar klášteru mohou vykonat posvátný akt lásky spojení s dárcem pro potěchu bohů.“
„Ty vole, znám. Ukážeš mi, kde mají kněžky svůj chrám a já půjdu uctít vaše bohy.“
„Pongu, vidíš tamten dům před nímž je velká nadživotní skulptura gigantického černého pohlavního údu?“ zasmál se pan Jednooký a ukázal rukou k domům.
„Vidím,“ odpověděl Pong.
„Tak asi chápeš, kde se schovávají chrámové kněžky, že?“ smál se pan Jednooký.
„Chápu. Šéfe, můžu se jít poklonit místním bohům?“ otočil se Pong k Bláznovi.
„Co mám s tebou dělat, běž a pořádně se pomodli, ať si dlouho pamatujou, že tu byl kurevsky silný věřící,“ zasmál se Blázen a zapálil jointa. Pong rychlou chůzí vyrazil za kněžkami a zbytek pokračoval v cestě za představeným.
V hospodě nakoupili lahváče, klobásy, nějaký maso na gril a pan Jednooký rozhlásil, že bude mejdan ve věži. Pak pokračovali k chrámu.
Pan Jednooký konečně zastavil a zaklepal na dveře.
„Jsme na místě. Předáme Doktora a vyrazíme na věž. Jo a nebojte se, je tam výtah.“
Dveře se otevřely a přivítal je další mnich.
„Vítejte, tak kde ho máte?“
„Tady jsem,“ vyšel ze skupiny Doktor a postavil se před mnicha.
„Tak to seš ty, ten slavnej zázrak. Pojď dál. Vy se tady zastavte ráno, budeme vědět víc o jeho schopnostech,“ řekl mnich a naznačil Doktorovi, že má vstoupit. Ten nepřemýšlel a vstoupil. Dveře se zavřely.
„Tak jdeme k výtahu, to bylo vše,“ zahlásil pan Jednooký, popadl bednu s lahváči a dal do kroku.
Pikniková vyhlídka na vrcholu věže byla skvělá. Výhled do všech stran, uprostřed místnosti prostor pro kabinu výtahu, dřevěná podlaha, schody do vyšších pater, gril a chladící box. Uložili pivka do chládku, Blázen zapálil gril a zbytek si užíval výhled do krajiny. Začali se pomalu scházet další návštěvníci. Bylo jasný, že pan Jednooký je zde známý. Někdo přinesl bedny a gramofony a mejdan se začal rozjíždět.
Kdyby někdo sledoval klášter z dálky, viděl by blikající věž s vystřelujícími barevnými paprsky, ohňostroji a dalšími efekty vyspělé civilizace.
Obloha se pokryla zelenkavým zářením zrovna ve chvíli, kdy Blázen s panem Jednookým hulili joint a kochali se počínajícím svítáním.
„Co to je za efekt? To my?“ zeptal se vysmátej Blázen.
„Ne, něco se děje,“ zvážněl pan Jednooký.
„Co by se mělo jako dít?“
„Spustil se ochranný štít. Pokrývá celou planetu.“
„Nějaký nebezpečí?“
„Ne, nikdo nás ještě nikdy nedobyl,“ řekl pan Jednooký. Jakmile zavřel ústa, vybuchla první bomba a štít zasvítil všemi barvami spektra. Druhá, třetí a další bomba následovaly velmi rychle. A za nimi další a další.
„Moc pěkný,“ ozvala se Urgha, kterou stejně jako ostatní účastníky party přilákala světelná show a místní nevypadali nijak vzrušeně. Mejdan pokračoval a bombardování neustávalo.
„Jdeme ještě pařit, dobře hrajou,“ řekla Urgha a postavila se zpět 'na značky' k bednám.
„Nemá smysl se nějak vzrušovat, Blázne. Ráno sjedeme dolů. Zjistíme jak dopadl Doktor a vytáhnem z někoho co se děje,“ pronesl pan Jednooký, hodil z věže zbytek jointu a vmísil se mezi účastníky. Blázen začal motat další brko.
Slunce připomínalo velkou zelenou svítící kouli, kterou obklopovaly květy výbuchů bomb a den byl v plném proudu. Pan Jednooký stál opřen o zábradlí a sledoval barevnou scenérii.
„Asi bysme měli zjistit, která bije. Přijde mi to jako divná náhoda, že vás přepadnou zrovna, když sme přijeli. Nechci bejt nějakej paranoidní, ale v tom bude muset bejt souvislost,“ ozval se Bláznův hlas. Pan Jednooký se otočil a odpověděl.
„Taky nad tím přemejšlím, měli bychom jít za Představeným a zjistit, co zjistili o Doktorovi,“ odpověděl jednooký Musk. Dohulili joint, který přinesl Kapitán a vydali se k výtahu. Cestou se k nim přidal Kokot, který se značně nudil, protože byl jediný střízlivý a nikdo mu už nerozuměl. Sjeli k úpatí věže, vystoupili a zamířili ke dveřím, u kterých opustili Doktora.
Jednooký zazvonil zataháním za zvonkové lanko, chvíli byl klid a pak se dveře otevřely. V nich se objevil mnich v bílém.
„Čekali jsme vás dříve, představený s vámi chce mluvit.“
„Co to je za ohňostroj?“ zeptal se Blázen.
„Vše se dozvíte v pravý čas, ale souvisí s vámi,“ pousmál se mnich.
„Já sem to říkal,“ otočil se Blázen k panu Jednookému.
Ten kývl hlavou a mlčky vstoupili do budovy. Blázen s Kokotem si velmi rychle uvědomili, že jsou v laboratořích. Mnich je vedl širokou chodbou mezi prosklenými místnostmi, ve kterých postavy v bílém prováděly všelijaké výzkumy, kterým Blázen nerozuměl.
Zastavili u posledních dveří, jediných neprosklených, na které mnich zaklepal a ihned vstoupili.
Ocitli se ve velké oválné místnosti s okny do města a s velkým kulatým stolem uprostřed, u kterého seděl Nejvyšší představený s Doktorem.
„Nazdar Kapitáne, nazdar Kokote,“ pozdravil radostně Doktor právě příchozí hosty.
„Vypadáš nějak střízlivě a čistě,“ všiml si Blázen.
„Náročná noc, Kapitáne, jenž mi vysvětlila spoustu věcí, kterým jsem nerozuměl. Pane Jednooký, děkuji vám převelice, že jste mě sem přivedl,“ vyhrkl rychle Doktor.
„Pravdu dí,“ moudře pronesl Nejvyšší představený a významně kynul hlavou.
„Kapitáne, já mám dar. Veliký dar, jenž mi přinesla genetická mutace. Mohu se připojit subprostorovému rozhraní a počítat souřadnice v galaktických mapách.“
„Všechno už vím, pověz mi ale, jestli je nějakej problém,“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne, všechno je v nejlepším pořádku, prý mi postačí kratší výcvik a budu moci pilotovat lodě mezi galaxiemi. Co je největší legrace, mohu zůstat u svýho LSD, protože ti mistři tady zjistili pár pro ně neuvěřitelných věcí,“ smál se Doktor.
„Cože?“ vypadlo z Kapitána.
Do rozhovoru vstoupil Nejvyšší představený.
„Učinili jsme velký objev. Doktorovo LSD má obdobné účinky jako aktivní látka obsažená v našich houbách.“
„Vy ste mu dali houby?“ zeptal se pan Jednooký.
„Ano a reagoval na ně velice špatně,“ řekl představený.
„Se ani nedivím,“ zamumlal Blázen a podíval se k Doktorovi, ten potichu zašeptal, že to bylo peklo a zase zmlkl, aby nerušil představeného.
„Ale LSD bylo něco jiného. V podstatě okamžitě se připojil a v režimu simulace otevřel několik kratších tunelů. Výsledky nás samotné zaujaly, takže někteří z nás se obětovali a experimentálně užili tuto látku s velmi překvapujícími zjištěními. Práce se subprostorovým počítačem se velmi zrychlila a efekt tohoto psychedelického krystalu je úžasně čistý. Musel jsem se ihned spojit s mnichy z Prvního kláštera nejsvětější houby a sdělit jim náš objev. Námel je neuvěřitelná houba, kterou jsme dodneška neznali a to se v našich databázích nachází většina vědění známého světa. Nikdy nás nenapadlo věnovat planetě Zemi více pozornosti, protože takových primitivních planet jsou milióny.
„Jaký primitivní planety?“ uraženě skočil do řeči Blázen.
„Primitivní planeta, čemu Kapitáne Blázne nerozumíš? Máte před sebou ještě milióny let vývoje, pokud se tedy nevyhubíte vzájemně. Doktor je odchylka, náhodná mutace.“
„Fajn, tak co s ním?“
„Nic, vycvičíme ho a dáme vám pohonnou jednotku. Neunášíme, ani nezabíjíme, tedy pokud to není nějak vyloženě nezbytné. Doktor není pro nás nebezpečím, navíc s ním budeme permanentně ve spojení, protože každý pilot a navigátor má subprostorový interface implantován v hlavě a připojen přímo k mozku. Takže je neustále připojen k naší síti, defakto řečeno, víc v bezpečí být nemůže,“ řekl představený.
„Ten motor za co? Jen tak nám dáte svoji technologii?“ pokračoval Blázen v blbých otázkách.
„Obchod, my si od vás vezmeme LSD a na oplátku dostanete motor. Jinak vám bude Doktor k ničemu a jeho dar zůstane nevyužit. Navíc ho budete potřebovat.“
„Jak potřebovat?“ zeptal se blbě Blázen a Kokot chtěl něco říci.
„Pan Jednooký vám říkal, že víme o experimentech s červí dírou, které byly prováděny pod záštitou Velké rady,“ přerušil ho Nejvyšší.
„Přesně tak,“ vykřikl Kokot.
„Pravda, občas nám říkaj lidi, že jsme součástí něčeho většího. Mám se domnívat, že se jedná o naši základnu a náš transportér?“ ptal se Blázen dál.
„Ano, Temné kolegium o projektu ví. Dokonce ví, že jste našli základnu, ale neví kde přesně se nachází, protože stavitelé stavbu odstínili a nelze ji najít orbitálními skenery. Proto vás chtějí dostat, aby získali přesné souřadnice.“
„To je nějak nemůžete zastavit? Prostředky byste určitě měli,“ zeptal se zase Blázen.
„Prostředky bychom měli, ale náš úkol je jiný. My cestujeme na místo, kde vznikl vesmír, začátek všeho. Víra a moudrost věkův nám brání ničit primitivní civilizace. Každý má šanci na život.“
„Fajn a naše role je v tom jaká?“ rýpl Blázen a tušil nějaký šméčko.
„Neznamená to ale, že nemůžeme pomáhat jiným. Chceme vám pomoci, aby nepadlo zařízení do rukou kolegia. Pan Jednooký určitě povídal, že cíle Temného kolegia nejsou čisté. Chtějí ovládat, ničit a podrobovat. Tomu chceme zabránit,“ vysvětlil Nejvyšší představený.
„Takže sme takový figurky na vaší šachovnici, ste pěkně arogantní zkurvenci,“ řekl nepříliš slušně Blázen.
„Myslím, že i to pan Jednooký říkal,“ zasmál se Nejvyšší představený kláštera.
„Dobře, takže jsme si ujasnili pozice a teďka mi povězte, co se to děje na oběžný dráze?“ zeptal se Blázen.
