Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
Dopravní ocelový válec zastavil před zátarasem ze dvou vozů a v záři reflektorů postávalo několik postav. První vpředu zvedla ruku. Řidič otevřel dveře.
„Šéfe, minimálně osum zmrdů. Ti nebudou problém,“ potichu zašeptal Pong.
„Pongu, počkáme na ty, který vlezou dovnitř a pak je začneš postupně jednoho po druhým oddělávat. Hlavně ať se nám nic nestane,“ odpověděl mu Blázen.
„Šéfe, stalo se vám někdy něco?“ zasmál se Pong.
Tři postavy se začaly přibližovat. První muž vystoupal po schůdcích a odhalil se posádce v celé své kráse. Zarostlý obličej a opravované kožené oblečení naznačovalo, že není nakloněn filozofickým debatám na téma nesmrtelnosti chrousta.
„Tohle je přepadení. Já sem šéf a dáte mi všechno, co má nějakou cenu. Pokud máte hovno, vezmu si orgány, pokud tedy budou v zachovalým stavu. Plecháče si odvedem. Bruno vás prohledá, buďte ticho a možná se vám nic nestane.“
Vstoupil neudržovaný, tlustý a smradlavý chlap. Šel rovnou k Bláznovi a jeho tlusté pracky se chvěly.
„Šáhni na mě a chcípneš,“ řekl klidně Blázen.
„Ani náhodou,“ zasmál se tlusťoch a hmátl rukou po Bláznovi. V tu samou chvíli zasvištěl vzduchem Číňanův meč a uťal napřaženou ruku. Druhý zásah následoval téměř okamžitě a mířil na tlustou hlavu, kterou rozťal vedví. Ten co si říkal „Šéf“ zareagoval rychle, vyskočil ze dveří a ukryl se za chlapa, který hlídal.
Pong se příliš nezdržoval, jako blesk vyběhl ven a dobře mířenou ranou otevřel překvapenému chlápkovi břišní dutinu, ze které se vyvalil žaludek a metry střev. „Šéf“ začal utíkat směrem k vozům.
„Střílejte, hovada střílejte,“ řval k mužům stojícím u světel. Ti zprvu nechápali, ale pak si všimli Pongova rychlého stínu a začali pálit po autobusu.
„Je neprůstřelnej. Snad to ten váš strážce přežije,“ řekl řidič, který neopustil kabinu.
„Tohle pro něj bude hračka, je zvyklej a vytrénovanej,“ odpověděl Blázen a na tváři měl úsměv.
Pong se mezitím dostal lupičům do zad a spočítal je. Nemýlil se ve svém odhadu. Počkal až se uklidní a přestanou střílet, aby je mohl v klidu pozabíjet.
„Zasraný amatéři,“ pomyslel si a vytáhl druhý meč.
V klidu obešel zadní vozy a připravil si jednoduchý plán. Chlap, který si říkal „Šéf“ byl v čele svých nohsledů a křičel.
„Jestli se ten hajzl nevzdá, všechny vás zabiju a prodám na součástky!“
„Vyser si debile a připrav se zdechnout. Pongu, dodělej je rychle, ať můžeme shrábnout odměnu a pořádně zakalit,“ odpověděl klidným hlasem Blázen.
„Šéfe, budem brát celý těla a nebo postačej hlavy?“ ozval se tmy Pong.
V autobusu zaševelily hlasy, než se ozvala Kapitánova odpověď.
„Pongu, ber jenom hlavy, zbytek necháme ve škarpě, ať si taky užije divá zvěř.“
„Šéfe, jasný.“
„Bazuku, použijte bazuku na ten zasranej krám!“ zařval vůdce banditů a muž nejblíže Pongovi vytáhl z auta raketomet a připravil se k výstřelu. Číňan nemohl už čekat, vyrazil a jedním mečem odsekl ruce držící zbraň a druhou hlavu lupiče.
„Šéfe, už jenom pět zmrdů!“ zakřičel a ladnými kung-fu pohyby dotančil k dalšímu zloději. Ten již zaregistroval přibližující nebezpečí a pokusil se otočit zbraň směrem k Mistrovi zabíjení. Byl velmi pomalý, takže než stihl stisknout kohoutek zbraně, jeho hlava letěla k zemi a překvapeně mrkala. Pong měl tenhle poslední pohled do vyhasínajících očí rád. Představa, že jeho soupeř umírá s pohledem na jeho velikost ho rajcovala.
„Čtyři!“
„Zabte ho, idioti, na co čekáte!“ se strachem v hlasu křičel „Šéf“.
Pong se schoval za auto a zmizel z dohledu. Dva lupiči začali pomalu obcházet vůz s připravenými zbraněmi v rukou, aby se na konci setkali a překvapeně zjistili, že Číňan zmizel. Jejich překvapení netrvalo dlouho, protože ucítili palčivou bolest ve spodní částech nohou a společně upadli na zem. Velmi rychle zjistili, že jim chybí chodidla, která někdo uťal v kotnících. Začali řvát jak znásilněný koně.
Ten někdo byl samozřejmě náš Pong, který se rafinovaně schoval pod vůz a zrovna se elegantně vykutálel bokem ven. Zvedl se, přišel k ležícím a kříčícím zlodějům, zasmál se a švihl oběma meči. Hlavy odpadly a jejich křik zmlkl.
„Šéfe, dva!“
„Jo, seš dobrej, Pongu. Zkrať to!“ ozval se Karlosův hlas.
Jedno z aut nastartovalo a začalo couvat. Pong uskočil, vytáhl ze záhybu šatů několik shurikenů a počkal si, až se k němu natočí bokem. Pak rychle vyházel hvězdice jednu za druhou a pneumatiky vybuchly. Řidič se pokusil automobil vyrovnat, ale nepovedlo se mu to a s rachotem se převrátil do příkopu.
Pong se pomalu přiblížil k havarovanému autu a sledoval, jak se jeden z mužů pokouší vylézt bočním okénkem. Když se mu podařilo postavit na vlastní nohy, dlouho mu to nevydrželo a jeho hlava padla k zemi. Pong se sklonil a nahlédl do vozu.
Za volantem byl zaklíněný hlavou dolů takzvaný „Šéf“ a snažil se osvobodit.
„Hele ty zmrde, tím přepadením si mě pěkně nasral. Mýho Šéfa, myslím tím toho svýho pravýho Šéfa, nikdo okrádat nebude. Zmrdi jako ty by si měli dávat pozor, aby mi nezkřížili cestu. Kurva, kdybychom měli čas, vytáhnu tě a pořádně bysme si užili. Bohužel, to ale budu muset zkrátit.“
„Si posral…,“ stihl ze sebe ještě vydat velitel lupičů, než jeho hlava nejkratší možnou cestou padla k zemi.
„Šéfe, hotovo,“ křikl Pong a začal sbírat hlavy. Potkal se s Bláznem u dveří a ukázal mu svazek hlav, které držel za vlasy.
„Pěkná práce Pongu, ještě tyhle dva,“ ukázal na první dva mrtvé, „a máme je všechny. Hlavně ať zmizí to tělo vevnitř.“
Otočil se na Karlose a zapálil brko, které ubalil během čekání na konec bitky.
„Odstraň auta ze silnice a podívej se po dokladech nebo jestli tam nemaj něco cennýho, co už fakt nebudou potřebovat.“
„Okej, Kapitáne,“ řekl Karlos a šel vykonat rozkaz.
„Je to tady trošku zasviněný, za to se omlouváme,“ pověděl Blázen, když se usadili a připravili na další cestu. Hlavy lupičů byly v pytlích hozeny na volnou sedačku, řidič mlčel a nevěřícně zíral.
„Takovej překvapenej výraz,“ zasmál se Blázen.
„Nemáte se u všech bohů za co omlouvat a nedivte se mýmu překvapenýmu výrazu, tohle sem fakt nečekal. Ještě nikdy se nikdo nebránil při přepadení,“ vysoukal ze sebe řidič.
„Hm, zrovna my to máme jinak,“ zasmál se Kapitán a začal zase balit brko.
„Navíc sme měli štěstí, protože odpor nejspíš neočekávali. Jeďme konečně a zastavme někde, kde nám vyplatí odměnu.“
„Na Hlavním náměstí hned u zastávky je výkupní stanice lovců odměn, nebudete mít problém a určitě vám vyplatí velkou odměnu,“ usmál se řidič a šlápl na plyn.
Silnice se vymotala z kopců a narovnala se. Objevila se silueta velkého rozzářeného města.
„Panejo,“ zamumlal Karlos.
„Žádná díra,“ dodal Pong.
„Pět milionů obyvatel a to je ještě jedno z menších měst,“ řekl řidič.
„Menší město?“ s údivem se zeptal Blázen.
„Jo, menší. Kupte si v trafice na náměstí mapu světa. Je tady hodně pamětihodností k vidění. Například Krvavý údolí, kde se před tisícem let odehrála poslední velká bitva občanský války, kterou mezi sebou vedly jednotlivý kmeny. Dodneška jsou tam k vidění zbytky pyramid z lebek mrtvých.“
Pong se podíval na Blázna a oči mu svítily vzrušením.
„Pongu, postupně. Jsme tu na návštěvě a chceme hlavně navázat obchodní styky.“
„Šéfe…?“
„Ale nějakej čas na pamětihodnosti bysme si mohli udělat, když už jsme tak daleko od domova,“ zastavil ho v myšlence Blázen a otočil se k řidiči.
„Za jak dlouho dojedeme na to slavný náměstí?“
„Ještě chvíli se budeme kodrcat, ale dlouho už ne.“
Vjeli do města. Vysoké domy lemovaly ulice, které byly jak podle pravítka a křížily se v pravých úhlech. Obchodní domy, firemní vývěsky a svítící reklamní nápisy. Jak se přibližovali k centru města, postupně přibývalo různorodých lidí na chodnících a objevila se celá řada očividně zábavních podniků s červenými nápisy a blikavými obrázky různorodých samic.
„Ty vole, ráj,“ zasněně vzdechl Pong.
„Jak to tady máte s drogama?“ zeptal se drze Blázen řidiče.
„Haha, já sem čekal, kdy se zeptáte. Všimnul sem si, že nekouříte čistej tabák a ten váš odvážnej ochránce šňupe nějakej bílej sajrajt. Chlast vůbec nekomentuju,“ rozesmál se řidič.
Blázen nečekal takovou odpověď.
„Teď zase vypadáte překvapeně vy,“ chechtal se dál řidič.
„Tak to sme v tom případě srovnaný,“ odpověděl s úlevou Blázen.
„Vy ste určitě narkoturisti. Já sem si v duchu říkal, že byste mohli patřit mezi ty šílence, kteří cestují vesmírem a pátrají po různých exotických drogách. Tady seženete ledasco, i když to zelený, co hulí váš Šéf, sem ještě v životě neviděl. Hezky to ale voní.“
„Narko, cože?“ udivil se Pong.
„Tak to vám pěkně děkuji, určitě neodmítnete ochutnávkou, že?“ zeptal se Blázen.
„Určitě neodmítnu, ale dejte si pozor na řízení pod vlivem a na výtržnosti v ulicích. Místní ochranka je dost nekompromisní a nemají rádi problémy. Ale co se děje v barech a v domácnostech je jim většinou ukradený.“
„Dáte nám nějakej tip, kam jít pokalit?“
„Všude je to skvělý, záleží jen kolik máte peněz. Tady sme na konci Galaxie a ledasco je tu dovolený.“
„To by se nám tady mohlo líbit,“ řekl Karlos.
„Mohlo by. Za chvilku zastavím a budeme na náměstí,“ odpověděl řidič.
Autobus zastavil, Blázen se rozloučil, dal řidiči něco marihuany a vyšel ven. Pong s Kokotem vzali pytle s hlavami a vyšli s ostatními hned za ním. Dveře se zavřely a ocelový válec odjel. Osaměli.
„Sme se zapomněli zeptat, jak poznáme fízlárnu,“ podotknul Karlos.
„Se rozhlídnem a uvidíme,“ odpověděl Blázen.
„Co se zeptat nějakého kolemjdoucího?“ zeptala se Urgha.
„Zeptej se, nikdo ti nebrání,“ ozval se Blázen a prohlížel si výlohu nejbližšího obchodu s jakýmisi cetkami.
Urgha se dlouho nerozhodovala a zastavila prvního člověka, kterého spatřila.
