Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
„Vy jste důvod. Našlo vás Temné kolegium, na orbitální dráze je flotila lodí a bombarduje nás atomovkami v bláhovém domnění, že pohlcování výbuchů vyčerpá naše energetické zdroje. Jestli mají pár stovek let čas, proč ne, ale můžete být v klidu. Vyslali Ničitele světů a je s ním Klaun, kterého jste potkali v Hurzově kolonii. Myslím, že setkání v koloniích byla jediná náhoda v celém ději, protože původní konflikt byl mezi Klaunem a tady panem Jednookým kvůli nějakým chlapečkům. Je to tak, že?“ podíval se představený na pana Jednookého.
„Ano je, Nejvyšší představený.“
„Věděli jsme, že se události stanou, ale neznali jsme podrobnosti. Každopádně, máme nyní před sebou 14 náročných dnů, než vycvičíme Doktora a do té doby asi necháme šašky na obloze, aby nám předvedli pěkný ohňostroj. Co myslíte?“ zasmál se Představený.
„Nemáme problém, párty ve věži stále jede,“ odpověděl pan Jednooký.
„Možná se stavím na pivko a brko, už sem slyšel, že Blázen má dobrej matroš,“ rozesmál se Představený, zvedl ze židle a odešel s Doktorem.
„Tak jdeme taky, ne?“ zavelel Blázen.
Uběhl asi týden pozemského času a párty stále jela nonstop. V jednu chvíli to vypadalo, že se ve věži vystřídala aspoň půlka města. Blázen během té doby konečně vstřebal, že Muskové jsou rasa velmi prazvláštní, mix bohémů, mystiků a vědců a pochopil, že jejich arogance vyplynula ze stádia evoluce, ve kterém se momentálně nacházeli. Ohňostroj na nebi neustával.
„Si asi přivezli pořádnou zásobu,“ řekl Doktor, který právě přišel k výhledu, kde se Blázen zrovna věnoval nějaké místní kněžce.
„Nazdar Doktore, konečně ti dali pauzu?“ nechal se vyrušit Blázen.
„Dá se to tak říct, mám ti vyřídit, že se na planetě ještě tejden zdržíme. Motor a komunikační rozhraní bude do té doby připraveno k použití.“
„Fajn, mejdan je dobrej. Ještě něco? Mám tu, jak jaksi vidíš, práci,“ zeptal se Blázen.
„Kapitáne, to je všechno, akorát...“
„Co akorát…?“
„Mám vzkázat, že Pong už je tejden v chrámu a začínaj docházet odpočatý kněžky,“ vysoukal ze sebe Doktor.
„Ajo ty vole, Pong. Já na něj úplně zapomněl. Nějakej problém?“ vzdychl Blázen.
„Ne, ale holky sou už unavený, tak jestli bysme si ho mohli odvést,“ opatrně s obavou řekl Doktor.
„Aha, tak až půjdeš zpátky, stav se za ním a vyřiď mu, že sme na věži a je tu spousta pěknejch kněžek lásky. Ok?“ odpověděl Blázen.
„Kapitáne, jasný,“ oddechl si Doktor, protože původně čekal, že se Kapitán rozčílí. Zbytečná obava.
Po obloze se několikrát rychle přesunulo slunce a intenzita výbuchů v oblasti hranice silového pole neustávala. Dveře výtahu se otevřely a do prostoru párty vtrhl Pong obklopený několika velmi unavenými kněžkami.
„Tak mě tady máte,“ vykřikl a zajásal, když uviděl skvělou párty.
„Čau Kokote, Urgho, Karlosi a Blázne. Vidím tady samé známé tváře. Ahoj, ahoj, ahoj,“ zdravil Pong některé účastníky.
„Si byl pěkně dlouho pryč. Vidím, že sis udělal spoustu novejch známejch,“ zasmál se Karlos a přivítal Ponga, jakoby ho viděl podruhý v životě.
„To víš, v chrámu lásky bylo potřeba uctít mnoho bohů. Mají jich fakt hodně a někteří jsou velmi oblíbení,“ zasmál se Pong a mlsně se rozhlédl po čerstvém chrámovém mase.
„Pongu, ty prasáku starej, co kdyby mě chtěl někdo zabít?“ s úsměvem pozdravil Ponga Blázen.
„Šéfe, kdo by vás tady zabíjel, všechno je snad v pořádku. Šašci na oběžný dráze se snažej marně a my sme v bezpečí u našich arogantních přátel,“ zasmál se Pong.
Všichni byli slušně vysmátí.
Výtah cinkl, otevřely se dveře a vstoupil Nejvyšší představený. Hudba utichla, lidé se zastavili, vzhlédli k příchozímu a na znamení úcty sklopili hlavy.
„Pokračujte, nejsme na mši a já tu nejsem služebně. Tichej mejdan, hovno mejdan. Kde se točí pivo?“
V davu to zašumělo a nějaký hlas odpověděl.
„Vpravo od beden, vole.“
Hudba spustila, mejdan se zase rozjel. Představený přišel k pípě, poručil si pivo a když bylo natočeno, vypil ho na ex. Hned si poručil další.
„Nazdar představenej,“ ozval se podnapilý hlas Bláznův. „Mám ubaleno, zahulíme?“
„Proto jsem tady, pozemšťane,“ zasmál se Nejvyšší, plácl Blázna po zádech a otočil směrem k vyhlídce do údolí.
„Máme tu pěkně, že?“ začal konverzaci Představený.
„Jo, už sem měl čas si udělat obrázek,“ usmál se Blázen, zapálil brko a zhluboka natáhl oblíbený omamný kouř. Chvíli pokuřoval, mlčel a pak podal marihuanovou cigaretu knězi. Ten ji přijal, přivoněl, mimochodem velmi zkušeně a opatrně natáhl. Blázen se v duchu zasmál, jak jsou všichni opatrný, když poprvý hulej jeho matroš, ale nahlas nic neřekl.
Představený pravděpodobně vycítil myšlenku proběhnuvši Bláznovým mozkem a musel se pousmát.
„To je snad jasný, že nejdřív opatrně otestuju novej matroš, ne? Kromě toho, už sem nehulil pár desítek let a stejně to byla hnusná sračka vypěstovaná na Marsu. Tak se teda nediv.“
„Dobrá, dobrá, tohle je fakt dobrej matroš,“ odpověděl Blázen.
„To je,“ pořádně začal potahovat kněz.
Vyhulil půlku brka a pak jej podal zpět Bláznovi.
„Dobrej matroš, nekecáš a proto se mi líbíš,“ usmíval se Představený, pozoroval oblohu a upíjel pivo.
„Slušnej ohňostroj s neustávající intenzitou,“ řekl Blázen.
„To jo, necháme je ještě pár dnů vycukat, nijak nám nevadí a efekty jsou to pěkný, ne?“ zasmál se Nejvyšší.
„Co pak?“ zeptal se zvědavě Blázen, dokouřil joint a začal balit další.
„Co pak? Pak nic. Doktor bude připraven, motor vyroben a naložen do lodi pana Jednookého, který vás odveze domů na Titan a instaluje do toho vašeho veterána. Víme co potřebujeme, vy víte co potřebujete a jediný co chceme, je zastavit podělaný Temný kolegium. Podělaná banda sfetovanejch pomatenců. Jako kdybych je neznal.“
„Sem myslel, co s těma loděma na oběžný dráze?“
„Jo s těma. Nic, přestane je to dřív nebo později bavit, naše lodě ohrozit nemůžou. Kurva dal bych si ještě pivo,“ řekl Představený, mávl na jednu z kněžek a ukázal, že má prázdný kelímek. Ta pochopila a okamžitě odběhla k baru pro další točený.
„To Temný kolegium je vlastně kdo?“ zeptal se zvědavě Blázen, protože to byla druhá věc, která upoutala jeho zvědavost.
„Parta debilů, která si myslí, že může vládnout světům. Párkrát sem s nima pokalil a vím, že mě vždycky hrozně bolela hlava z těch jejich keců. Čůrák, Vohnout, Análník, Šoustal, Pičín, Matkopíchač, Kokot a Sráč. Kriminálníci, kteří se definitivně pomátli, když jim šašek, který si říkal Velký démon, nacpal do hlavy, že má informace o technologii červích děr. Ty ho znáš jako Martena.“
„Aha,“ překvapeně ze sebe vysoukal Blázen.
„V tu chvíli mi došlo,“ pokračoval Nejvyšší představený, „že jediný důvod, proč se se mnou stýkají, je schopnost vytvářet červí díry. Je kurva logický, že jim tyto vědomosti nemůžu předat, vzhledem k jejich mrzkým životním cílům. Nehledě na to, že stejně nemaj mentální kapacity počítat mezigalaktický lety. Neexistuje důvod, proč by měli ovládat tuto technologii. Jak už víš, blbý akorát je, že nemůžeme zasáhnout, protože nám v tom brání naše víra.“
„Proto využijete nás,“ dodal Blázen a zapálil brko.
„Ne, jen vás popostrčíme a ohlídáme vaše kroky, protože už se vezete od tý doby, kdy jste objevili ztracenou podmořskou základnu. Chápeš, ty vole?“ zasmál se Představený, upil piva, které mu donesla kněžka a sápal se po jointu, který hulil Blázen.
Kapitán chvíli mlčel, zakouřil si a předal joint. Představený po něm hladově chmátl a mocně tahal. Blázen začal motat další kousek.
Nejvyšší představený dokouřil, dopil pivo a protáhl se.
„Musím jít, práce volá, až budeme hotovi, dáme vědět Jednookýmu a vyrazíte na cestu domů,“ řekl Bláznovi, otočil se a šel k výtahu.
Kapitán pokynul a vrátil se k pozorování vybuchujících hlavic.
Na obloze proběhlo několik dalších sluncí, párty zpomalila, lidé prořídli a vyhlídka byla plná spících lidí nebo souložících dvojic, trojic, čtveřic a jiných -ic.
„Šéfe, takhle kurevsky dlouhej mejdan sem dlouho nezažil,“ ozval se Bláznovi za zády Pong, který byl obklopen lepými děvami. Kapitán se otočil a podíval Pongovi dlouze do očí.
„Dlouhá noc, Pongu. Brzo skončí.“
Pong mlčky souhlasil a odvedl děvčata kamsi stranou. Blázen se rozhlédl po své posádce, která se dobře bavila. Urgha si užívala s nějakým Muskem, Karlos pařil s Kokotem u beden, Ponga už potkal a Doktor lítal mezi galaxiemi. Povzdechl a šel pro další pivo. Rovnou si poručil i velkej místní rum.
„Je hotovo,“ zatřásl pan Jednooký Bláznem, který klimbal v houpacím křesle.
„Co co co cože?“ trhl sebou, rozhlédl se, zvedl na zem spadlý joint a zapálil ho.
„Co je hotovo?“ zeptal se.
„Motor. Doktor je připraven. Posbírej trosky svý posádky, letíme k Titanu,“ zasmál se pan Jednooký a natáhl ruku pro joint.
„Dobře, sranda teda skončila. Bylo asi už na čase, protože sem úplně totálně vyřízenej,“ odpověděl Blázen a líně se zvedl z křesla. Protáhl se, mávl rukou směrem k Kokotovi a naznačil mu, aby přišel.
„Kokote, Doktor a motor je připraven. Vyrazíme na cestu, dej do kupy posádku a sejdeme se u výtahu. Já se du před cestou ještě vysrat.“
Jak Blázen řekl, tak udělal.
Když Blázen vylezl ze záchodu, skupina už stála na místě a čekala.
„Trvalo to trošku dýl, ožralý hovno. Připraveni?“
„Můj vůdce, připraveni,“ zahlásil tradiční hlášku Kokot, srazil paty a ulízl knírek.
„Perfektní, můžeme tedy vyrazit,“ odpověděl Blázen a pohlédl k panu Jednookému.
Výtahové dveře se otevřely a pan Jednooký nastoupil a za ním ostatní.
Kabina sjela do přízemí a vypustila pasažéry do ulice.
Pan Jednooký je dovedl k chrámovým dveřím, kde již čekal Doktor a Nejvyšší představený.
„Vy vypadáte,“ zasmál se, „jo, když se u nás paří, tak se paří dlouho. Umíme si užít volný čas, který však právě teď skončil. Motor je naložen a pan Doktor vycvičen.“
Blázen spokojeně kývl hlavou a podal Nejvyššímu ruku. Ten ji přijal a potřásli si.
„Blázne, hulení máš dobrý. Necháš mi tady vzorek?“ zeptal se drze Nejvyšší.
„Nechám, není problém,“ odpověděl Blázen, vytáhl pytel a odsypal zelený materiál.
„Dík, bude se večer hodit. Urgho, Karlosi a Kokote. Bylo mi potěšením seznámit se s přáteli tohoto genetického omylu,“ řekl Nejvyšší a ukázal rukou k Doktorovi.
Poté promluvil ještě k panu Jednookému. „Až budete nahoře, Pong si může vyzkoušet naše zbraně. Když se tedy nebudeš dívat, Jednooký.“
„Je na čase jít,“ zakončil loučení, otočil se a vrátil do chrámu.
Pan Jednooký počkal až se zavřou dveře, prohlédl skupinu a mlčky se vydal k letištní ploše. Byli všichni vyndaní jako autor tohoto textu v této chvíli.
Pan Jednooký zvedl loď ze země, zamířil čumákem k nebi a dupl na plyn. Plavidlo prolétlo mraky a v silovém poli se otevřelo na krátký čas okno, kterým Jednooký prolétl. Zapnul maskování, provedl oblouk kolem flotily sedmi lodí, které posílaly směrem k planetě nekonečný proud střel s jadernými hlavicemi.
„Neuvěřitelný divadlo,“ fascinovaně zahlásila Urgha.
„A bude ještě lepší až Pong spustí střelbu,“ zasmál se Jednooký a mávnutím ruky přivolal Číňana, který neváhal a s velkou radostí se posadil do křesla obsluhy zbraňového systému.
„Pongu, je to hrozně jednoduchý. Zaměřovačem zaměříš cíl a zmáčkneš červený tlačítko, já pak poodletím, aby nás nemohli zaměřit podle trasy střel a znova budeš střílet. Bude zábava, haha,“ smál se pan Jednooký.
„Nejvyšší, ale říkal, že se prej nemáš dívat,“ pokusil se o vtip Karlos.
„Prosím tě, to se jen tak říká, nechci si tu podívanou nechat ujít, de o to, abych nezmáčkl tlačítko já,“ pokračoval ve smíchu jednooký pilot. Pong si promnul bradku a zamířil na jednu z lodí. Chvíli váhal, ale pak tlačítko zmáčkl. Z lodi vyletělo několik rychlých střel a pan Jednooký změnil pozici tak, aby jim zůstal výhled.
Střely zasáhly svůj cíl a nepřátelská loď explodovala. Pong zajásal a rychle zaměřil další loď. Tentokrát neváhal, tlačítko zmáčkl rychle s nadrženým očekáváním výbuchu. Další dávka raket opustila zásobník a zamířila k nejbližší lodi. Nepřátelská reakce na sebe nenechala dlouho čekat a k místu, odkud vylétly střely zamířila dávka energie. Pan Jednooký bystře zareagoval a uhnul.
Pongovy střely opět neomylně zasáhly svůj cíl a druhá loď vybuchla v jasném světle. Skupinka pozorovatelů zajásala a Blázen začal motat brko. Pan Jednooký pohnul s neviditelnou lodí. Pong vypálil další dávku. Třetí výbuch způsobil, že zbylé lodě přestaly s bombardováním silového pole a přeskupily se.
„Vypadá to, že maj nějakej problém,“ zapálil Blázen joint, potáhl a podal panu Jednookému.
„Zřejmě jsou překvapení, tak je ještě trošku poškádlím,“ řekl Pong a zmáčkl opět tlačítko raketové smrti. Střely vyrazily směrem ke své další oběti, kterou neomylně zasáhly. Číňan ani nečekal, až Jednooký pohne lodí a vypustil další dávku. Výbuch zničil útočící loď a poškodil sousední. Poslední dvě nepřátelské lodi na nic nečekaly, otočily se a zmizely v hyperprostoru.
„Kdo to vůbec byl?“ zeptal se Kokot.
„Podle počítače Klaunova loď a tu druhou se nepodařilo identifikovat, protože ji nemáme v databázi. Každopádně nejspíš nějaký pěkný šmejdi. Hele, právě vypnuli silový pole,“ ukázal Jednooký k oknu, za kterým se právě změnila barva planety ze zelenkavé v duhově modrou. Pípnutí ohlásilo přijetí textové zprávy.
„Tak nám děkují a prej máme konečně zmizet,“ přečetl zprávu pan Jednooký a dohulil joint, aniž by ho vrátil Bláznovi. Ten s tím stejně nějak už počítal, tak začal motat dalšího.
Pan Jednooký vytáhl ze šuplíku krabici s houbami, pozřel dva kusy, chvíli poté otevřel červí díru a vstoupil do ní i s lodí.
„Bude to krátkej let, přátelé, stihneme pár jointů a jednu dvě láhve,“ ohlásil skupině a vytáhl ze spodního šuplete flašku nějakého modrého jedu.
