Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
„Vážení, všechna děvčata jsou zde pravá, neklonovaná, takže se k nim chovejte s úctou, protože jinak špatně skončíte,“ řekla madam Kawasaki a ukázala rukou na obligátní stojící holohlavé ochránce pořádku.
„Pojďte za mnou, nechala jsem připravit perskou komnatu. Tu si nelze nikdy pronajmout,“ dodala.
Neuvěřitelně autentický prostor osvětlovaný mihotavým světlem svíček fascinoval. Prolnutý postavami v oblecích i zcela nahými, souložící na měkkých poduškách i opřené o sloupy. Motající se omámení hosté, blábolící nesmysly a doprovázeni svými průvodkyněmi, které dohlížely na bezpečí svých klientů. Sodoma a Gomora.
„Jsme na místě,“ zastavila madam Kawasaki. Byli u závěsu, který střežili dva ochránci. Pozdravili a odhrnuli těžký závěs, který odhalil průchod do další místnosti. Visící korálky zakrývaly tajemství a madam skrz ně prošla. Blázen neotálel a vydal se s ostatními za ní.
Ocitli se v prostorné místnosti, která se na první pohled lišila.
„Toto je má oblíbená a jak již název napovídá, perská komnata bude mít asi něco společného s Peršany. Usaďte se, Blázen určitě ubalí joint, pak se půjdeme podívat do mé laboratoře a potom zapaříme, čekám totiž velmi vážené hosty,“ zasmála se madam.
Blázen příliš neodporoval, sedl si na jeden z polštářů k nízkému stolu a začal balit brko. Ani ostatní nelenili, vytáhli své náčiní a láhve s alkoholem. Kokot dostal na stůl sklenici s nejlepším olejem a Doktor si dal dávku.
„Hungská ženo, nechceš muže? Nebo bys raději ženu?“ zeptala se madam Kawasaki Urghy.
„Jsem Urgha a nechci jedno ani druhý. Někdo musí na tuhle partu šílenců dohlédnout. Hlavně Doktor potřebuje bejt pod dohledem, když je v cizím prostředí,“ odpověděla Urgha.
„Dobře Urgho, sem moc žen jako jsi ty nechodí a nevím jak vás oslovovat. Dodneška na planetě vládne jistá nevraživost vůči tvé rase. Co bere váš přítel?“
„Nějaký psychedelika, většinou je pořád mimo realitu.“
„Tak to má svůj svět, pár takových klientů dlouhodobě ubytovaných tu také pár mám. Jeden už je dva roky na dávce jakéhosi prazvláštního halucinogenu z jedné ze sousedních galaxií. Strašně drahá věc. Dávka stojí jako průměrný pozemek v hlavním městě Marsu. Chlap už profetoval půlku planety a stále nemá dost. Doktor tady bude v bezpečí. Řekni jakékoliv kněžce slasti, ať na něj dohlédne,“ zasmála se madam Kawasaki. Kapitán právě dobalil a odpálil.
Madam se svalila do pohovky a slastně pokuřovala. Jak to Blázen viděl, začal motat další brko, protože mu bylo jasný, že tohle se mu už nevrátí. Kawasaki na něj pohlédla, on jen pokynul hlavou a ona se rozkošně protáhla.
Pong hladil po prdelkách nějaký Asiatky a Urgha si nalévala čistého vína z Aldebaranu. Zavládla všeobecná pohoda zakončená výkřikem madam Kawasaki.
„Tak jdeme na exkurzi, kdo chce, může tu zůstat.“
„Ach jo, já tady zůstanu a asi si užiju. Možná si zahulím trochu opia a vychutnám nějakého lotosového kvítku. Kapitáne, máme na to?“ řekl Karlos.
„Karlosi, neřeš to, máme. Navíc mám takovej zvláštní pocit, že dnes si naděláme několik parádních kontaktů. Cítím něco ve střevech a průjem to není,“ odpověděl Blázen.
„Díky, Kapitáne,“ poděkoval Karlos a pořádně si šňupl. Madam Kawasaki se k němu zvědavě naklonila.
„Je pravý?“
„Je, chceš krásko?“ zaflirtoval Karlos. Madam se sklonila, lehce svým šňupátkem natáhla do levé dírky a pár sekund nic neříkala.
„Dobrej matroš, úplně cítím úbočí kolumbijských hor. Ale Číňanův perník je jiná liga,“ zasmála se.
„Zkus absinth frajerko,“ zasmál se pro změnu Karlos a nabídl láhev zeleného jedu. Madam se jí chopila, otevřela, přivoněla si a několika hlty upila.
„Vy jste jak ze starejch časů. Dobrá nálož,“ smála se a vrátila láhev Karlosovi.
„Teď jdeme,“ řekla a udělala pár kroků k rohu, strážce poodstoupil a madam Kawasaki otevřela skryté dveře. Mávla rukou ať jdou za ní. Neváhal Blázen, Kokot a Pong.
Krátká chodba byla zase zakončená dveřmi, které madam přiložením ruky na skener otevřela. Ocitli se v čisté bílé místnosti s prosklenou stěnou, kterou bylo vidět do výrobní haly.
„Tak tady vyrábím pro své klienty hlavně methamfetamin, ketamin, syntetické kanabinoidy a opiáty, navíc mám linku pro exkluzivní objednávky na zakázku. Ostatní drogy dostupné na barech jsou obchodované. Pokud se nepletu, říkal si, že ochutnáš jen to, co uvidíš od počátku výroby až do konce,“ řekla madam.
„Keťák neberu, hulení mám pravý, perník neberu, ale možná, že bych ochutnal tvého opia. Karlos mě lehce nahlodal,“ dumal Blázen, protože věděl, že z tohoto se nevyvlíkne, pokud bude chtít navázat nějakej bližší vztah a nezůstat za idiota.
„Nebude problém, pojďte se převléknout a podíváme se na linku. Schválně, co řekne Číňan na náš perník.“
„Čínská sračka. Zcela jasně rozpoznávám čínskou linku. Skouknu ti frajerko suroviny, ochutnám produkt a pokud to nebude vyloženě sračka, sešteluju ten krám tak, že vám bude chrlit takový zboží, že Číňani budou srát blahem. To říkám jako Číňan,“ zasmál se Pong a promnul vous.
Po převlečení do bílých laboratorních kombinéz prošli s brýlemi na obličejích přetlakovou komorou s UV lampou a vstoupili do laboratoře, ve které bylo několik zaměstnanců v podobných kombinézách. Pong s Kokotem okamžitě zamířili k lince na perník, Blázen doprovázen madam Kawasaki procházel prostory a opatrně otevřel rozhovor na téma obchod.
„Madam Kawasaki, přemýšlím, že až se vrátíme z naší cesty...“
„Nad čím přemýšlíš, Blázne? Že by se tady dobře prodávalo hulení?“ zasmála se roztomile madam Kawasaki. Malou roztomilou Asiatečku v červeném oblečku prostě nezapřela.
„Hm,“ usmál se Blázen, „nejen prodávalo, ale i pěstovalo. Pár hyperprostorovejch skoků to sem trvá a být pomalu měsíc na cestě opravdu unaví. Energie máš dost, postavíme pěstírnu, navrhneme technologii, zařídíme genetiku a zaučíme obsluhu. Nic, co bychom už párkrát nezrealizovali,“ řekl Blázen a zavzpomínal na první pěstírnu vybudovanou na Titanu, kterou postavil ještě s podělaným šmejdem Martenem, se kterým navíc ještě nemá stále vyřízený účty a musí hrát při každý schůzce podělaný divadlo, jakože se vlastně vůbec nic nestalo a žádný podezření nemá.
„Myslím, že si budeme rozumět. Přivezeme vzorky a vyberete si. Navíc mám pocit, že Pong vyladí ten váš stroj na perník, takže budete prodávat nejlepší matroš široko daleko. Berte to madam jako malou známku vděku,“ dodal.
„Šéfe, jak sem říkal. Podělanej čínskej program v řídící jednotce, pošteluju teploty a za čtyři hodiny z toho bude padat sníh, že by se i v ráji zesrali,“ ozval se z druhý strany Pong.
„Vidíte, madam Kawasaki. Říkal sem to,“ usmál se Blázen.
Vrátili se zpět do perskě komnaty, kde se již chystala hostina. Karlos spokojeně ležel na pohovce, obklopen polštáři a kouřil z opiové dýmky, kterou přidržovala drobounká asijská dívenka. Urgha měla před sebou třetí láhev vína a decentně ušňupávala z připravených lajn. Doktor se mazlil s polštářky, dohlížeje na něj jedna z Asiatek a Pong se vrhl obšťastňovat dvě nadržený sjetý kurvičky.
„To je fakt neuvěřitelný,“ řekl Blázen, když spatřil tu Sodomu a Gomoru. Madam Kawasaki ho však vzala za ruku a odtáhla stranou k pohovce. Mávla rukou na jednu ze služebnic, která vzala dózu s opiem, dýmku s kahanem a šla k nim. Mezitím Bláznovi naznačila, že si má lehnout a uvolnit, přisunula stolek a usadila se na dečku do pozice lotosového květu.
„Dýmku ti připravím sama osobně, smotej zatím brko,“ řekla, převzala od služky propriety a začala připravovat opium ke kouření. Kapitán chystal joint.
„Upřímně, jsem zmatená. Vůbec vás neznám, nevím odkud přicházíte, jak jste se sem dostali a kam zase odejdete. Cítím však, že nikdo z vás není šméčko a hlavně si mě dostal hulením. Opium je připravené, natáhni se a uvolni,“ usmála se Kawasaki, nasměrovala náustek dýmky k Bláznovi, lehce pootočila a druhou rukou přisunula kahan. Blázen natáhl do plic omamný dým a roztekl se do polštářů.
„Do čeho sem se to kurva umotal, snad se nám to vyplatí,“ proběhlo mu hlavou než se ponořil do hlubin svých myšlenek a pocitů. Ještě několikrát si zakouřil a pozoroval růžový slony plující po obláčcích. Najednou měl pocit, že mu někdo rozepíná poklopec a dobývá se mu do náčiní. Pootevřel oči a všiml si, že někdo zatáhl závěs a drobná rudá Kawasaki mu začíná kouřit péro.
„Co to k…?“ vyšlo z Blázna huhňání.
„Mlč a uvolni se. Už dlouho sem neviděla chlapa ze Země, natož zdravýho jak řípu, bez genetickejch vad, tak si tě chci vychutnat,“ řekla Kawasaki a pokračovala v ruční práci.
„Ty seš děvka, zkurvená,“ řekl Blázen a upadal zpět do snění. Takže odpověď slyšel už jen v mrákotách.
„Žádná děvka, prakticky vzato, jsem geneticky stále 'on', ale orgány mám funkční, transplantovaný pravý, žádný klony.“
Blázen otevřel oči. Závěs byl roztažený a madam Kawasaki zrovna rozlévala do šálků čaj.
„Dobré ráno,“ usmála se.
„Jak kurva ráno?“ vyděsil se Kapitán a šáhnul si do rozkroku.
„To bylo jen, abych tě poškádlila. Něco se ti nezdá? Dvě a půl hodinky pozemského času máme za sebou. Připravila jsem joint,“ řekla Kawasaki.
„Teda řeknu ti děvče, byl to velmi, ale velmi zvláštní a příjemnej výlet, akorát mě bolí čůrák a koule,“ řekl Blázen.
„Nepřemýšlej nad tím, příjemný zážitek pro nás oba,“ odpověděla s úsměvem Kawasaki a otočila se k dívce, která zrovna přišla.
„Hosté dorazili,“ zašeptala Asiatka madam do ucha.
„Hned jsme tam, ať se zatím usadí a udělají si pohodlí,“ poručila madam a služebná odběhla.
„Pozemšťane, máš neskutečný štěstí, že ses objevil právě teď v tento čas, budeš mít možnost se seznámit se vzácnými obchodníky.“
„Děláš hrozný cavyky, pověz o co jde a nenapínej mě,“ zasmál se Blázen a zapálil připravený brko.
„Přiletěli Muskové, mezigalaktičtí obchodníci. V naší galaxii jsou jediní, kteří mohou překonávat mezigalaktické vzdálenosti v relativně normálním času v řádech hodin a dnů. Bez přerušení. Prý umí uhýbat prostor a čas, čímž vytvářejí ohromné červí díry, kterými cestují ve svých poloorganických lodích a vozí zboží,“ vysvětlovala madam. Kapitán potahoval z jointu a marně vzpomínal, že o nich něco Kokot kdysi povídal. Že snad viděl jen tři exempláře.
„No, ale k nejbližší galaxii se snad dá dostat i naším pohonem, ne?“ zeptal se a nedal příliš najevo svoji vzrůstající zvědavost.
„To ano, ale borcům to trvá asi šest let, tam a zpět. S přestávkami v letu, aby se neuvařily motory. Jako Kolumbus na svých objevitelských cestách v dřevěný kocábce. A ne všichni se vrátí živi a přibližně v celku. Těch rizik na cestě je mnoho a galaxií ještě více.“
„Odkud vůbec pocházejí?“ zeptal se Blázen.
„Odněkud z naší Galaxie, ale nikdo přesně neví odkud, jejich planeta zůstala většině skrytá. Říkají, že existuje více rozvinutých ras, které umějí cestovat jako oni. Jsou jednou z nejstarších ras ve vesmíru.
Ke svýmu cestování využívají houby, které rostou v žaludcích nějakých červů, jenž žijí u nich v poušti. Jednou sem tady měla chlapa, kterej je odněkud sehnal a chtěl vyzkoušet. Po deseti letech, kdy se z výletu nevrátil, jsme ho předali do péče místního ústavu pro choromyslné, kde je tuším dodnes. Nikdo z humanoidů nezvládá sílu jejich látky, oni mají návyk vybudovaný tisícem let užívání.“
„Zajímavý. Co tady vlastně chtějí?“
