Vesmírní dýleři - 8. Myslitelé
Vyšli ven a pohlédli na oblohu. Hvězdy vytvářela souhvězdí, která neznali a dva měsíce na obloze zářily jak lampiony. Vypadalo, že bude svítat.
„Jak je na tom vůbec Doktor?“ zeptal se Blázen.
„Ještě mám asi hodinu, kapitáne,“ ozval se Doktor.
„Dobrá,“ odpověděl Blázen a mávnul na taxi, které se zrovna vynořilo z šera rána.
Taxi zastavilo.
„Jste volnej?“ optal se Blázen.
„Vidíte, že sem vám zastavil. Pojedete všichni?“ řekl řidič.
„Jo, vejdeme se? Vezmete nás k hotelu madam Kawasaki?“
„Ááá, cizinci zdaleka, není problém. Nasedněte.“
Skupina se vecpala do vozu a svěřili se do rukou řidičových schopností.
„Kde jste se dozvěděli o madam Kawasaki?“ vyptával se šofér.
„Normálně, na stanici bezpečnostní služby,“ odpověděl Blázen a šofér nahodil překvapený výraz.
„Jo, na stanici. Byli jsme přepadeni cestou do města bandou Paarkových hrdlořezů a můj osobní strážce je všechny přemohl. No a na stanici jsme si byli vyzvednou odměnu, protože na ně byla vypsaná. Skvělá jest tato planeta,“ rozesmál se Blázen a Pong se k němu přidal.
Šofér se už dál raději nevyptával a věnoval se řízení. Projížděli ulicemi s barevnými výlohami ve vysokých domech.
„Některý domy mají až dvě stě pater. Za chvíli zastavíme u hotelu madam Kawasaki,“ řekl řidič a začal brzdit.
Vystoupili, Blázen zaplatil rito a rozhlédl se. Zrovna svítalo a on si uvědomil jednu zvláštní věc. Planeta obíhala okolo dvou hvězd.
Hotel madam Kawasaki vyčníval. Japonský styl byl jako pěst na oko.
„Jdeme, ne? Chtěla bych si odpočinout a trochu se najíst,“ řekla Urgha.
Karlos vykročil a zbytek bandy za ním. Prošli dveřmi a ocitli se v japonském světě.
„Ty vole, to je ujetý,“ prohlásil Pong.
„Vítejte u madam Kawasaki,“ přihopsala malá Asiatečka. Pong zaslintal a Karlosovi se otevřela huba dokořán.
„Čehož žádáte v našem malém ráji?“ pokračovala mlaďounká dívenka.
„Vstoupit do tvýho vlhkýho ráje,“ slintal Pong, kterého musela Urgha odtáhnout.
„Byl nám tento podnik doporučen úředníkem bezpečnostní stanice, že prý zde příjemně užijeme vyplacené odměny,“ řekl Blázen, „také bychom se rádi ubytovali,“ dodal.
„Tak to máte dobré reference, udržujeme s našimi ochránci pořádku jen nejlepší vztahy. Vždy je rádi uvítáme a jejich přátele také. Za co jste vlastně dostali odměnu? Našli jste nějakého ztraceného vzácného domácího mazlíčka? Stále mizí,“ zeptala se Asiatka.
„Vypadáme jako zvířecí detektivové?“ zasmál se Blázen.
„My sme obyčejní turisté z druhý strany Galaxie na cestě za poznáním a případným obchodem. Žádní zloději domácího zvířectva. Kokote, ještě že děláš fotky, ukaž fotky.“
Kokot vytáhl foťák a na displeji v archivu našel jednu fotku, kterou ukázal malé asijské hostesce.
„Vidíte, to je Pong, můj osobní strážce a jeho osm hlav, které patřily zmrdům, jenž se nás pokusili okrást cestou autobusem.“
„Ó můj bože, Paark,“ vzdychla Asiatečka.
„Jo, Paark a jeho parta zmrdů, vděčná odměna za jejich hlavy,“ přiskočil Pong.
„Chci tě omrdat, hned teď.“
„Vydrž ještě chvíli odvážný nadržený hrdino. Madam Kawasaki rozhodne, jestli se ti budu moci oddat. Madam Kawasaki bude nadšená, Paarkovo bratrstvo zde nebylo oblíbené. Vzali moc orgánů. Pojďte za mnou,“ otočila se a zamířila k malým dveřím, které hlídala holohlavá šikmooká obluda v kimonu. Blázen a zbytek společnosti šli za ní.
Asiatka vyměnila několik vět se strážcem, který si ještě vyžádal ku kontrole dokumenty a předávací protokol z bezpečnostní stanice. Po prověření pravosti se podíval na Ponga.
„Číňane, ne aby tě napadlo tasit tady svý meče a dělat bordel. V našem bordelu se trpí jenom náš bordel a žádnej cizí bordel. Takže jestli začneš dělat bordel, já a nebo někdo z mejch lidí z tebe udělá hromadu bordelu, kterej hodíme zasranejm prasatům, který ten bordel sežerou a pak vyserou. Je ti to jasný?“
Pong se zarazil, prohlídnul si tlusťocha od hlavy až k patě, v duchu usoudil, že pár by jich určitě dostal, ale asi by narazil na velmi tvrdý oříšky.
„Odpověz Číňane, řekni nahlas, že je ti to jasný. Vím, že v hlavě přemejšlíš, že bys nás pár dostal a že bysme byli fakt tvrdý vořeši, ale prostě tady ne. Takže naposledy, řekni nahlas a srozumitelně, že chápeš co sem ti řekl o našem bordelu,“ velmi důrazně řekla obluda Pongovi přímo do očí. Ten se podíval na Blázna, který jen kývl hlavou a pak se podíval zpět na holou hlavu.
„Jasný, nebudu dělat bordel.“
„Oceňuju, že se ses přemohl, Číňane. Teď můžete všichni vstoupit,“ řekl a otevřel dveře.
Prošli těžkým závěsem a vstoupili do místnosti, kde byly postavy a v rozích postávaly podobné holohlavé šikmooké obludy jako ta u dveří.
Asiatka, která je doprovázela, jim přikázala počkat na místě a sama šla k hloučku lidí, se kterými pohovořila. Oddělila se malá ženská postava v rudé kombinéze a šla k Bláznovi.
„Říkají mi madam Kawasaki a takto mě prosím i oslovujte. Slečna Jačiko mi pověděla o vašem úspěchu a vzhledem k tomu, že můj věrný Hirošima vás při vstupu prověřil, pojďte dál. Musíme se blíže seznámit,“ řekla a vzala Blázna za ruku.
„Jak se vůbec jmenujete a můžu pro vás něco udělat?“ zeptala se madam.
„Jmenuji se Kapitán Blázen a je pravdou, že mí přátelé jsou znaveni po náročné cestě, tak jestli bych mohl požádat o pokoj, kde by mohli smýt prach z cest, složit hlavu a odpočinout si,“ odpověděl slušně Blázen.
„Myslím, že to nebude problém. Slečna Jačiko vám ukáže některý z našich volných luxusních apartmánů.“
„Děkuji,“ řekl Blázen a otočil se k Urghze, „vem Doktora a jdi s Jačiko. Karlos si asi taky potřebuje odpočinout, že jo?“ pousmál se.
„Madam Kawasaki,“ skočil do řeči Pong, „kolik by stálo, abych mohl slečnu Jačiko omrdat?“
„Milý Číňane, připomínáš mi Hirošimu, když byl mladý. Vždy stručný a přímý. Nic tě to nebude stát, na účet podniku,“ usmála se a otočila se k Jačiko.
„Ukaž jim pár apartmánů, zavolej vedoucímu směny, že máme hosty, velmi speciální hosty, o které musí být řádně postaráno. Pak se postarej o Číňana, ať nezapomene na svoji první návštěvu našeho zapadlého kousku vesmíru,“ s úsměvem, ale důrazně přikázala madam Kawasaki.
Pong se rozzářil a chytil Jačiko kolem pasu.
„Teď už může malý nadržený hrdina.“
Urgha obrátila oči v sloup, chytla za límec Doktora, kterej už si potřeboval dát svoji dávku psychedelie a šla za Jačiko, která již byla plně v zajetí Ponga. Karlos prohlásil, že potřebuje sprchu a šel taky za nima.
Zůstali pouze Blázen a Kokot.
„Půjdeme si sednout ke stolu a zkusíme se blíže poznat. Vidím, že váš přítel je umělý, velmi starý model, ale kvalitní práce a zachovalý. Dnes už se někdo takový málokdy potká. Mám tady velmi kvalitní olej, ten oceníš. Velmi jemný destilát. Ráda bych viděla tvůj umělý orgán, androide,“ řekla, šáhla Kokotovi do rozkroku a pořádně ho prohmatala.
„Madam Kawasaki, ale já nemohu nic cítit,“ řekl Kokot a podíval se na Blázna. Ten se jen usmíval a kýval rameny.
„To nevadí, ale já jo. Času máme dost, zdržíte se, že?“ narovnala se madam a srovnala kombinézku.
„Asi nejspíš jo,“ zasmál se Blázen a šli ke stolu.
U velkého kulatého stolu seděla směska ras z celé galaxie. Sluhové přinesli dvě židle a madam Kawasaki usadila hosty po svém boku.
„Přátelé, dovolte, abych představila nové hosty v mém podniku. Kapitán Blázen a jeho posádka, která přemohla a zabila Paarkovo bratrstvo, které tak často přepadalo na silnicích, okrádalo naše hosty a bralo jejich orgány.“
Osazenstvo stolu zatleskalo a Kokot na zeď promítl, v oku implantovaným projektorem, fotografie z akce. Ozvaly se obdivné výkřiky a vzdychání dam během promítání krvavých scén.
„Kdo je ten hrdina, který přemohl všechny ty zvrhlíky?“ ozval se hlas nějaké samice.
„Pong,“ odpověděl stručně Blázen.
„Kde je teď?“
„Poznává slasti nabízející tento úžasný podnik. Ten japonský styl je jak pravej,“ pronesl Blázen a začal motat joint, protože měl chuť si zahulit.
Madam Kawasaki luskla prsty ke sluhovi, který přišel a něco mu pošeptala do ucha. Odešel a za malou chvíli se vrátil s velkou sklenicí oleje, kterou postavil před Kokota a před Blázna položil luxusní popelník z jakéhosi lesklého kovu.
„Veškerý nábytek a vybavení v této místnosti a vlastně v celém hotelu je pravé. Je ze Země a je pravé stejně tak, jako je pravá tahle voňavá marihuana, kterou si zrovna nyní balíte,“ pronesla madam a Blázen se na ní podíval.
„Bylo nám všem snad od začátku jasné, že vy i já jsem ze Země. Ostatně jako hodně lidí a mého personálu zde. Vám všem, až na androida a Hungskou samici, teče Země z uší, očí, nosu i úst. Teče z vás všemi tělními otvory a hrozně bych si zahulila, protože kvalitní tráva tady nebyla roky.“
Blázen okamžitě pochopil, že jsou na správným místě a ledy se prolomily. Štěstěna je tradičně po jejich boku a jako vždy je navíc zavedla do bordelu.
„Co tady vlastně děláte?“ zeptala se madam Kawasaki.
„Jsme na cestě, jak bych tak řekl, půdu na Zemi máme horkou a tak cestujeme po Galaxii a hledáme nový možnosti,“ řekl Blázen a zapálil si.
„Štěstěna vás nakonec zavedla až sem,“ usmála se madam a natáhla ruku, „můžu si potáhnout?“
„Jasně,“ zasmál se Kapitán a podal madam brko. Vzala ho a pomalu s chutí natáhla hluboko do plic. Chvíli zkušeně podržela a pak vyfoukla.
„Kapitáne, to je dobrota,“ pronesla a znova párkrát natáhla omamný kouř do plic.
Podala brko zpět Bláznovi, který si také potáhl a začal se rozhlížet po obsahu stolu. Samé jídlo, láhve a sklenice s různě barevnými krystalickými látkami.
„V těch sklenicích jsou nejvybranější drogy z této části Galaxie, celá řada halucinogenů, sedativ a stimulancií. Proto sem všichni jezdí, ale nikdo tu nemá podělanou trávu. Kapitáne, uměl byste toho sehnat víc? Já mám ráda byznys.“
Kapitán Blázen se na chvilku zamyslel, podíval se na Kokota srkajícího olej ze sklenice a pak se podíval zase na madam Kawasaki.
„Jo, dalo by se. Ale musíme se nejdřív trošku poznat a bude drahý, je to sem zkurveně daleko.“
„Cena by nebyla problém, kvůli ceně sem nikdo nejezdí. Udělám z vás boháče.“
Blázen se v duchu zasmál, ale navenek nedal nic znát, pozvedl sklenici s nápojem, vstal a pronesl přípitek.
„Na nové možnosti a na nové obchodní partnery.“
Společnost u stolu povstala také, zvedla sklenice s pitím a zahučela hlasy.
„Dejme se do jídla, jsem hladový jak pes a když vidím Kokota, jak si užívá oleje... Sliny se mi zbíhají ze všech koutů držky,“ řekl Blázen a nabral něčeho, co mu vzdáleně připomínalo maso. Žranice a pitka započala.
